na Blog.cz

Tak nějak znějí otázky, které jsem si předevčírem při odjezdu Script položila. Koupila jsem si časopis National geographic. Viděla jsem ho a řekla si. "To je ten časopis!" Abyste pochopili, nikdy jsem žádný podobný tisk nekoupila. Ale věděla jsem, že NG je uznávaným časopisem. Též jsem věděla, že je plný inteligentních článků a zajímavých reportáží. Ale jak jsem to mohla vědět, když jsem ten časopis držela poprvé v ruce?

Nevěděla, jen tak byl časopis propagován. Naštěstí mě časopis nezklamal a nadšeně jsem přelouskala hned několik kapitol.

Ale podobný problém mám když si vybírám knížky. Všichni je vychvalují, na obalech jsou samé přehnané a vychvalující komentáře, které mě ujišťují, že tato knížka Vám vyrazí dech, má jedinečné vypravěčské schopnosti autora, nebo snad je s originální zápletkou! A pak, kde nic tu nic, obyčejná knížka s předvídatelným koncem.

Tím se, myslím si, dostáváme k propagaci výrobků. A to vážně nějak řešit nebudu. To, že i některé dobré knížky jsou neznámé, protože neměli žádnou pořádnou propagaci, to je asi známá věc.

Teď přímo k nadpisu a původním otázkám. Je to hodně subjektivní, takže se můžete vyjádřit v komentářích, samozřejmě to neplatí jen u knížek, ale i u ostatních věcí. Ale pravda je taková, že k mínění ostatních, ať ve větší nebo menší míře, přihlížíme všichni. A zase zde platí to staré dobré vše s mírou. Jenže, kdo to umí v tomto případě ovlivnit, že?

P.S. Pokusím se polepšit ve svém stylu psaní hlavně, co se těchto informačních okének týká.

Řekla jsem to už na advíku, řeknu to znovu - jak mě minulý advík nadchl, tak tenhle mě zklamal.
Sex bez orgasmu..nekoukejte tak na mě, to přirovnání vymyslela Neph!
A na tom plakátu neukazuje Violet prostředníček na mě, nýbrž na plakát advíku.

Všichni víme, že jsem prohrála sázku s Hok. A to kvůli své lenosti..a jistému šmexy elfovi.

Činnost, která mi dneska ráno trvala nejdéle, bylo pití čaje. Bez legrace. Udělala jsem si černý čaj s mlékem do svého milovaného London hrnku, plácla sebou na sedačku a hypnotizovala hodiny. Takhle jsem seděla asi dvacet minut. Celou tu dobu jsem ten čaj usrkávala. Myslím, že jsem tam dala málo mléka/cukru, chutnal nějak..divně.

Nenechte se zmást tím výrazem. Anglie byla super. Lezli jsme po Křídových útesech a strašně tam foukalo. Péťa mě vyfotila zrovna když jsem si polomrtvá sedala. Poznámka: neběhejte na útesech proti větru. Selhání organismu po dvou metrech.
Jo, jak já miluju Eastbourne.

Jakože jsem začala koukat na Naruta. Nabudil mě tenhle článek od Venom. No což, Black Lagoon omrzel. Nic proti Rebecce a jejím velkým..přednostem.
Všechny s tím už začínám celkem dosti..štvát. Kristýna vrtí hlavou, když dělám svoje počítání příkladu no jutsu, moje slovní zásoba se smrskla na Kakashi je sexy a až potkám cosplayera Itachiho, tak ho zmlátím. Jenom čekám, až se ze mě zblázní i Klárka, kterou v jednou kuse otravuji svými postřehy, například že klan Uchiha má ještě jednu dědičnou schopnost kromě sharinganu - EMO POHLED!

..jen jsem chtěla říct, že jsou přednastaveny dva díly Krvavého tajemství *vzdychá nad představou dvoutýdenního volna, kdy do ní nikdo nebude hustit, aby něco napsala*

Tak se mějte no jutsu! ^^

Tati, přestaň se na mě tak dívat. Já to vidím.

Byla jsem celkem překvapená, když jsem se dozvěděla, že jedeme s Hok na lyžák ve stejný týden. Jestě abychom na sebe někde na sjezdovce narazily! Jsem přesvědčená, že by mě tam sejmula...

Od školy jsme samozřejmě vyjížděli s hodinovým zpožděním, Script si skoro celou cestu četla a na místě jsme se ubytovaly s holkama v sociálním pokoji tři krát dva metry, který měl na jedné stěně bambus. Nevím na co. Asi zakrýval díru.
Večerka byla stanovena na desátou hodinu večerní, následně bylo pár lidí podmíněčně vyloučených za to, že po večerce hrálo prší (to víte, my diplomati jsme rrrrrebelové!). S holkama jsme se dívaly na pokoji na filmy (mám zkouknutou celou sérii SAW, který byl překřtěn na Viděl) a všichni mě mlátili, že se se mnou nedá koukat na horory (hele, Eli, lebka!..z toho by byla super miska na brambůrky ^^ *plesk* au, za co?!). Byla jsem v nejlepší skupině snowboardistů, protože jsem byla drsňačka dělající obloučky a protirotaci ramen, která se správně dělat nemá. Ale stejně jsem byla pořád drsňák! Zjistila jsem, že dívčina, která má stejný snowboard jako já a já jí viděla už někdy před měsícem na jakémsi svahu chodí na stejnou školu, na stejný obor, je se mnou na lyžáku a má pořád ten samý snowboard. Jdi do háje originalito. Obě máme novinku roku.
Jestli jste ve čtvrtek a v pátek potkali v Herlíkovicích zeleno/bílou dívčinu, která jela na snowboardu a vydávala zvuky jako "fůůůůj, to je hnus, fůůůj, kdo v tom má jezdit!", byla jsem to já. Ten sníh nevypadal jako sníh a mám podezření, že ho domorodci nějakým způsobem zrecyklovali z minulého roku!!

Jeden den, kdy jsme nešli na svah a byl volný den, jsem se přihlásila na výlet do Vrchlabí, šla s holkama na čaj, kde jsem utratila poslední cash a byla odkázána na kreditku, kterou jsem vzápětí použila v Bille. Konečně jsem si koupila vodu, protože jsem byla celý týden na tom pseudočaji, který nám tam podávali.
Spadla jsem a natáhla si něco na krku. Kristýna se mi smála, když jsem nemohla otáčet hlavu a musela jsem se otáčet celá.
Naučila jsem se hrát Uno. Připadám si drsná jako šmirglpapír.

Zjistila jsem, že naše matikářka jezdí na snowboardu na levou nohu. Já tu ženskou prostě žeru.

-Niccolo Machiavelli

Víte, jak poznáte, že váš den je dokonalý?

Když máte školu od devíti a strávíte tam jenom tři hodiny, z toho jsou dvě suplované.

Když se písemnka z práva přesune na další den.

Když ve vlaku potkáte známého z tanečních, protože vám oběma odpadlo x hodin.

Když jdete ven na procházku se psem, on vám zašpiní kabát a vám je to fuk.

Když vám sluníčko pálí do zad a vy máte chuť na zmrzlinu.

Když váš stín vypadá fakt efektivně s tím rozevlátým kabátem.

Když u kolejí potkáte dva kluky, kteří tam prostě jen...odpočívají a povídají si.

Když potkáte tolik lidí v maskáčových kalhotách.

Když se váš pes ometá kolem všech lidí na nástupišti a nikdo si nestěžuje.
Když dostanete žrádlo pro potkany zadarmo.

Když vám máma řekne, že jde vyvenčit psa a vy jí oznámíte, že jste to už udělali.

Když se stanete arch-mage (haha, to jsem si nemohla odpustit :) zlatý Oblivion)

Když si saháte na asfalt, jestli není rozpálený (není :))

Když posloucáte Reginu Spector - The Call.

Když si uvědomíte, že život je prostě nádherný...

Místo toho, abych se jako správná studentka učila právo, ze kterého v pondělí píšeme test, přemýšlím o krajkách a voláncích a u toho bezmyšlenkovitě zírám do/na blba (ne že bych tím chtěla urazit obrazovku u pc, to bych si nedovolila).