Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Vysoká škola

12. března 2014 v 16:11 | Hok Wolker
Na velmi důrazné přání Script píši tenhle článek o vysoké škole a mými zkušenostmi s ní.
A dodatečně děkuji Hope za nápad. Pracuje se na tom :)


Já nevím jak u vy, ale já pocházím z rodiny, která se nikdy na vysokou ani nepodívala, takže nikdo pořádně netušil, do čeho vlastně jdu. A já už vůbec. Takže jsem byla hodně překvapená, ale to bylo určitě i víc lidí, i když někoho známého mají na vysoké škole.

Věci, co mě neskutečně mrzí ohledně vysoké školy, se týkají hlavně toho, že jsem na ně nebyla zvyklá. Jsem rozmazlovaný jedináček! Vážně si myslíte, že mě nevyděsí prostor o velikosti čtyři na dva metry pro dva lidi?! O můj bože! To byl šok, když jsem viděla pokoj na koleji prvně. Tedy, když jsem se do něj prvně stěhovala. Tedy, ne že bych byla ten typ holky, co má miliardu věcí neustále kolem sebe. To ne, zjistila jsem, že doteď mám prázdný jeden ze šuplíků... Ale prostě bydlet s člověkem, kterého jsem nikdy neznala? Pff, to byl stres! Naštěstí jsem měla doteď štěstí na spolubydlící *klep, klep, klep*. A ano, použila jsem množné číslo a ano, jsem na vysoké od září. Čímž se dostáváme k druhému bodu. Čistky.

Jak mi jednou řekla naše poradkyně na vysoké školy ještě když jsem byla na gymplu: když je těžké dostat se na tu školu, budou si tě tam hýčkat, jestli se tam dostane hodně lidí jen tak, tak vás v prvním roce vyhází. A měla pravdu. Bohužel. Bylo nás zezačátku kolem 160, nyní nás je po prvním semestru 90 a myslím, že počty se budou snižovat ještě drasticky. Ale samozřejmě, není to tak všude, to já si jen uměla vybrat obor. Protože nač dělat něco jednoduchého, co se dá v pohodě zvládnout, že? To bych asi nebyla já...

A ne, tím neurážím žádné obory, i když je pravda, že jsou školy lehčí a těžší a stejně tak obory...

Pozitivních věcí bych tu našla spousty. Na seznamováku jsem potkala vážně skvělé lidi a pevně se jich držela po celý půl rok. Vážně, než začalo zkouškové, měla jsem ideální život. Pár dobrých kamarádů, se kterými jsem trávila dny a měla až podezřele podobné koníčky a zájmy. Dokonce jsem se odvážila ukázat jim jednu svou povídku. Proč je labuť bílá? pokud si pamatujete.

Jenže pak přišlo zkouškové...

A říct, že to bylo jako pěstí to obličeje, tak bych to podcenila. Bylo to jako kdyby vás zmlátil chlap s černým páskem z minimálně tří bojových umění. A ne, nebral si s vámi servítky. Já, nenapravitelný flákač z gymplu, jsem poznala jaké to je být zoufalé z toho, kolik se toho musí nacpat do hlavy a v co nejmenším možném časovém období. Upřímně řečeno, nebýt mé druhé spolubydlící, úžasné, podporující, praštěné a nejvíc zbožňované Káchy, tak bych to asi nepřežila v psychickém zdraví... I když vím, že to nejspíše nečteš, díky!

A jak jste si všimli, na konci zkouškového jsem začala s blogem. Ano, protože při zkouškovém chcete dělat cokoliv místo toho, abyste se museli učit na zkoušky.

Pro teď je venku sluníčko. Studenti začínají být optimističtí opět. Chodí po kampusu, sedí na lavičkách, sdržují se a obrňují se před dalším zkouškovým. Času málo, chutě do učení ještě méně a přitom je tolik lidí, které můžete poznat a se kterými se tak dobře tráví čas, a věci, co se dají tady vymýšlet!

Jestli si totiž myslíte, že vysokoškoláci jsou dospělí, moudří lidé, kteří filosofují o bytí, tak jste vedle! Vyloženě mrzně! Tolik praštěných lidí, kteří se nebojí být sví jsem ještě nikde neviděla. Různorodost jak už národní, jazyková nebo jen povahová je tu tak pestrá, jako když se podíváte na paletu baret nejcitlivějšího malíře...

Už jen krátce bych řekla, že vysokou zbožňuju. Každý den stojí tady za to prožít, i když to většinou bývá boj. Ale když si najdete správné kumpány a nebojíte se jít dál, i když to vypadá zoufale a máte kupu štěstí, vyjde to a vy jste odměněni neuvěřitelnými vzpomínkami a chvilkami klidu. Ačkoliv ty jsou velmi krátké. Ale o to si jich více ceníte.

Pro mě je to jako žít dva životy. Na vysoké školy s vrstevníky a v tomhle úžasném městě v pokoji čtyři metry na dva. A pak přijedu po několika hodiného jízdě domů a tam mě čeká velký barák s lidmi, které jsem znávala, rodinou, která nemá tušení, čím si procházím a celkově jsem jen v jakési vzpomínce. Ve světě, který sice mám ráda, ale tak cizí tomu druhému, v němž se cítím teď doma a spokojená.

Moje rada na závěr je; jděte do toho!
(Klidně i dvakrát, třikrát.)
 


Komentáře

1 Kate Kate | 17. března 2014 v 20:55 | Reagovat

Víš, ani to "jděte do toho" v tučném písmu nenapraví popis zkouškového - asi se bojím jít na vejšku, oficiálně !

2 Hope Hope | 20. března 2014 v 16:30 | Reagovat

Souhlasím se vším, co jsi napsala :)
Vejška je super, jsou tu fajn lidi s podobnými zájmy, učení je zajímavý, děláš to co tě baví (většinou), když si nastavíš rozumnej rozvrh tak máš i volnej čas...
A pak přijde zkouškový a všechno tohle jde do kopru... Ale taky ve zkouškovým zkoukneš všechny možný i nemožný seriály, máš celou dobu uklizenej pokoj, začneš cvičit... Ať žije prokrastinace!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama