http://histoires.blog.cz/ cs <div>Rozhodně nehodlám tvrdit, že tvrdnu méně času u počítače, to by byla lež jako věž. Tvrdnu u něj pořád, ale většinou u něj tvrdnu při ignorování sešitů, ze kterých se mám učit a ve kterých sem tam otočím stránku. Skoro jsem na tenhle blog zapomněla, protože jsem lenoch, který se odmítá snažit, pokud nejsou výsledky. Docela mile mě překvapilo, že se ještě najde pár lidí, kteří sem zajdou, i když jsem sem nepřidala článek už pěknou řádku dní.</div><div>Ale ani report z Top listu by mě nedonutil napsat tento článek. Může za to Hope, která napsala také článek po neuvěřitelně dlouhé době, i když o tom, že se nevrátí.</div><div>Ještě ráno jsem měla skvělý nápad na článek, o čem jsem vám chtěla napsat, ale teď mám v hlavě pusto jako při písemce z matematiky.</div><div>No třeba si vzpomenu během toho, kdy vám budu vyprávět o mém životě, který se scvrkl na mluvení o maturitě (která mě čeká za rok ) hraní Guitar hero, krmení rybiček, mluvení o tom, jak moc se mi chce spát, a přemýšlení o tom, jak chci být superhrdina nebo geniální vědec. Nebo obojí jako Hulk, že? Nebo spíš mám říct Hulk a Banner?</div><div>Dám vám radu do života, nespěte s 1000 a více stránkovou knížkou v posteli, když jí v noci shodíte na zem, je to pořádná rána. Vážně. Akorát se vyděsíte.</div><div>Píšu? No, ano píšu, ale teď povětšinou konverzační témata na jazyky nebo čtenářský deník, nebo se vyhýbám tomu všemu a prostě si vymýšlím to, o čem budu psát. Vážně, například bude druhá řada Poslání, jmenuje se Pomsta. Ještě nemám napsanou celou řádku, ale první polovinu děje řady mám vymyšlenou. A Ano, bude tam i <em>bezkošilová</em> scéna, dámy. Chystám se taky předělat Luistitiu, přejmenovat jí a upravit, i když děj by měl víceméně zůstat stejný, ale očekávám, že to bude lepší formou podané a celkově na vyšší úrovni. Snad. :D</div><div>Už jsem si vzpomněla. Možná někdo z vás viděl nebo četl Hunger games. Ale i kdyby ne, vysvětlím to tak, že to pochopí všichni. Představte si, že o nějaké postavě čtete, a její vlasy, oči, povolání se shodují s někým, koho pak potkáte v reálném životě. Když to vezmu jmenovitě, tak jsem si jela pro pizzu (protože jsem drsná a mám řidičák a ne, nebourala jsem! :D ) a když jsem si pro ní došla dovnitř, uviděla jsem do kuchyně, kde u pece stál kluk. Automaticky jsem si ho pojmenovala Peeta. Uvažovala jsem, jestli někde má svou Katniss, do které je zamilovaný a ještě jí to neřekl.</div><div>Mimochodem všimli jste si toho, že Mary Jane ze Spidermana je zrzka a Peper z Ironmana taky? Což znamená.... :D</div><div><strong>Tak mě napadá, kdyby nějaká postava z filmy nebo knížky mohla ožít, kdo by to pro vás byl a proč? </strong></div><div>Pájo, vždy když tě vidím na icq, tak ti chci napsat, ale než se mi načte okno, tak na to zase zapomenu, tak aby sis nemyslela, že na tebe zapomínám. Zdravím tě tímto prostřednictvím, protože vím, že jedním ze čtenářů jsi ty.</div><div>A nenapadlo mě nic závratného, co vám dál povědět.</div> http://histoires.blog.cz/1205/zivot-mimo-blog http://histoires.blog.cz/1205/zivot-mimo-blog Deník HW Sun, 13 May 2012 18:28:12 +0200 <div>Závěrečný díl.</div><hr /><div>Tak slečna si hraje na svědomí a sama zamlčí tu nejdůležitější věc? Tohle jí dá pořádně před nos, až jí uvidí. Uvidí ji živou, skutečnou. Ne, jako nějaký přelud, nebo čím byla, když ho hlídala. Uchechtl se. Cítil se být v právu a co víc, konečně aspoň část jeho příběhu dávala smysl. Nebyl až takový blázen, jak si myslel. Na tváři měl triumfální úsměv. Věděl přesně, kde je. Tam, kde ji viděl nejlépe. Nebyl žádný hlupák. Ten poslední den, kdy ji viděl, byl shodně také dnem, kdy přišel k jejímu tajemství blíž.</div><div>"Žijí v klášteře, nebo spíš bývalém klášteře. Elena říkala, že žijí všcihni pohromadě ženy, muži, není to nic tak separovaného jako bývaly kláštery dříve. Nikdy mi neřekla kde, prý by za to byla potrestána... Ale stejně byla potrestána za to, že mi o sobě řekla pravdu..."</div><div>No a co, že za to byl trest. Měla se mu zmínit, on by to nikomu neprozradil. Měla mu to aspoň naznačit, ale ona zapírala a zapírala. Ženská jedna nevyzpytatelná. A pak si přehrával jejich rozhovory. Ano, teď to viděl jinak. Když se jí ptal na to, jestli existuje. Váhala nebo spíš nevěděla, co honem říct. Usmál se. Těšil se na její překvapený pohled. A na to, jak ji vyčiní, že mu lhala.</div><div><br /></div><div>*</div><div><br /></div><div>Ukázalo se, že měl pravdu. Klášter byl poblíž místa, kde s Chloe procházeli. Další věc, kterou si uvědomil, když se jedněmi postraními dveřmi dostal dovnitř, bylo že bylo lehčí najít klášter než v něm najít Chloe. Byla noc a jediné, co viděl byly nejasné rysy této nemalé stavby. A měsíc mu jako naschvál zalezl v ten moment za mraky. Ale nic z toho ho nemohlo odradit z jeho cesty. Chvilku vyčkal ve tmě, aby si zvykl na tmu. A možná, aby vymyslel plán, na který zapomněl vymyslet cestou, neboť byl opojen vítěznou náladou.</div><div>Z jeho čekání ho vyrušil chrchlání. Někdo tu měl pořádný kašel. Gwyn ustoupil víc ke zdi a opět zklidňoval svůj dech na <em>neslyšitelný</em>. Udělal to právě v čas, pár vteřin potom se přesně na místě, kde předtím stál, objevila nějaká žena ve stejným oblečení, které měla Chloe, akorát o trochu širší. Neváhal, vyskočil ze stínu a nic netušící oběť umlčel svou rukou. Druhou, ve které měl úlomek z oštěpu, který rychle našel v kapse, ji přitiskl zezadu tam, kde se dobře probodávaly ledviny.</div><div>"Poslouchejte a nekřičte. Chci si jen s někým od vás promluvit. Většinou ženám neubližuji, ale dejte mi jen záminku a udělám výjimku," řekl Gwyn tichým a pevným hlasem. Byl to přesně ten tón hlasu, který vám při takovém přepadení rozklepe kolene. Nebylo tedy divu, že žena přikývla a upustila od pokusu pištět.</div><div>"Dobrá," odtáhl svou ruku od jejích úst. "Teď mě dovedete ke Chloe a neříkejte, že tu nikdo takový není, vím že tu je. Když to uděláte, tak budete moct šťastně dožít, dokud se neukašlete k smrti," pokusil se o úsměv, ale ten byl spíše děsivý, než uklidňující. Proto bylo dobře, že jej ta žena ani neviděla. Znovu zmateně přikývla.</div><div>Musel uznat, že je to tu docela zapeklité. Všechny chodby vypadaly navlas stejně. Žádný záchytný bod, nic. Bude si muset dávat pozor, kdyby musel rychle vypadnout. Po nekonečně dlouhé době se zastavila ta dívka u jedněch dveří.</div><div>"Ta-tady spí," dostala ze sebe přiškrceným hlasem.</div><div>"Fajn, poslouchej. Řekneš jí, že má jít sem ven. Neříkej jí, kdo tě poslal, ale ať prostě přijde. Ale opovaž se vyvádět rozruch. Bude mi pak jedno, kolik nocí nebudu spát, ale najdu si tě a rozpářu tě od krku až k místu, které přivede mnoho mužů k šílenství, jasné?" Podíval se na ni pohledem, který jen dokazoval to, že by toho byl schopen. Zmizela bílá jako stěna za dveřmi. Gwyn se pak uchechtl. "To bylo dobrý," uznal sám sobě dobrý výkon.</div><div>Dveře se otevřely a ven vyšla Chloe. Ne představa, ale člověk. Zabalená do tmavého pláště, který přes sebe narychlo hodila. Vcelku rychle poznala, kdo je ten člověk v šeru, které je obklopovalo. Gwyn se usmál. Nějak pozapomněl, že jí chtěl vynadat. Udělala k němu pár kroků. Čekal, že ho objeme. Jenže to ona ne, vrazila mu lehký pohlavek.</div><div>"To se dělá, strašit takhle chudáka holku?" spustila na něj šeptem. Gwyn se nestačil divit.</div><div>"Au, co blbneš! Musel jsem tě nějak najít. Když ty mi nejsi schopná ani říct to, že jsi z masa a kostí!"</div><div>Zavrtěla hlavou.</div><div>"Nemohla jsem, nesmíme to říkat. Stejně jako nesmíme si vytvořit až moc velké pouto k těm, které hlídáme," povzdychla si. Pak se na něj podívala a pousmála se. "Chtělo se ti zachránit princeznu?"</div><div>Oplatil jí úsměv.</div><div>"Jo, tak nějak, tu jednu strašlivě ukecanou..."</div><div>"Víš, že se tu nemůžeš zdržet..." pronesla už bez úsměvu.</div><div>"No jo. To mě tak nějak napadlo." Podrbal se vzadu na hlavě.</div><div>Nastala chvilka ticha.</div><div>Oba tak nějak tušili, co bude dál.</div><div><br /></div><div>*</div><div><br /></div><div>Otočil se, aby se podíval na obrysy mohutného kláštera, který byl světem sám o sobě. Kláštera, kde zůstala. Zavrtěl nad tím hlavou. Tenhle večer byl šílený. Doufal, že se ráno neprobudí někde na zemi s bolestí hlavy. Chtěl, aby tohle byla skutečnost. I ta vůně, kterou ještě teď cítil z té drobné dívky, která ho objala a popřála mu šťastnou cestu.</div><div>"A pak že ženský zdržujou," prohodila zrzka vedle něj. Dnes v tom černém plášti, který měla i při jejich loučení.</div><div>Zasmál se.</div><div>"Vždyť už jdu, ženská."</div><div>"Já chápu, že ty nikam nespěcháš, ty nikam zítra ráno nemusíš, ale já vstávám před svítáním, abych se mohla starat o ty malé nevděčníky. Takže sebou pohni, nebo se večer neukážu."</div><div>"Ty jsi dostala na starost děti? Chudáci!"</div><div>"Hele, složila jsem zkoušku, tak si nedovoluj, nebo ti ukážu, co za super triky jsem se naučila. Třeba jak zvednout věc."</div><div>"Vždyť už jdu," prohodil Gwyn a vydali se spolu cestou pryč od kláštera. Ovšem jen Gwyn při chůzi byl slyšet.</div> http://histoires.blog.cz/1203/4-cast http://histoires.blog.cz/1203/4-cast Gwyn Sat, 31 Mar 2012 12:03:00 +0200 <div>Chloe vážně věřila tomu, že Gwyn se nerozejde hned k nevěstinci. A o to víc zklamaně si připadala, když přesně tam hned po vchodu do města zamířili. Nehodlala se přetvařovat a dala mu znát, jak moc se jí to nelíbí.</div><div>"Bylo by lepší, kdyby ses takhle vracel k jedné dívce, která by určitě byla moc šťastná," prohlásila zamračeně.</div><div>"Tahle taky bude šťastná až uvidí, jak dobře zaplaceno dostane..." prohodil Gwyn, který si nehodlal nechat zkazit náladu, když má vše, co chtěl. Peníze a za chvíli i to potěšení.</div><hr /><div><br /></div><div>"Nechci ti kazit náladu, ale tyhle dny už bys měl mít za sebou. Nemyslíš, že je trochu nezodpovědné a naprosto k ničemu si takhle kupovat pocit, že k někomu patříš?"</div><div>"Spíš že do někoho patřím, jsi chtěla říct," zasmál se a vstoupil do nevěstince. Naučil se už v takových domech pohybovat. Chloe mlčela až do chvíle, kdy přišli ke schodům. To bylo na ní neobvyklé, nejspíš se snažila přijít na nějaký argument.</div><div>" Nemrač se tak. Je tu dost Gwyna pro obě."</div><div>"Aby jsi se nerozdal, když se dáváš kus sebe každé hezčí... dívce za peníze!"</div><div>"Má představa žárlí a navíc ani neumí být sprostá?" ušklíbl se.</div><div>Zarazila se.</div><div>"Možná jsem jen tvé svědomí, které se ti snaží říct, že tohle není ten správný způsob života. Když ty si to tak tvrdohlavě ignoruješ..." pronesla o poznání tišším hlasem se zlověstným podtónem.</div><div>"Žádné svědomí nepotřebuju, vystačím si sám. Svědomí jen kazí náladu, je na houby," pronesl s opovržením.</div><div>"Takže takhle jsi spokojený?" zeptala se, když měl ruku na klice.</div><div>Otevřel dveře a pohlédl na dívku v pokoji. Takové bezchybné tělo za tak málo nečekal - jen měsíční výdaj za jídlo pro dva. Slyšel Chloeina slova a věděl, že by měl odpovědět, protože jinak se může zdát, že na ni zapomněl. Její přítomnosti, ačkoliv byla pouze v jeho hlavě, si byl jasně vědom. Ale právě proto se jen usmál na dívku v pokoji a vešel do místnosti. Chloe nechal za dveřmi. Stejně se nikdy nechtěla připojit.</div><div><br /></div><div>*</div><div><br /></div><div>Člověk si zvykne na cokoliv. A to platí na celou škálu věcí od komfortu, přes snídani do postele, až do pekelných muk. Jednou si zvykne každý. Díra, která vznikne po té, co to něco je odtrženo, je přímo obrovská. Změní se celý den, změní se celý svět daného jedince. A Gwyn to poznal na vlastní kůži. Přestal mít vidinu. Zmizela stejně rychle jako odešla. Nebyl nikdo s kým by se hádal. Z větší části to bylo jao zbavit se velkého kamene, uvědomil si Gwyn, když právě na jednom balvanu seděl. Bylo to přes týden, co už byl bez té otravné postavy, která mu často připomínala svědomí, které neměl.</div><div>Byla otravná. To přiznával, ale aspoň tu nebylo takové ticho. Zamračil se. Pokusil se, ji sem přivolat. Byla v jeho mozku, stačilo se jen pořádně soustředit ne? Po dlouhých pár minut se upřeně soustředil na ten hlas, který si moc dobře pamatoval. Rozhlédl se a zamračil se, když zjistil, že jeho úsilí přišlo vniveč.</div><div>"Jsem asi jediný člověk, kterému se podařilo naštvat vlastní vidinu tak, že se ode mě rozhodla utéct," uchechtl se a nechal to plavat. Vstal a popadl svou tornu. "Čas jít dál. V kapse mám až moc peněz, abych je vláčel sebou," prohodil zvesela. Zamračil se, když neslyšel odpověď. Vlastně ani nečekal, že by na to odpověděla, ale byl už to takový zvyk, že ho to, že mu neodpověděla, naprosto zmátlo. Naposledy nad svou situací zavrtěl hlavou a vydal se směrem k nejbližšímu městu.</div><div><br /></div><div>*</div><div><br /></div><div>Seděl v hospodě a snažil se svůj mozek namočit do lihu. Vidiny přece přichází nejčastěji k opilcům a šílencům. Nevěděl, do jaké kategorie patří, možná do obou v této chvíli. Každopádně se mu nezjevila.</div><div>"Přítelkyně?" zeptal se ho starší muž, který seděl o židli vedle. Gwyn na něj pohlédl. Ještě nebyl natolik opilý, aby vyklopil vše, ale byl už moc opilý na to, aby mlčel.</div><div>"Spíš dobrá část mne..."</div><div>"Taky jsem ji ztratil," pronesl muž s lesknoucíma se očima.</div><div>Gwyn zavrtěl hlavou a odfrkl si.</div><div><em>Nemůže mít ani tušení. Je to jiné než ztratit víru, nebo část prstu.</em></div><div>Stařík nemohl mít ani zdání.</div><div>"Jmenovala se Elena. Zachránila mi tolikrát život... Dokonce mi dala i důvod žít. A pak...?"</div><div>"Umřela?" tipnul si chladně Gwyn s nedbalým zájmem. Cizí neštěstí ho netrápilo tolik jako jeho vlastní ztráta.</div><div>"Už jsem ji nikdy neviděl... Zakázali jí mne. Prý se to nesmí. Navazovat vztah s někým, koho hlídají... Šeptala mi to ten večer předtím než zmizela." Stařík se napil ze svého korbelu a mlaskl. Nechal si čas, jako by vzpomínal na chvíle s tou, o které básnil.</div><div>"Jo, ženský, kdo je kdy pochopí, co? Jednu noc špitají do ouška a další jsou v trapu," zahalasil Gwyn, aniž by si uvědomoval onen zraněný pohled, jakým se na něj stařík díval. Ten jen potřásl hlavou nad mladickou nerozvážností, negativismem a nechápavostí.</div><div>"Dodnes si pamatuju její oblečení. Šaty krémově hnědý barvy, úplně prostý a zakrývaly všechny její přednosti, až mě to štvalo. Přes ně tmavě červenej plášť, kterej schovával ramena. A tak bledá pleť, až se zdálo, že byla jen přelud..."</div><div>Gwyn se zakuckal. Praštil džbánem o pult a mohutně si odkašlal.</div><div>"Co si to říkal?" zasípal. "Jak jsi to popisoval?"</div><div>Stařík se na něj podíval.</div><div>"Takže jsi taky měl jednu z nich jako strážkyni, co?"</div><div>Gwyn nevěřil svým uším.</div><div>"Ona... Chloe není jediná? Ono jich je víc? Kde jsou?" vyskočil ze židle a vztyčil se nad staříka. Nedočkavě k němu přistoupil, až jej málem převrátil. Stařík se navzdory tomu neuvědomělému útoku usmál.</div> http://histoires.blog.cz/1203/3-cast http://histoires.blog.cz/1203/3-cast Gwyn Tue, 27 Mar 2012 14:40:55 +0200 <div><br /></div><div>Chtěla jsem jednou napsat nějaký inteligentní článek o mém pohledu na svět, abych ukázala, jak prazvláštní osoba jsem. Začala jsem ho poctivě promýšlet cestou domů ze školy. Ale pak přišel oběd a pak jsem to odložila. Úkoly a další všednodenní záležitosti si žádaly mou pozornost. Další den jsem si na to vzpomněla, ale opět to bylo přebyto. Navíc se přidala nechuť z něčeho, co bych skutečně měla udělat. Ano, patřím k těm lidem, kteří si prezentace dělají den dopředu, úkoly na poslední chvíli a ti, kteří nadávají na ostatní řidiče. Vesmír tomu chtěl, aby mi to odkládání a flákání procházelo. Samozřejmě až na dva nejnebezpečnější strážce dostatečné dávky utrpení a odmítače flákačů - matiku a fyziku. Tyto dvě dámy mi dávají vychutnat, jak se to v životě nevyplácí. Bohužel, já to ještě dostatečně nepochopila. Proto tu toho je tak málo. Proto dávám Gwyna až po týdnu, abych měla co přidávat, protože jsem líná cokoliv dalšího napsat. Nebo spíš nenacházím tu chuť, kterou jsem měla při psaní právě Gwyna.</div><div>(celý článek)</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>Na všechno potřebuji tu správnou náladu a pak to jde. Teď nám například náladu na úkoly a povinnosti. Takže si píšu konverzační téma na němčinu. Hrůza co? Ale ještě větší hrůza nejspíš je, že začínám mít opět němčinu ráda. Hodlám z ní maturovat a chci se jí nejspíš trochu více věnovat. Rozhodně více, než jsem to dělala posledních pár let. Já vím, většině lidí přijde neznělá a při slově Němec se objeví v mysli synonymum špatný člověk. A to bych řekla, že některým se to objeví s pejorativnějším nádechem.</div><div><br /></div><div>Dneska jsem poprvé měnila kola na autě a připadám si neuvěřitelně drsně, protože jsem to utáhla dobře. A zjistila jsem, že můj největší problém je zapamatovat si, na jakou stranou se utahují a povolují šrouby. Dejte mi pár vteřin a já to poznám. Stejně jako zamykaní a odemykání. Vždy to dělám metodou pokus omyl. Aneb ne, tohle je pro mě tak nedůležitá věc, že si jí prostě nejsem schopná zapamatovat. Aneb vymlouvám se stejně jako Sheldon Coper na to, proč není schopen řídit auto.</div><div><br /></div><div>Nedávno jsem dostala komentář k prvnímu dílu Poslání. Neuvěřitelně mě potěšilo, že se našel někdo po takové době ještě přečetl a líbilo se mu to. Ne, že by mě netěšily aktuální komentáře, ale ... víte jak to myslím ne?</div> http://histoires.blog.cz/1203/svete-jsem http://histoires.blog.cz/1203/svete-jsem Deník HW Sat, 24 Mar 2012 23:48:11 +0100 <div><br /></div><div>Pořádně najezený, hezky pod přikrývkou, to se hned člověku dobře spí. Spánek s těmi nejsladšími sny, které působí jako balzám na duši. Jenže hezké věci nemají dlouhého trvání. Stejně jako tak sladký spánek a klidné snění Gwyna. Už vám někdy někdo strčil ve spánku nasliněný prst do ucha? Je to dost nepříjemný pocit na to, aby vás probudil, a ucho pak ještě nějakou chvilku bolí. Není divu, že Gwyn byl okamžitě ve střehu a pěkně naštvaný. Rozespalýma očima se rozhlížel po okolí.</div><div><br /></div><div>"Blíží se ze severu, jsou čtyři, myslím, že lapkové," ozval se známý hlas vedle něj.</div><div><br /></div><div>"Co to proboha bylo?!" zasyčel nepříjemně a podíval se na svůj meč, který už držel v ruce.</div><div><br /></div><div>"Musela jsem tě probudit, nebo jsem je měla nechat tě okrást nebo zabít? Fajn, příště si to klidně celé prospi," ušklíbla se Chloe a dotčeně zavrtěla hlavou.</div><div><br /></div><div>Gwyn si ptal sám sebe, proč ženské musí být někdy tak... ženské.</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>Nechápal jejich logiku a doufal, že jeho vidina moc té ženskosti nepochytila. To by se zbláznil už úplně. Na hádky se svou vlastní představou měl dost času i potom, ale teď už byl ve střehu a přemístil se do stínu jednoho z mohutnějších stromů. Podíval se na nebe, aby se ujistil, že stojí ve správném směru, který mu poradila Chloe. Přimhouřil oči. Začala pomalu a jistě změlčovat a prodlužovat nádechy a výdechy, až nebyl vůbec slyšet. Noční hudbou byly jen ptáci noci.</div><div><br /></div><div>Tak pět kroků nalevo od Gwyna praskla větévka. Snadno by to kdekdo přeslechl, ale ten, který věděl, co hledá, to uslyšel. Tichý nádech a zašustění látky. Sevřel pevněji meč v ruce a co nejpomaleji otočil hlavu tím směrem. Zahlédl čísi postavu a druhého hned v závěsu za ním. Ještě byli někde dva. Bylo by pošetilé a s prvky sebevražednosti, kdyby na ně zaútočil, aniž by věděl, kde jsou ti ostatní. Jeden dobře mířený šíp a i ten nejlepší bojovník skončí svou pouť. Z doslechu znal mnoho takových příběhů. Rozhodně se nechystal se stát jedním z těch mužů, co takto padnou. Věděl, že je chráněn tmou a dokud se neprozradí, bude v bezpečí. Ten druhý se zdál být vystrašený. Toho bude moc nechat až na konec. Gwyn se rozhlédnul kolem. Naštěstí nemusel moc dlouho hledat ty další dva. Všichni v rukách krátké dýky a všichni uměli akorát tak se plížit a útočit na spící jedince. Nebylo nač čekat. Boj nesnesl odkladu. Vykročil ze stínu z rychlostí a vrhl se na nejbližší dva. Viděl strach v jejich očích. A v tu chvíli si něco uvědomil.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><pre>"Tohle je snad nějaký vtip?" </pre><div><br /></div><div>Ukázal mnohokrát skládaný papír i své vidině. Dívka si jej prohlédla a povytáhla obočí. Mezitím se podíval na tvář poblíž ležícího útočníka, který tiše chroptěl.</div><div><br /></div><div>"Buď si na tom vážně zakládají a jsou úplně hloupí, a nebo to je nějaká docela chytrá past..." poznamenala nejistě.</div><div><br /></div><div>Gwyn opět sbalil onen papír a schoval jej do kapsy. Jestli skutečně ti chlápci, byli těmi chlápky, za které se v tom papíře nabízela odměna, mohl si přijít docela na balík jen za to, že je dovede do nejbližšího města. Byla částí jeho já, takže bylo přirozené, že věděl, co chce Chloe namítnou. Jen mávnul rukou, když otevřela pusu na protest. Tyhle její přednášky ho docela nudily. Připadal si jak v nějaké klášterní škole. Poslouchat moudra jiných, kteří vás nutí jít pouze tou nejsprávnější a nejkajícnější cestou. Která byla přirozeně ta nejpochybnější a naprosto k ničemu. Přešel ke své torně.</div><div><br /></div><div>"A jestli to je past, tak se hold zase jednou pořádně procvičím v boji. Dnešek se za boj ani počítat nedá. Kuřata. " Odfrkl si. " Nevíš kde mám...?"</div><div><br /></div><div>"Pod tou láhví kořalky, vedle těch starých hadrů," odpověděla mu aniž by se na něj podívala, a nebo ho nechala doříct větu. Byla skloněná u jednoho z těch zraněných. "Vážně to je ten z toho plakátu..." poznamenala s přimhouřenýma očima. Až se zdálo, že vidí něco víc než jen kůži a krev na jeho oblečení. Gwyn našel provaz přesně, kde říkala. Aspoň na něco je, že s ním tráví čas ženská, která má jako vždy až nezdraví přehled o věcech.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>*</div><div><br /></div><div><br /></div><div> Nevěděl, jestli byl prostě podezřívavý k tak velké odměně, kterou měl dostat za ty chlápky, co ho napadli, a nebo si přál, aby to byla past. Už dlouho nebojoval v žádné zajímavější bitvě. Rvačky o stolu, sem tam se vypravit s kolonou vozů, nebo vymlátit z někoho peníze. To nebylo prostě ono. Jednou se o tom prořekl před Chloe, když seděli u ohně v lese.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div> "Ani tu blbou princeznu jsem jaktěživ nezachránil!"</div><div><br /></div><div> Za což se během chvilky nenáviděl, protože se na něj jeho představa podívala s tím zvláštně tázavým pohledem, pod kterým měl co dělat, aby se nezačal vrtět.</div><div><br /></div><div> "Ty chceš zachraňovat princezny?" </div><div><br /></div><div> "Ale tak víš, co když se na úlovek dá podívat, tak proč ne. Ale máš pravdu, další užvaněnou ženskou bych asi nesnesl. Dostala by roubík."</div><div><br /></div><div> Zasmála se.</div><div><br /></div><div> "Udatný Gwyn děsivý barbar! Nebojí se draků, hordy nepřátel, ale užvaněné ženské..." usmála se, vrtěla hlavou a otírala si slzy z očí. "Jo, to zní přímo skvěle." </div><div><br /></div><div> Možná to bylo tím, že ten večer se už něco málo napil, ale tentokrát se zasmál s ní.</div><div><br /></div><div> "Kdyby jsi s nějakou chvilku musela pobýt, věděla bys, jak je to nepříjemné. Ale ne, nebudu zachraňovat žádné princezny, to mají na starost ti krásní, urostlí, slizcí a příliš o sebe pečující princové, ne?" ušklíbl se a znovu si upil.</div><div><br /></div><div><br /></div><div> "To co tady stojí, platí?"</div><div><br /></div><div> Podal šedivějícímu muži s pořádným pivním pupkem papír s kresbami těch tří mužů. Pod jejich zdařile vyvedenými podobiznami byla velkými číslicemi napsána suma, která se zdála, pro někoho, kdo živoří ze dne na den, více než slibná. Postarší muž, který sotva popadal dech, jak rychle přišel na náměstí, se na ten papír bodře zakoukal.</div><div><br /></div><div> "Ach, jistě! Odměnu. Jistě, jistě!" usmíval se muž a rozhazoval rukama. "Sotva měsíc tu úřaduju a už jsme chytili zločince. To je skvělé. Vý-teč-né!" radoval se muž, zatímco přivolal rukou k sobě poblíž postávající strážníky, aby lapky odvedli do vězení. "Prokázal jste nám velkou službu, pane..." tázavě se podíval na Gwyna.</div><div><br /></div><div> "Gwyn, budou mi stačit ty peníze," zabručel s rukou na jílci meče a po očku sledoval kolemjdoucí a zvědavce, kteří se odvážili přijít blíž a poslouchat. Čekal, kdy někdo z nich vytáhne zbraň a odhalí se, že to všechno byla jen léčka na něj. Avšak nic takového se nestalo. Starosta, jak se za chvilku ten muž představil, mu vřele gratuloval a dokonce hned poslal pro pokladníka, který měl Gwynovi vyplatit odměnu.</div><div><br /></div><div> "To byla cena za jednoho, takže to máme krát tři! A že jste je přivedl všechny živé a až sem, tak tady malý bonus, dobrý pane!"</div><div><br /></div><div> V tuhle chvíli byl Gwyn rád, že je nezabil. Mohl se hrdě poplácat na rameni, jak tu noc poznal, že oni rozhodně neumí bojovat. Rozvaha někdy nebyla tak špatná věc. Rozvázal měšec s penězi a nestačil se divit. Všude skutečně byly jen a jen peníze. Což bylo víc než čekal, ale on rozhodně nebyl ten, co by na to řekl ne. Peníze se hodí kdykoliv.</div><div><br /></div><div> "Stačí těch úslužností," promluvil, když si schoval měšce do torny. "Nemusíte mi podlézat, jen mě nasměrujte do nějakého většího městečka, kde bych tyhle prachy mohl hodně rychle utratit..."</div><div><br /></div><div> Chloe za mužem protočila oči a zavrtěla nespokojeně hlavou. Na to se Gwyn jen usmál. Tohle ani jako uražení brát nemohl. Byla to jeho představa. A sice byla někdy na nervy jdoucí, musela chápat, že tohle je prostě jeho život. Nebo to si Gwyn aspoň myslel. Tuto teorii potvrzoval i fakt, že na cestě, do sousedního města, se na něj nemračila a vedla si svou konverzaci o něčem. Ale o čem to nevěděl. Přestal ji poslouchat asi před minutou, ale ona si toho nevšimla. Povídala dál a dál až do chvíle, kdy si všimla, jak na ni zvláštně kouká.</div><div><br /></div><div> "Proč se na mě tak díváš?" zastavili se navlas shodně. </div><div><br /></div><div> "Nevím, připadáš mi taková, barevnější... jasnější. Jak to?" zeptal se a povytáhl obočí.</div><div><br /></div><div> Chloe se na chvilku zarazila, než jí došlo, že by měla něco udělat. Podívala se na sebe a chvilku si zamyšleně prohlížela látku.</div><div><br /></div><div> "No, asi... jsi odpočatý a tvá mysl funguje jasněji? Nebo je slunečný den?" prohodila a pokrčila rádoby nedbale rameny, ale bylo to spíše takové nervózní trhnutí.</div><div><br /></div><div> Ty teorie byly určitě možné a opodstatnělé, ale Gwyn jen zavrtěl hlavou. Tohle mu jako ta správná odpověď nepřišlo. Nicméně na nic lepšího nepřišel, a tak se opět vydali na cestu k městu.</div> http://histoires.blog.cz/1203/2-cast http://histoires.blog.cz/1203/2-cast Gwyn Wed, 21 Mar 2012 11:15:00 +0100 <div>Je tu středa a s ní i slíbená nová povídka.</div><hr /><div>Zlatavé slunce zacházelo za obzor. Temnota přebírala vládu nad městečkem, které vypadalo jako tisíce dalších. Nejvíce ruchu bylo v místní hospůdce, která byla taktéž tuctová s tuctovým názvem, jenž měl dodat epičnosti a výjimečnosti - doslova. "Epické dobrodružství", tak hlásal štít nad vchodem. Největší dobrodružství však mohli návštěvníci zažít, když uráželi cestujícího elfa u baru, nebo když se semlela nějaká rvačka. Dnešek měl nakročeno k tomu, že bude jen další z mnoha nudných večerů. Štamgasti seděli u svého stolu, tajemní cizinci se zas v rozích chumlali do svých temných plášťů a promluvili pouze v momentu, když chtěli dolít.</div><div><br /></div><div>U jednoho ze stolů, kde nebylo přeplněno, seděl muž, podle kterého byl se dal utvořit model severského muže. Tvář měl zarostlou zacuchanými vousy stejně tmavé hnědé barvy, jakou měly i jeho vlasy. Několik předních pramenů vlasů měl zapletené do copánků zakončené několika korály. Každý korál symbolizoval něco jiného. Postavou připomínal válečníka zvyklého na naprosté vypětí sil, pro normálního člověka nemožné. Ve své mozolnaté ruce sevřel džbán se zdejším pivem. Po prvním loku jej odtáhnul od úst a znechuceně se ušklíbl.</div><div><br /></div><div>"Elfí chcanky," zamručel naštvaně.</div><div><br /></div><div>"Jsi nevděčnej, to je celé. A rasista, když jsme u toho," odpověděla mu dívka, která seděla naproti němu. Šaty krémově hnědé barvy byly prosté a bravurně zakrývaly všechny její přednosti. Přes ně nosila tmavě červený plášť, který schovával ramena. Jediné, čím ona připomínala severský lid byla její bílá pleť a světlé ryšavé vlasy.</div><div><br /></div><div>"Pořád nechápu, proč jsi takhle navlečená - do tolika věcí."</div><div><br /></div><div>Usmála se.</div><div><br /></div><div>"Protože tu nejsem od toho, abych tě rozptylovala."</div><div><br /></div><div>"Určitě jsou mé fantazie daleko odvážnější a ne tak upjaté," zahučel.</div><div><br /></div><div>Protočila oči.</div><div><br /></div><div>Jejich tichý rozhovor přerušil příchod tří štamgastů. Muž u stolu se na ně ani nepodíval, dívka si je naopak přeměřila od hlavy až k patě. <em>Obyčejní ochlastové</em>, ohodnotila je v duchu. Jejich vypracované ruce svíraly džbány.</div><div><br /></div><div>"Viděli zme, jak tu sedíš tak sám a mumláš si u tak velkého stolu něco pro sebe, tak zme si řekli, že si přisedneme."</div><div><br /></div><div>"Je tu obsazeno," zahučel se džbánem u úst a následně se napil.</div><div><br /></div><div>"Jasně."</div><div><br /></div><div>Jeden z nich si drze sedl naproti němu a postavil svůj džbán na stůl přesně na místo, kde měla dívka položenou ruku. Povzdychla si a ruku, která se pod jeho nádobou na pití rozplynula, si stáhla do klína, kde se opět zformovala.</div><div><br /></div><div>"Řekl jsem, že je tu obsazeno," pronesl o poznání naštvanějším hlasem.</div><div><br /></div><div>Další dva si sedli také ke stolu. Ten první, nejspíš jejich vůdce, se zasmál, až se mu rozklepal dobře živený břich.</div><div><br /></div><div>"Ale no tak, kamaráde, přece nebudeš takovej nafrněnej, my tě vobtěžovat nebudeme, zme přece mezi svejma!" Na důkaz toho rozhodil rukama a znovu se zasmál. Dívčiným obličejem proletěla jeho dlaň a zápěstí. Celý její obraz vybledl a rozplýval se. Vypadalo to jako kdyby někdo rozvířil prach. Cestovatel se v mžiku natáhnul přes stůl, chytl toho muže za vlasy a prudkým pohybem praštil jeho hlavou o stůl. Další ze štamgastů se zvedl tak rychle ze židle, že ji převrhl. Vyvalil přitom své oči na kamarádův krvácející nos.</div><div><br /></div><div>"Gwyne, kašli na to," zaprosila plavovláska, když se jí obličej začal vracet do původní podoby. Nebylo to však k ničemu, oslovený, Gwyn, se zvedl a svým džbánem srazil kolegu zraněného k zemi jednou ranou. Křupnutí čelisti bylo dobře slyšitelné. A následky budou ještě dlouho patrné. Vlastně bude moct mluvit o štěstí, jestli bude ještě někdy schopen pít pivo ze džbánu. Zůstal ve hře už jen jeden. Gwyn k němu mrštil pohledem, který by vzbudil strach i ve zkušeném žoldákovi. V tmavých očích se zrcadlil jen hněv a nevraživost. Poslední z nich vstal a udělal tři kroky pozadu. Následně zakopl. Jen co dozněla rána jeho dopadu, Gwyn už nad ním stál a svíral jeho hrdlo jednou rukou. Stačilo jen trochu zmáčknout.</div><div><br /></div><div>"Gwyne! Nezabíjej ho, vždyť nic neudělal!" ozvala se již hlasitě plavovláska. "Prosím..." zašeptala zoufale.</div><div><br /></div><div>Všichni upírali oči na ty dva.</div><div><br /></div><div>Chvilku se nic nedělo.</div><div><br /></div><div>Pustil jeho hrdlo a zvedl se.</div><div><br /></div><div>"Příště až ti někdo řekne, že je obsazeno, tak to neignoruj."</div><div><br /></div><div>Hodil na stůl peníze za útratu a podíval se na dívku. Krátká výměna pohledů a pak vyšel z hospody pronásledován několika páry zvědavých očí. <em>Epické dobrodružství</em> večera právě skončilo.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>***</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>"Ale on ti ublížil, Chloe!" zaprotestoval uraženým hlasem dítěte. Což bylo docela paradoxní vzhledem k jeho vzezření.</div><div><br /></div><div>"Nevěděl o mně, nemohl mi ublížit, když tu nejsem!" oponovala mu vyčítavě plavovláska přecházející tam a sem.</div><div><br /></div><div>"A když ublíží tobě, tak tím vlastně ublíží mně! A to se přece musím bránit."</div><div><br /></div><div>Zastavila se a podívala na něj.</div><div><br /></div><div>"Jaká je šance, že se se mnou přestaneš hádat?"</div><div><br /></div><div>"Jsi výplod mého mozku, měla bys to sama vědět," opáčil s pokrčením ramen a vyndal opečeného králíka z ohně. Voněl přímo nádherně a cestovateli se už sbíhaly sliny. Celý den nic nejedl krom kořalky. Plavovláska si sedla naproti němu, nohy způsobně pokrčené pod sebou. Znechuceně mlaskl.</div><div><br /></div><div>"Nechápu, jak takhle můžeš sedět."</div><div><br /></div><div>"Je to pro mě pohodlné."</div><div><br /></div><div>"Kecy."</div><div><br /></div><div>"Radši jez, než ti vystydne," kapitulovala zrzavá dívka.</div><div><br /></div><div>Spokojeně se usmál nad svou výhrou a zakousl se do chutně opečeného zvířete. I dívka se odmlčela a sledovala ho, jak se krmí. Ten se na ní po očku podíval a ukousnul další kousek králíka.</div><div><br /></div><div>"Víš, jsem slušně vychovanej, nabídnul bych ti, ale když ty si musíš hlídat váhu," zazubil se a mezi zuby ukázal i kousky masa, které se tam zachytily.</div><div><br /></div><div>Zasmála se a zavrtěla hlavou.</div><div><br /></div><div>"Jistě, jistě, ty vychovanče, vidím jaký máš hlad, buď rád, že tu nejsem skutečně, jinak bys měl jen půlku," usmála se.</div><div><br /></div><div>Gwyn chvilku přežvykoval a díval se na ni zamyšleně.</div><div><br /></div><div>"Chceš tím říct, že někde na světě existuje holka, co vypadá přesně jako ty a chová se tak?"</div><div><br /></div><div>"To jsem říct nechtěla. Jen že jsi hladový."</div><div><br /></div><div>Vstala.</div><div><br /></div><div>"A ty jsi viděl nějakou dívku, která vypadala jako já a chovala se i tak?" prohodila ledabyle a usmála se.</div><div><br /></div><div>"No... ne," zahuhlal Gwyn a pokrčil rameny.</div><div><br /></div><div>"Třeba se skládám z několika dívek, které jsi znal, nebo sis mě úplně celou vymyslel."</div><div><br /></div><div>Zatočila se kolem dokola. Někdy se chovala až nepřirozeně vážně a jindy zase jako malé dítě. Tím se mimo jiné odlišovala od ostatních dívek, které byly navíc živé, a naopak se podobala jemu samému. Žil si svůj sen osamělého cestovatele. Bez závazků, bez pána, bez starostí. Mohl jít kam chtěl, mohl si dělat, co chtěl. Jen občas splnil nějaký úkol, aby měl pár zlaťáků v kapse, a šel zase dál.</div><div><br /></div><div>Znovu si ji prohlédl, ale tentokrát se pousmál.</div><div><br /></div><div>"Ne, určitě mi tě do hlavy nasadila nějaká jeptiška jako pomstu," zachechtal se.</div><div><br /></div><div><br /></div><div>***</div> http://histoires.blog.cz/1203/1-cast http://histoires.blog.cz/1203/1-cast Gwyn Wed, 14 Mar 2012 16:18:37 +0100 <div>Nebojte se, nehodlám vás dnes nudit svým životem, ale spíš vám chci oznámit skvělou novinku. No, nevím jak vám přijde skvělá, ale pozitivní je určitě. Tedy pokud si tu rádi něco čtete. Začněme třeba tím překvapením, nebo jak to chcete nazvat. Dopsala jsem (teď upravuji) povídku, která bude mít pár dílů. Bude se tu objevovat pravidelně, protože už napsaná je, jen se ladí. Můžete ji očekávat nejspíše ve středu. V případě velkého zájmu, možná i dříve. A pak se objeví přesně za týden od data, kdy se objevil zde první díl.</div><div><em><br /></em></div> http://histoires.blog.cz/1203/kony-2012 http://histoires.blog.cz/1203/kony-2012 Deník HW Fri, 09 Mar 2012 16:55:04 +0100 <div>Ne, že bych si náznaků všimla až teď, ale dnes to opět vyšlo na povrch.</div><div>Abyste byli aspoň trochu v obraze, protože počítám, že tenhle článek vám bude připadat zmatený a divný, tak jsem dnes četla v autobuse knížku Zář. Je to o andělech. Ano těch hodných okřídlených bytostech, které zachraňují lidské duše od pekla etc. A ano jsou to ti hodní andělíčci, žádní padlí a podobně. Jednou jsem se od těch 'zlých' chtěla oprostit a dát šanci dobru. Kdybych ale tušila, jak moc se mi bude chtít ta knížka odložit, neudělala bych to. Ale mé odhodlání dočíst to je silná, čekám na zápornou postavu. Musí se tam objevit. Třeba bude stát za to. Ano, zase můj pokroucený výběr oblíbených postav.</div><div>Ale k tomu, proč jsem si řekla, že asi nebudu jen tak normální. Milý anděl jménem Beth soucítí s lidmi a je to její první mise. Má sebou skvělého archanděla Gabriela a serafína Ivy. Všichni krásní, dokonalí a prostě andělé. A naše milá Beth se zakoukala do místního hezouna, kapitána jakéhosi školního družstva a nedobytného hocha Xaviera Woodse. Láska. Jasně. To je otravné, ale dá se to.</div><div> Když se viděli poprvé, bylo mi jasné, že se do něj zamiluje. To bylo jasné. Ale to, co dosvědčuje, že nedokážu už myslet v rovině hodnej hezký kluk = hodný skvělý kluk. Má mysl pracuje na docela jiném principu.</div><div><strong>Hodný neodolatelný kluk -&gt;</strong> <em>Sakra to musí být inkubus!</em></div><div><strong>Neposlouchá své andělské sourozence</strong> -&gt; <em>To se ti tak vymstí! A já se ti budu smát!</em></div><div><strong>Společné chvíle plné lásky a citu</strong> -&gt; <em> Blížíme se k části, kdy se to vážně po...kazí!</em></div><div><em> </em></div><div>To jen na ukázku. Ale mám chuť se vrátit k mým temnějším oblíbencům. Vezměte to v jakém smyslu chcete.</div> http://histoires.blog.cz/1203/jsem-nejspis-opravdu-divna http://histoires.blog.cz/1203/jsem-nejspis-opravdu-divna Deník HW Fri, 02 Mar 2012 22:06:15 +0100 <div>Už jste se stali na někom tak strašně závislým, že jste jen čekali až dostaneme zprávu, nebo pochválení od toho někoho? Vyvedu vás z omylu hned na začátku. Není to začátek, prostředek ani konec lásky. Vážně ne. Ale řekla bych, že každý z vás si prošel pocitem, že na nějakou odpověď či cokoliv čeká tak moc, že to nemůže vydržet. A teď si představte, že takovéhle očekávání máte každý den. U skoro každého ve vašem seznamu na facebooku, icq, skypu, prostě kdekoliv. To musí být ale blázinec v té hlavě, že?</div><div>Vím, že to je s mojí aktivitou bídně. Ale znáte ty týdny, kdy se nedá absolutně nic stihnout? Tak přesně takový zažívám. Došlo to tak daleko, že jsem se uchýlila k radikálním řešení typu, že v autobusu budu psát povídky, abych vůbec něco napsala. Chybí mi už asi jen jedna nebo dvě kapitoly do jedné povídky, o které ani nevíte. Nejspíš se vám líbit nebude, ale mně ten nápad přijde zajímavý. A neušklebte se tak. Mám právo být zlá. Jsem přece kámen bez citů, jak mi bylo řečeno.</div><div>(celý článek)</div><hr /><div><br /></div><div>Dohrála jsem Gears of war 3 a cítím se drsně, protože jsem to dohrála! Stejně jako se cítím drsně, že jsem překonala nástrahu života jménem hrazda a kladina. Upřímně řečeno mi hrazda přijde nespravedlivá. Pomáhala jsem holkám nahoru, ale když jsem tam šla já, bylo mi vyčteno, že se mnou má učitelka moc práce. No pardon, mám hold těžké kosti, bez legrace, a těm pírkům v naší třídě jsem pomáhala nahoru já, takže se samozřejmě u nich tolik nenadřela. No nevadí. Depresi ze svého těla nemám.</div><div>Co bych vám ještě tak řekla, abych vás pořádně unudila? Mám ráda latinu. Jednou bych jí chtěla umět perfektně ovládat. A pak umět dalších asi šest nebo sedm jazyků. Za rok budu maturovat. Nevím ještě z čeho. S Káchy pravidelně dokazujeme, že když vám je 18 neznamená to automaticky, že se začnete chovat dospěle a nikdy jinak. Naopak, někdy si připadám mnohem víc šílenější než kdy doposud.</div><div>Chybí mi tady na blogu Script. </div><div>Když vás něco napadne...</div><div>Ale to já říkám vždycky a do větru...</div><div>Ale stejně. Kdyby něco komentáře vítám s jakýmikoliv poznámkami a tak dále. </div> http://histoires.blog.cz/1203/dalsi-z-tydnu-v-roli-cloveka http://histoires.blog.cz/1203/dalsi-z-tydnu-v-roli-cloveka Deník HW Thu, 01 Mar 2012 22:15:15 +0100 <div style="text-align:justify">Raději to nedávám do žádné rubriky. Nevím, kam to zařadit. Možná do "pokus o psaní". Asi bych jí měla založit.</div><div style="text-align:justify">K tomu, co je pod tou čarou. Není to moje zpověď. Ale tak nějak jsem se snažila vystihnout rozpolcenost. Jak je v nadpisu článku.</div><div style="text-align:justify">Líbí? Nelíbí? Vystihla jsem to? Nebo naopak jsem naprosto vedle? Prožil někdy někdo něco podobného?</div><div style="text-align:justify">O vašich názorech si ráda přečtu v komentářích.</div><div style="text-align:justify"><br /></div><hr /><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:justify"><br /></div><div style="text-align:justify">Mám nakročeno k tomu, že se ze mne stane blázen.</div><div style="text-align:justify">Proč bych jinak seděla na téhle studené podlaze? Proč bych měla přitažené nohy pod bradou? Proč bych vzlykala a klepala se něčím, co nevím jestli je strach, bezmoc, nebo jen prostá a chaotická směs pocitů, které nikdy nemůžu pochopit. Ani já, ani nikdo jiný. A to je právě ta nejděsivější představa. Jsem sama. Úplně sama. I když je kolem mne celý svět plný lidí, nikdo ke mně nepronikne. Ale já potřebuji toho, co mne zachrání. Prince na koni, který překoná všechny nástrahy a vytáhne mne z věže izolující mne od všeho a všech.Věz zmaru. Z komnaty temna, chladna a prázdna. V rohu se choulím už dlouho. Nejspíš tu ale nejsem dost dlouho na to, abych si zvykla. Ne, tyhle zdi mi nikdy nebudou blízké. A vždy se budu svíjet s rukama na uších, když zaslechnu ta slova. Je to snad výsměch? Ti, co chodí kolem mé věže, ruku v ruce a zamávající mi s úsměvy na rtech?</div><div style="text-align:justify"><em>O máme se skvěle, díky za optání. Jsme jako jedna duše ve dvou tělech.</em></div><div style="text-align:justify">Snažím se tvářit mile. Přát jim to. Ale ve hloubi své duše jim závidím. Nejspíš je má duše už ztracená. Bez druhé půlky, která by ji mohla vylepšit. Určená k věčnému zatracení. Třeba to je můj trest za jiný život, kdy jsem provedla nějaké hrozné věci. Jestli ano, tak si to zasloužím, ale jinak nevidím důvod. Proč já? Proč tohle? A kdy konečně dostanu svou odpověď?</div><div style="text-align:justify">Strop je zvláštně popraskaný. Připomíná mi to mou duši, nebo spíše to, jak si ji představuji já. Je to něco, co se trhá, protože cosi zevnitř chce ven. A až to praskne? To já nevím, ale bude to nejspíš horší než pár slz v prázdné místnosti, několik kroků od party lidí, která se směje tak hlasitě, že je slyším až sem. Říkají, že jsou mí přátelé, ale nikdo z nich si nevšiml, že trpím. Netuší, jak moc trpím už jen tím, že jsem. Ano, tím že jsem. Jsem. Já sama. Opět jsem u toho.</div><div style="text-align:justify">Zavrtím hlavou. Hloupé, moc hloupé myšlenky. Kam vedou? Nejspíš nikam, je to pořád dokola. Skončím u toho, že jsem sama. Není lék, není naděje, ale vždy jsou slzy. Co dělám špatně? Ostatní se baví. Já se mezitím užírám tím, co jsem udělala, neudělala, co mám, nemám. Nechávám se stravovat tou touhou mít klid. Klid v duši, mysli. Netvářit se jen spokojeně, ale i být spokojená. S někým. S tou druhou půlkou, která mne podrží, které nebudu muset vysvětlovat, kdo jsem a jak se cítím. Protože by to prostě druhá půlka věděla.</div><div style="text-align:justify">Ale může vůbec někdo takový být? Znát mne a přesto mne milovat? Kdo by chtěl být s bláznem jako já!</div><div style="text-align:justify">Opřu se hlavou o zeď temenem. Proč jsem otočila hlavu k těm dveřím? Jsem zamčené. Sama jsem je zamkla. Chci, aby mne někdo utěšil, ale zamkla jsem se. Nedávám smysl. Takže má druhá půlka by podle mne nejspíš měla být telepat a ještě umět otevírat zamčené dveře. Skvělé. Za chvilku z něj udělám supermana.</div><div style="text-align:justify">Nádech.</div><div style="text-align:justify">A pak má přijít výdech.</div><div style="text-align:justify">Ale ten vzduch krátce podržím, už jen pro ten pocit, že dokážu na chvilku něco ovládnout. Postavit se proti něčemu. I když vím, že nemůžu vyhrát. Ne, příroda vždycky vyhraje. Jsem jen loutka postavená na jeviště, aniž bych znala svou roli. Jsem tragický hrdina, který tu je, aby lidem ukázal, že oni to nejhorší neznají? Nebo jsem tu jen vedlejší role, o které se nikdo nezajímá. Jsem tu jako komparsista na pozadí filmu o lásce lidí?</div><div style="text-align:justify">Láska.</div><div style="text-align:justify"><em>Láska.</em></div><div style="text-align:justify"><strong>Láska.</strong></div><div style="text-align:justify">Proč si nepřišla pro mne?! Chci své růžové brýle, žádné starosti a nechat se jí konejšit až do své smrti. To toho chci tolik?</div><div style="text-align:justify">Mě to nikdy nemůže potkat, nejsem princezna, abych měla románky, po kterých mé srdce bude bušit o sto procent rychleji.</div><div style="text-align:justify">Otáčím klíčem a jdu zpět mezi ně. Smějí se, povídají si a zdají se být naprosto spokojení s tím kým jsou. Možná by mi stačilo vědět, kým jsem já. To zní dost filosoficky. Se s. Protože filosofové neradi z. Je to symbol zla. Nad tímhle se vždy musím ušklíbnout a zavrtět hlavou. Škoda, že mezi ně nepatřím, třeba bych na to našla otázku a v klidu dožila se deseti kočkami ve svém domě.</div><div style="text-align:justify">"Víš, že tě nikdo nenutí je jíst? Neškleb se tak na ty brambůrky!"</div><div style="text-align:justify">Zamrkám.</div><div style="text-align:justify">Ani jsem si neuvědomila, že jsem začala jíst brambůrky. Jsem nadaná v ignorování světa kolem, jak tak koukám.</div><div style="text-align:justify">Drkne do mě loktem.</div><div style="text-align:justify">"Aspoň jednou se usměj, pro mě!"</div><div style="text-align:justify">Podívám se na něj. Chce úsměv. Jistě. Jak je libo. Nasadím úsměv. Evidentně mu to stačí a nepřestává se usmívat. A teď řekne něco ve smyslu <em>díky, jsem rád, že ses pro mě tak obětovala</em>.</div><div style="text-align:justify">"Jsem ti vděčný za tvou oběť! Hned mám lepší den."</div><div style="text-align:justify">Najednou si něco uvědomím. Drží mou ruku. Je to jen přátelské gesto? Vidí, že mi není <em>hej</em>? Nebo tím chce říct, chci s tebou být v dobrém i zlém? V čtení gest jiných lidí jsem nikdy nebyla dobrá.</div><div style="text-align:justify">Ale jeho ruka příjemně hřeje tu mou.</div><div style="text-align:justify">"Jo, jsem trpitelka, už si na to budu muset zvyknout..."</div><div style="text-align:justify">Pousměji se.</div><div style="text-align:justify">Budu si muset zvyknout. Ale ta ruka příjemně hřeje.</div><div style="text-align:justify">Možná. Ale jen opravdu možná.</div><div style="text-align:justify">Nádech - výdech.</div><div style="text-align:justify">Je to jako kotva, která drží loď na místě. Hřeje, drží a snaží se pomoc. Měla bych to ocenit. Usmívat se a čerpat síly z toho, že se snaží. I když věž je moc velká a příliš vzdálená. Přejíždí mi palce po hřbetu ruky.</div><div style="text-align:justify">Měla bych se taky snažit.</div><div style="text-align:justify">Usměji se.</div> http://histoires.blog.cz/1202/rozpolcena http://histoires.blog.cz/1202/rozpolcena Thu, 23 Feb 2012 19:00:04 +0100 <div>Znáte ten pocit, kdy vám písnička uvízne v hlavě a vy na ní myslíte každou chvilku? Při písemkách je to značně rozptylující, to vám povím. Jejda písemky, příští týden, škola, noviny. No skvělé. Moc díky, že mi to připomínáte, vážně díky! A mám víkend v háji.</div><div>Kdo netuší, tak jsem teď měla jarní prázdniny celý týden. A ten týden jsem jako každý správný člověk proflákala sledováním filmů a seriálů. A to, co mi klidně můžete všichni závidět, byla moje společnice na tyto dlouhé dny plné <strong>"ůhůůů hruď!"</strong> <strong>"Do nich! Jsi poslední z rodu, ukaž nějaký super trik, Burkharde!"</strong>, kterou nebyl nikdo jiný než Ms. Scriptum. Řeknu vám, nikomu se nekrade lépe deka něž jí.</div><div>A jestli chcete představit svým kamarádům někoho, kdo je zaujme, tak rozhodně u ní jste na správné adrese. Jednou se objeví a už se všichni po ní ptají. Script a její charisma, co má vlastní gravitační pole.</div><div>...</div><hr /><div><br /></div><div>Mám kolonii rybiček. Figaro, má beta bojovnice, už není sama a na to, jak se o ní tvrdí, že je nespolečenská, se chová slušně. Prcky, vedle kterých vypadá asi jako <em>Tyranosaurus Rex vedle Velociraptorů -</em> a píšu je s velkými písmeny, protože k nim byste měli mít úctu! -, nechává na pokoji a oni s ním nemají také žádné problémy. Trochu vás s obyvateli kolonie seznámím. Mám dva sumečky průsvitné, kterým vidíte akorát hlavu, orgány, kterou jsou těsně pod hlavou a jejich kostičky, jinak jsou naprosto průhlední. Z pohledu shora vypadají jako nějací hadi, protože vidíte jen tu tenkou chordu, pokud se nepletu, že ji mají. Jmenují se Elmo a na to druhé jméno se musím zeptat Káchy, ta mi je pojmenovala.</div><div>Pak mám albína čističe, který se jmenuje "jelen-útočící-na-letadlo". Pochopí jen ti, kteří viděli 3<a href="http://www.divadlocheb.cz/main.php">9 stupňů v Západočeském divadle v Chebu</a>. Ano, opět jim dělám reklamu, protože nás opravdu pobavili.</div><div>Zbytek čističů se jmenují porygovci. Jeden hm člověk se u mne přimluvil a tak jsem svolila, že se budou jmenovat po něm.</div><div>Paví očka mají jména jako Edward Snape (jeden z tvůrců hry 39 stupňů) Hichcock a pak ještě</div><div>nějaké jméno se tam určitě najde. Ach ta paměť...</div><div>...</div><div>Ve škole se učíte spousty zajímavých věcí. Tedy aspoň já mám takový pocit z našeho gymnázia. I když většinou mi to přijde jen jako plýtvání časem učitelů a také časem mým. Ale sem tam se objeví zajímavá informace, vezmeme například fakta o fungování našeho sluchového ústrojí. A i přesto, že vím, že skutečně hlučná hudba způsobuje nedoslýchavost a podobně. (Nyní po hodině biologie a fyziky je mi i jasnější, čím je to zapříčiněno.) Stejně u některých písniček neodolám a pustím si je pořádně nahlas, protože jinak mi přijde, že to není ten prožitek, který by z nich měl být.</div><div>Prostě, i když vím, že mi to něco ubližuje, stejně tomu někdy na chvilku podlehnu. Nemluvím tu o sebepoškozování a tak podobně. No snad víte, jak to myslím. Třeba běhat venku v tričku, když prší, jen pro ten pocit, že žijete, i když možná chytíte chřipku a budete další dva týdny nebo čtrnáct dní umírat.</div><div>...</div><div>Mimochodem, mám řidičák. Baví mne řídit a ne, ještě jsem nikoho nezajela. Díky za tu důvěru!</div><div>...</div><div>Kašel je stejně smrtelná choroba jako rýmička! Pozor na něj!</div><div>Další nápady, názory a cokoliv pište do komentářů. Budu jen ráda. Hlavně ať to nejsou reklamy.</div><div>Figarova kolonie pozdravuje.</div><div>P. S. Tento článek byl vytvořen za pošťouchnutí a velmi zajímavého obchodu s Pájou. Doufám,že si početla a že její část dohody dodrží.</div> http://histoires.blog.cz/1202/ja-aspon-mohu-osahavat-johna-a-co-vy http://histoires.blog.cz/1202/ja-aspon-mohu-osahavat-johna-a-co-vy Deník HW Sat, 18 Feb 2012 22:50:24 +0100 <div>Hlavní otázku tohoto článku si - nebo vám chcete-li -položím hned na začátku. </div><h2 style="text-align:center">Má tohle ještě vůbec cenu? </h2><div>Hů, jsem dramatická, používám nadpisový formát. </div><div>Asi je jasné, že tak trochu nemám moc inspirace a chuť na psaní povídek, i když Script vám jistě dosvědčí, že šílených nápadů mám spousty. Káchy vám zase může dosvědčit, že škola si začala hrát na uzurpátora našeho volného času. V psaní pokračovat hodlám, to určitě. V nejhorším případě do šuplíku, jak to dělali snad všichni. Třeba Kafka, ale Kafka byl zvláštní. Ne, že bych proti němu něco měla. Měl jistě těžký život a byl to úspěšný spisovatel, i když k pochopení jeho děl většinou potřebujete nějaký návod. Ale nechme ho odpočívat v pokoji. (Který díky Maxu Brodovi nejspíš nemá.) </div><div>Má ještě vůbec cenu snažit se nějak na tento blog psát? Nebo ho raději nechat jako jakýsi náhrobek části života, který jsme prožily...? </div> http://histoires.blog.cz/1202/a-tak-odjizdi-do-neznama http://histoires.blog.cz/1202/a-tak-odjizdi-do-neznama Fri, 17 Feb 2012 23:48:52 +0100 <div>Já vím, slíbila jsem Dva světy a že budu častěji psát. </div><div>To snad zvládnu splnit, ale do čtvrtka rozhodně ne a potom už snad něco tu přibude. </div><div>Neflákám se, ale autoškola a škola si žádá své.</div><div>Mějte se hezky, hodně se nuďte, ať sem často chodíte... a no proboha neskákejte do vozovky, když tam jede auto! Mám pak z vás akorát nervy... </div><div><br /></div><div style="text-align:right">Vaše Hok </div> http://histoires.blog.cz/1201/necoteckaneco http://histoires.blog.cz/1201/necoteckaneco Deník HW Mon, 23 Jan 2012 22:14:45 +0100 <div><em>Jedno jediné přání. Myšlenky jen na to jediné...</em></div><div><em>Jít spát...</em></div><div>Aneb líbilo se mi podání <a href="http://www.divadlocheb.cz/">Západočeského divadla v Chebu</a> Tří sester. Tam sice chtěly ony jet do Moskvy, ale já bych taky tak strašně ráda šla spát. A klidně to berte jako reklamu, protože tam hrají vážně skvěle. Jestli se kdy stanu herečkou, tak budu žadonit o místo tam.</div><div>Jsou vždy období, která jsou klidná, život plyne pomalu a nic se neděje. Pak jsou období, ve kterým se sotva najde chvilka pro nadechnutí. To je částečně proč jako bloger stojím za houby, protože když není co dělat, flákám se a když nemám čas, není prostě čas. *Zadívá se na kalendář plný písemek a věcí, co ještě musí udělat a povzdychne si* </div><div><em>Jíst, spát a číst si!</em></div><div>Asi nějaké prokletí...</div><hr /><div><br /></div><div>Ale velmi mile mě překvapilo, že návštěvnost ještě neklesla pod jeden za týden. Vážně díky.</div><div>Píšu tento článek, zatímco přemýšlím, co si vezmu do divadla a jím hůlkami čínu s rýží, vážně zajímavý výkon. Už je to studené, ale většina rýže je pryč. Ta, která je na zelenině, je ponechána záhubě. Já vím, jsem zlá holka, nejím všechnu zeleninu.</div><hr /><div><br /></div><div>Chtěla jsem napsat článek už před pár dny, protože některé všednodenní záležitosti mě neustále udivují. Konkrétně jsem se zamýšlela nad organizacemi, které posílají mezi lidi, aby dávali sponzorské dary a kupovali si ten či onen výrobek, protože peníze z toho vydělané půjdou n<em>a slepá zvířátka, na důchodce, na postižené děti...</em></div><div>Jistě, člověk by měl těm slabším pomáhat, hlásí dnešní společnost a naprosto ignoruje Darwinovu teorie, o tom zda je to dobře nebo špatně, o tom si nedovolím rozhodovat. Je hezké, že se najdou dobrovolníci, kteří chtějí pomáhat a klidně pracují zadarmo (snad?) a že nám připomínají, že i my ostatní můžeme pomoc. Do této chvíle je vše dobře myšleno a hezké a obdivuhodné.</div><div>Ovšem pak odmítnete něco koupit.</div><div>Netvařte se hned na mě jako na vraha nebo sobce. Už mám doma magnety, jídlo pro ptáky a další věci od takovýchto lidí. Jenže někdy mám peníze vážně jen na autobus nebo na jídlo na oběd, když jsem celý den mimo domov a v tom případě i ta blbá dvacka hraje roli. A když je odmítnu, tak se na mě dívají na nelidu a sobce a bůhvíco ještě.</div><div>A upřímně, ne všem těmto prodejcům věřím. Moje spolužačka ze třídy je schopná mi z fleku vyjmenovat minimálně pět důvodů, proč tomuto prodejci a zachránci světa nevěřit.</div><div>A přiznejme si to, lidé, kteří se rádi obohatí lstí a snadno, byli, jsou a budou pořád.</div><div>Docela by mne zajímal váš názor. Kupujete si věci od takových lidí, kteří vás na ulici zastaví a vysvětlí vám, jak pomůžete, když si koupíte tuto vyrobenou věc? Nebo jste někdy skeptičtí? Nebo se takovým lidem pokud možno vyhýbáte už z principu? Jevážně sobecké, že chcete mít nějakou tu korunu k dobru, abyste si koupili po obědě croasant a nebo párek v rohlíku, i když by jste do večeře neumřeli?</div> http://histoires.blog.cz/1201/jist-spat-a-cist http://histoires.blog.cz/1201/jist-spat-a-cist Deník HW Thu, 12 Jan 2012 17:12:29 +0100 <div>Nejsem tak líná, jak si možná říkáte. Jen se mi tak trochu zbortil svět. </div><div>Nemohla jsem psát, dokud jsem se s tím nevyrovnala. </div><div>To co jsem sem plánovala dát, sem dám. A slibuji, že se co nejdříve tady objeví další díl Dvou světů. To, jak se zdá, se vám líbí nejvíce. Ale teď mi dovolte, abych vám dala ochutnat něco, co mne jen tak náhodou napadlo a co bych, jeslti byste měli zájem, rozepsala ve vícedílnou povídku. </div><div>Ti, co to tu ještě čtou a mají chuť na kousek mé tvorby. Nechť kliknou na celý článek. Byla bych ráda, i kdybyste se k tomu nějak vyjádřili v komentářích. </div><hr /><div> Už od mládí jsem měla tu skvělou schopnost přitahovat divné existence. Co se pamatuji, ptala jsem se, čím to je. Vlasy, zuby, úsměvem? Vím jen tolik, že mým hlasem to určitě nebude, vždyť první mě vyhledali, když jsem ještě nevěděla, jak se mluví. V té době se hodně naběhal táta. Díky bohu - nebo spíš štěstí - že byl trénovaný v tom, jak ostatní donutit se otočit a upalovat pryč. Nedivím se, že si jej pamatuji jen se šedivou hlavou. Nebyl nejmladší a starostí měl až dost. Určitě si představoval něco jiného, když odcházel z armády s tím, že hodlá vést rodinné život. Z války mezinárodní přešel do války osobní. Jak často s úsměvem říkal, nevěděl, která byla horší. Ale já si myslím, že věděl, jen mne nechtěl trápit.</div><div> Nikdy jsem nezjistila proč vlastně, ale vrazi, násilníci, zloději, drogoví dealeři a další jim podobní prostě vždy šli za mnou. Žádné pozvánky jsem jim neposílala, nechtěla jsem jejich pozornost. Ale vždy tak nějak byli v mém okruhu. Z dětství si pamatuji jen tři věci: schovávání, tvář otce a jeho hlas.</div><div>Postupem času se měnily tváře <em>návštěvníků</em> ale ostatní věci ne. Vyrůstala jsem, aniž bych chápala, co je pro ně na mne tak přitažlivého. A protože v mém okolí se nepohybovali lidé s čistým svědomím nebo rejstříkem, bylo celkem jasné, že ani mí partneři nebudou výjimkou...</div><div> Někdo by určitě nadhodil, že ze mne musí být nějaká zamindrákovaná neustále se schovávající se holka, co nemůže vést normální život. Omyl. Nebo to jsem si aspoň myslela od svých patnácti, kdy jsme se odstěhovali z vesnice, která byla doslova na kraji světa, do města. Od té doby se jich nebojím. Ne tolik jako předtím. Jako správný puberťák jsem se s tím musela porvat sama. A samozřejmě jsem nemohla vynechat ani tu část s neposloucháním svého starostlivého otce.</div><div> Bylo chladná letní noc, která vnikala do mého pokoje otevřeným oknem. Té noci se ve mně vzedmula vlna veškerého vzdoru proti autoritám s přimícháním sebelítosti a kapkou zvědavosti jsem prostě nemohla jinak. Musela jsem jít ven a postavit se životu na odpor. Té noci jsem poznala Benjemina Younga, míšence, který nenáviděl svět. A díky němu jsem zjistila - ne však pochopila - proč vyhledávají mojí blízkost. </div> http://histoires.blog.cz/1201/ochutnavka http://histoires.blog.cz/1201/ochutnavka Thu, 05 Jan 2012 22:45:41 +0100 <div>Dnes by měl celý svět plakat, přišel o dobrého člověka.</div><div>Dnes by měl celý svět usmívat se, splnilo se mu poslední přání, odejít ve spánku.</div><div>Dnes by měl celý svět zastavit, aby uctil tuto památku.</div><div>Dnes by měl celý svět se otáčet dál, protože život jde dál.</div><div>Dnes by měl celý svět projevit lítost, protože je ztráty třeba oplakat.</div><div>Dnes by měl celý svět si být oporou, protože musíme být silní.</div><div><br /></div><div>Dnes by neměl být nikdo sám, protože neseme těžký úděl na svých zádech.</div><div>Dnes by měl být každý sám, aby do dna vypil pohár smutku a hořkosti.</div><div>Dnešní den je smutný.</div><div>Dnešní den je veselý.</div><div><br /></div><div>Spi klidně.</div><div>My tě milujeme.</div><div>Celý svět ti přeje klid.</div><div>Nikdy na tebe nezapomeneme.</div><div>Naše srdce s tebou budou dál bít. </div> http://histoires.blog.cz/1112/dnes http://histoires.blog.cz/1112/dnes Mon, 26 Dec 2011 21:44:47 +0100 <div>Dnes si hodlám vylít srdce.</div><div>Je den po Štědrém dni. Jako dítě jsem ho zbožňovala bez jakýchkoliv menším mínusů. Dárky, kupa dárků a pro mě! Jenže poslední asi tři roky pomáhám na přípravě u babičky. Sejde se tam vždy celá rodina, což je kolem 12 lidí. S výzdobou a přípravou jídla to tak ty dva dny zabere... Tento rok jsem pomáhala o něco víc, protože babička se necítila nejlépe. Dokonce jsem se odhodlala stát u pánvičky a smažit řízky. Chápejte, pro vás normální věc, ale já mám s plotnou hodně špatné zkušenosti. Ale o tom jindy. Přípravy byly sice pro flákače jako já vyčerpávající, ale bavilo mne to. Hlavně jsem konečně měla pořád co dělat. My dodržujeme jen pár tradic, ale já je mám ráda. Apříklad se od štědrovečerního stolu nesmíme zvednout, dokud nedojíme. A ke stromečku můžeme hromadně, až když všichni mají v sobě 13 druhů jídel. Zní to děsivě, ale máme hodně druhů cukroví a ovoce. Já, jakožto ta, co dělala stromeček a balila velkou část dárků,co byla pod stromečkem jsem neměla žádné velké překvapení. Koneckonců jsem už dospělá *ušklíbne se* Jen trochu mne mrzelo, že se nejmladší bratránek odmítal podílet na rozdávání dárků. My to se s druhým bratránkem tak vždy dělali, když jsme byli mladší.</div><div>Ale chtěla jsem mluvit ještě o něco jiném.</div><div>O někom, o kom jsem tu už mluvila, a dárku, který jsem od té osoby dostala. Možná bych mohla napsat osobnosti, protože pro mě osobností je.</div><div>Mluvím o tobě, Pájo. Od tebe jsem dostala jeden z nejhezčích dárků vůbec. Moc si toho vážím a moc ti děkuji. Je to nádherné. A s dovolením, teď vysvětlím i zbytku čtenářů, o co jde, ano?</div><div>Pája totiž kdysi chtěla začít psát povídku, ve které by vystupovalo moje alterego, ale také i Ms.Scriptum. Nápad to byl skvělý jako vždy. Ale ne vždy je čas a motivace na to příběhy dospat. To potvrdím z vlastní zkušenosti. Já si svoje alterego zamilovala z vyprávění od Páji, když mi říkala, co se bude dít a podobně.</div><div>A včera jsem dostala několik scének, nádherných a nezapomenutelných, ve kterých se mé alterego buď mihlo nebo bylo jedním z hlavních aktérů. Udělalo mi to ohromnou radost, proto ti chci poděkovat a chtěla bych se ti nějak revanžovat, ale nevím jak. Ale stačí říct.</div><div>Než tenhle sáhodlouhý článek ukončím, chci se zmínit ještě o jedné věci. Nedávno jsem se šla podívat na základní školu, za učiteli a na bratránkovu besídku. Potěšilo mne, že mne učitelé poznávali a hned si se mnou chtěli povídat. Ale pocit, který jsem zažila, když mne potkali děti z tréninků, byl tisíckrát silnější a dojímal mne. Ty děti se najednou začaly na mne usmívat a zuřivě mávat. Jako kdyby někdo rozsvítil najednou jejich obličej. Byla jsem mile překvapena, že mě tak rády vidí. Bylo to prostě neuvěřitelné... Ani já neumím takovou situaci dostatečně popsat, ale byl to nádherný předvánoční dárek.</div><div><br /></div><div>A malý dáreček, možná se dnes či zítra dočkáte po čtvr roce další povídky...</div> http://histoires.blog.cz/1112/co-pohladi-po-srdci http://histoires.blog.cz/1112/co-pohladi-po-srdci Deník HW Sun, 25 Dec 2011 11:25:35 +0100 <div><em>Východ slunce byl ještě na hodiny vzdálený, když se v menším městečku na západě České republiky začal tvořit hlouček lidí, kteří mířili do práce, škol či snad domů z noční směny. Někteří seděli schovaní pod přístřeškem na lavičce a pokuřovali. Matka s asi šestiletou dcerou čekala na druhé straně pod střechou, aby ani jedna nemusela vdechovat onen zkažený vzduch.</em></div><div><em>Tmavá noční obloha se rozpínala nad celým dějem. Avšak najednou se něco změnilo. Malé děvčátko, držící maminku se podívalo k obloze a usmálo se.</em></div><div><em>"Mami, koukej, sněží."</em></div><div><em>"Zapni si bundu až ke krku ať nenastydneš,"pronesla máma dítěte aniž by si uvědomila, co chtělo dítě tou větou říci.</em></div><div><em>První vločka dopadla na rozzářený obličej děvčátka, které si s nadšením prohlíželo první sníh této zimy. Ona si skutečně všimla a podívala se po ostatních na zastávce. Všichni si zapnuli bundy o něco výše ke krku a schovali se pod stříšku. Jen jeden člověk ne. Jedna dívka nastavila tvář a ruce vločkám, které dopadaly a rozpouštěly se při prvním doteku její kůže. Dívky si vyměnily pohled a usmály se.</em></div><div><em>Jen ty dvě si opravdu všimly, že sněží...</em></div><div>***</div><hr /><div><br /></div><div><em>Dnes začalo u nás po dlouhé době sněžit. Sníh se tu prostě ne a ne objevit. Dnes to však bylo jiné. Konečně sněžilo tak, že zem zůstala pokrytá slabou vrstvičkou sněhu. Takovou radost z velkých padajících vloček jsem již dlouho neměla. Ale tohle kouzlo zimy se ke mně tímto rokem dostalo. Prostě jsem musela jít ven na procházku, i kdybych měla po patnácti metrech umrznout. Byl to takový příval energie, radosti a nadšení z něčeho tak přirozeného, nedá se to ani pořádně popsat. Procházka s psem se mi protáhla na hodinu, ale nelituji toho. byla to hezká hodina. Hodina na čerstvém vzduchu v lese se sněhem na zemi a dalším, který se snášel z nebe.</em></div><div>***</div><div>Smutná věc je, že mnoho lidí vnímá zimu špatně už proto, že jsou v zimě Vánoce a Vánoce jsou stres. Já to tak neprožívám. Já si svátky užívám. Už právě kvůli sněhu. A pro ty, kteří říkají, že neví proč slavit Vánoce, proč si dávat dárky, říkám proč ne? Rodiny se vidí dost málo a proč si nedávat jeden den dárky všichni všem? Naši si vymysleli i Vánokonoce, někdy na konci srpna se s přáteli sejdou, dají si dárky a posedí. A já říkám proč ne. Není to sice o dárkách, ale je to i o tom společně trávit čas a dát lidem najevo, co k nim cítíme a jak jsme rádi, že je máme.</div><div>Rozhodně nikoho za jeho názory nekamenuji. Každý jsme jiný, každý to vidíme jinak...</div><div>Přeji všem bez výjimky hezké zimní svátky a ať se z vás nestávají pesimisté, kteří je vidí jen jako shon pro dárky.</div><div>A všímejte si více okolí. Má toho tolik co vyprávět...</div> http://histoires.blog.cz/1112/clovek-ktery-si-vsimnul-snehu http://histoires.blog.cz/1112/clovek-ktery-si-vsimnul-snehu Deník HW Sun, 18 Dec 2011 22:39:12 +0100 <div>Zdravím vás, drazí čtenáři,</div><div>možná se někdo pozastavil nad tím, že tu dlouho nic nepřibylo. Ono se to má tak, já jsem mistr ve flákání se. I když na mou obranu, nedávno jsem měla zápasy a jeli jsme přes půlku republiky, takže jsem čas na psaní neměla. A co se neděle týká, tu mám vždy vyhraněnou na učení a návštěvy rodiny. A přes týden? Mám sice psaní ráda a ráda bych byla více produktivní, ale teď když mi jde o budoucnost, tak bohužel. Ale nebudu se pořád jen vymlouvat a omlouvat proč nepíši. Kdo má zájem poslechnout si, co se se mnou tak nějak přes ty dny dělo, co mě napadlo a podobně, nechť si rozklikne celý článek.</div><hr /><div><br /></div><div>Začala bych mou oblíbenou čtenářkou. Oblíbení si u mne získala už kdysi dávno, když jsme spolu psaly na blogu, a ještě dříve, kdy já byla její fanoušek (kterým pořád jsem). Ona je to totiž úžasná pisatelka a neuvěřitelně milý človíček. Když jsem to už vůbec nečekala, napsala mi na icq. Člověk by to popsal jako radost dítěte o Vánocích, když mi slíbila dárek, co mi napíše. Ovšem potěšilo mne také to, že čte moje články a dokonce, že si na ně někdy vzpomene i někdy potom. Možná to se mnou nebude nejhorší, co, Paio? </div><div>Možná bych takéé mohla vysvětlit nadpis že? Kdo jiný může být autorem tohoto výroku než naše milovaná Script? Zažily jsme toho už dost. Smály se tak, až nás břicha bolela. Vymyslely jsme tolik kravin a ... tak dále. Někdy si říkám, čím jsem jí tak zaujala. No jo, já vím, Script, jsou to mé zrzavé vlasy. *protočí oči vsloup * Bez ní bych psala deset vykřičníků, osm otazníků a myslela si, jak bůhví nejsem dobrá. </div><div>Člověk se dokáže upnout na spousty věcí. Od lidí, přes propisky a jídlo až na zvířata. Já osobně si myslím, že až mi moje milovaná beta bojovnice zemře, budu běsnit a vraždit mé oblíbené postavy ještě víc než teď. Sice můj milovaný Figaro nemluví, kouše mě, mám traumata, když ho mu čistím akvárko, ale přes to všechno... *povzdych* Je to moje rybka. Malinkatá vzteklá rybka, co mě v noci leká, když praská bubliny. </div><div>Potěšilo mne, že někdo čte články i zpětně. Jsem ráda, že vůbec někdo mé články čte. Děkuji lidi. Vážně moc. Třeba vás konečně taky něčím zaujmu... </div> http://histoires.blog.cz/1112/a-napis-neco-na-blog http://histoires.blog.cz/1112/a-napis-neco-na-blog Deník HW Sun, 11 Dec 2011 22:30:40 +0100 <div>Nevím, kolik z vás to zažilo, snad jen málo. Jdete si za svým snem, něčím chcete být a najednou někde na cestě vás opustí chuť k tomu. Stane se z vás Jeníček či Mařenka a nevíte odkud jste přišli a kam jít. Pomohlo by vylézt na strom a rozhlédnout se. Ovšem najít strom, ze kterého je dobrý rozhled je těžké najít a ještě těžší je najít, správnou cestu. Co když zabloudíte k zlé Ježibabě, co vás sní zaživa nebo umučí?</div><div> Ano, vzala jsem to přes pohádku, abych se vyhnula ošemetným detailům mého života. Ale v podstatě jsem řekla tak řekla vše, co mi tak probíhá hlavou a rmoutí mne. Heh, ještě chvilku a asi začnu psát básně. Rmoutí mne...</div><div> Vážně závidím lidem, kteří ví přesně, kam chtějí jít a jdou si za tím. A jak řekl jeden náš profesor, nebo profesorka, už si nevzpomínám, tak tací lidé odvádí svou práci nejlépe a v pozdějších letech dosáhnou mistrovství, kterého není s to jen tak někdo zvládnout.</div><div> Nechci, aby tento článek zněl ukňouraně. Jen mi to přijde jako docela zajímavé téma, když se to tak vezme. Docela snadno bych mohla od tohoto tématu přejít k otázce věříte na osud či že vše je jen náhoda? To mi připomíná, že o osudu chci napsat povídku, neboť mi knížka, kde byla role pro každého pevně daná, jaksi zvláštním způsobem učarovala a uklidnila mne. A jak znám sebe a vy snad mne, tak to bude trochu překroucené...</div><div> A článek měl být vždy jako o něčem jiném. Ale tentokrát nechám myšlenky běžet, tam kam chtěly. Nebudu přepisovat ani mazat. Je na to moc pozdě v noci nebo moc brzo ráno, záleží na úhlu pohledu. </div><div>Co na závěr? Některé věci jsou pro nás osudové. Třeba film, knížka, povídka, setkání, něco co je důležité nebo nás změní. A tak bych se vás chtěla zeptat, zda něco takového máte a popřípadě kdybyste je napsali do komentářů, co to bylo. Pro mne jsou například osudové i nějaké povídky, i moje, protože mne nějak změnily, a proto sem můžete napsat i něco ze svých děl. Taková reklama mi nevadí. Dokonce nebude smazána ani autor blokován. Tedy pokud skutečně bude k tématu i řečeno proč...</div><div>Hezký zbytek víkendu</div><div style="text-align:right">Hok</div> http://histoires.blog.cz/1111/volny-tok-myslenek http://histoires.blog.cz/1111/volny-tok-myslenek Deník HW Sun, 27 Nov 2011 00:52:57 +0100