Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Já a knihy

4. února 2014 v 12:00 | Hok Wolker |  Deník HW
Já vím, že to tu vypadalo, že to skončí jen jedním článkem, ale není to tak. Pravda je taková, že minimálně ještě tři články se tu objeví. Když se mi to povede, tak jednou týdně, říkám když, takže si moc od toho neslibujte a podplácejte mě něčím, abych se zvládla soustředit na jednu věc. Na mou obranu, já minulý týden chtěla napsat, ale měla jsem zkouškové a jelikož mě čekala první ústní zkouška, tak jsem byla vyklepanější než 'pudlik'.
Jak už z nadpisu vyplývá, chci se věnovat tématu knížky. A o jakých jiných knížkách mohu mluvit, než o těch, které čtu právě teď, nebo jsem četla v nejbližší... minulosti a patří k mým oblíbeným.




Začnu mojí opravdovou srdcovkou. Inkarnace nesmrtelnosti od Pierse Anthonyho. Jsem momentálně u druhé knížky z pěti a nemohu pokročit, protože jsem si knížky nechala na koleji. Série pojednává o pěti vtělených Smrt, Čas, Osud, Válka, Příroda. Mým absolutním favoritem je Smrt v podání Zanea. Jak vám asi došlo, tak každá kniha se zabývá jedním z těchto vtělení, které se dostanou nově do své funkce. A jako kdyby toho nebylo málo, Princ zla, nebo také Otec lží, se snaží podvést tyto nováčky a zmocnit se co nejvíce duší na zemi, aby tak vyhrál nad Bohem. Kniha je spestřená nějakou hádankou, chytákem, kterou musí hrdinové rozluštit, aby vyhráli nad Pánem pekla. Piers Anthony je také první autor u kterého jsem viděla krásné sloučení světa moderní věty a magie. Létající koberce vedle letadel, moderní přístroje a hned za rohem obchod s kouzelnými kameny.
Knihy: Na bledém oři, Ve skleněných hodinách, Se zamotaným vřetenem, Vláda rudého meče, Náruč zelené matky.


Hypnotizér od Larse Keplera je pro mě speciální už hned kvůli několika věcem. Je to moje první knížka, kterou čtu - přítomný čas nespoilerovat! - ve čtečce knih. Taky to je jediná kniha, zatím, kterou jsem si koupila na alze právě ve vydání na čtečky. Ale tohle neznamená pro vás asi nic. To, čím kniha zaujme vás, je fakt, že je napsána skvělým stylem, od kterého se těžko dá odtrhnout. Po prvních pár stránkách si zamilujete detektiva Joona Linnu, jenž je takový paličák asi jako já, ale s mnohem větší dávkou odvahy. Po pár prvních kapitolách si budete myslet, že víte už všechno a nebudete tušit o čem knihy bude na dalších stránkách vyprávět, když vám vaše předpoklady a závěry právě Joona a Erik Maria Barke vyvrátí. A když nevyvrátí, tak vám ukáží zákoutí lidské duše a čeho až jsou lidé schopni...
Někdo by mohl namítnou, že je ode mne nerozumné hodnotit knihu, kterou jsem ještě nedočetla, ale já tomu také nedávám hodnocení v podobě hvězdiček, jen říkám, že tohle je sakra dobrá kniha! :)

Jako další vám chci představit knihu, u které jsem prožila chvilky radosti z malých vítězství, delší doby smutku kvůli hrdinům, které jsem si oblíbila, a neuvěřitelně dlouhou dobu čekání na další díl. Vlastně mluvím o dvou knihách již napsaných a jedné ještě pouze v hlavě Justina Cronina. Mluvím o knihách Přechod a Dvanáctka. Netuším jak správně knihu popsat, protože v takto krátkém odstavečku se nedá vystihnout vše, co obsahuje a co přináší, přesto se o to pokusím. Knihy popisují svět po apokalypse, kterou způsobili "lítači". Jsou to vlastně upíři, kteří nepatří k těm Edwardovským. Spíše naopak. Jsou rychlý, zabíjí bez rozdílu, hnaní hladem a řízeni jedním z Dvanácti hlavních. Kniha toto téma upíří apokalypsy zobrazuje úplně jiným způsobem. Jsou zde dvě roviny. Jedna kolem roku Nula, aneb těsně před vypuknutím koncem. Druhá vypráví o "současnosti" kolem roku 99, kdy se hlavní hrdinové snaží přežít v jedné z posledních kolonií, žijí primitivním způsobem, neboť všechny znalosti světa zmizeli, když byli zachraňováni přednostně děti a na jejich ochranu poslány do kolonií vojáci.
Knihu více než doporučuji, byla to kniha, která po dlouhé době mě dokázala tak uchvátit a naprosto pohltit. Stojí asi za zmínku, že jsou koupena práva na zfilmování, takže vy, kteří knihu zbožňujete jako já, se můžete třást tím, jak moc nám náš milovaný příběh zkazí, protože není možné, aby si tu jedinečnou atmosféru dokázal udržet i film.

A to by pro dnešek asi vše. To jsou moje největší srdcovky, ale knih, o kterých bych vám chtěla říct je ještě mnoho. Záleží jen na tom, jestli by vás to zajímalo. Do komentářů klidně napište, co vám v mém povídání chybělo, co byste tomu vytkli, nebo co byste pochválili. A určitě ráda si přečtu o vašich oblíbených knihách.
 


Komentáře

1 Kate Kate | 8. února 2014 v 8:32 | Reagovat

No děkuji pěkně - jako bych už takhle neměla nekonečně dlouhý seznam co chci přečíst a k tomu strašně málo času! :D
Pěkné recenze, děj nakousnut a nevyzrazen, vypíchnuty detaily co zaujmou,..., hezké by bylo třeba přidat roky vydání, orientační cenu knih nebo nějaké takové ty formálnější údaje, podle nichž se my, nevyléčitelní hnidopichové, orientujeme :D
A jinak, o jakém podplácení jsi to v úvodu mluvila? Nestačilo by něco tak nehmotného jako pochvala a má radost z toho, že se tu něco děje ? ;)
Hezký den.

2 fendsterovci fendsterovci | E-mail | Web | 8. února 2014 v 19:06 | Reagovat

Celkom príjemne sa to čítalo, neviem, ako sa to robí, aby sa niečo čítalo pekne a niečo škaredo, ale proste sa to čítalo pekne.. xD Pekný design blogu.

3 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 8. února 2014 v 20:47 | Reagovat

[1]: Dobrá, beru na vědomí, příště to zkusím :) Ale bohužel Inkarnace nesmrtelnosti jsem dostala do ruky díky mému milovanému strýčkovi, který mi je půjčil. Ale vím, že jsou těžko k sehnání, co se týče koupě, snad v knihovnách... :)

Přechod, ten jsem také dostala, takže... :D

A Hypnotizéra jsem si koupila za 120 korun  na alze :)

A no, to asi taky, když hmotné věci z vás nevymačkám :P :D

[2]: Oh, dobrá, děkuji! :)

4 Hope Hope | 9. února 2014 v 13:30 | Reagovat

Řekla bych "vítej zpět", ale to se těžko říká, když já "zpět" nejsem, že? :/
Recenze super, až moc... Nejvíc mě zaujala ta poslední knížka, ale jak bych to teď měla zmáčknout do rozvrhu, to netuším... Musím dokončit Píseň ledu a ohně, poslední díl Divergence (Taky super knížky, určitě by se ti líbili, v březnu bude i film... :) ) a to ani nemluvím o tom, že bych asi měla číst na státnice, že...
Á... Když už jsi to nadhodila... Co ty a čtečky vs knihy v pevný vazbě? Pamatuju si, že na gymplu jsme na to psali argumentační eseje a diskutovali jsme, a já vždycky tvrdě obhajovala knížky v pevný vazbě, ale nedávno jsem si uvědomila, že podstatná většina toho, co jsem za minulý rok přečetla bylo v pdfku na tabletu... Je to pohodlnější, snadnější sehnat, šetří se papírem...
Už končím, neboj... :D Měj se fanfárově a ať se ti píše jedna báseň :)

5 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 10. února 2014 v 9:41 | Reagovat

[4]: Divergence? Hm, tu má teď spolubydlící v poličce, možná to z ní někdy vyprosím :D :)

Jo, zajímavé téma. Možná to zkusím někdy rozepsat do článku (abych nemusela vymýšlet další téma :D), ale v podstatě stále mám ráda stránky jako takové, i když čtečka je skladnější, přenosnější a určitě se na ni lépe shánějí věci a co víc, někdy i zadarmo :) Ale na knihy prostě jen tak nezavrhnu, mají své kouzlo a zbožňuji, když čtu nějakou starší knihu a ona má tu svou specifickou vůni. :)

6 Hope Hope | 10. února 2014 v 14:55 | Reagovat

[5]: Přesně takhle jsem to obhajovala taky... Není nad to, listovat starými stránkami, opakovaně číst své oblíbené odstavce...
A ještě nevím, jestli jsi zabrousila do tvorby Johna Greena? Hvězdy nám nepřály, Papírová města, Hledání Aljašky... Sice to není asi úplně tvůj "žánr", ale knížky jsou to překrásný ;)

7 Paichichi(Paia) Paichichi(Paia) | Web | 11. února 2014 v 8:10 | Reagovat

[6]: Hvězdy nám nepřály není překrásná knížka!( ono je tam i řečený, že na umírání není nic hezkýho a ten "milostný" příběh tam sice je hezký, ale ne tak hezký, aby pro mě přebil to umírání). Celej víkend jsem kvůli Hvězdy nám nepřály brečela a katarze z toho byla spíš nijaká (žádná naděje, jenom připomínka toho, jak snadno se člověk stane granátem a totální paranoia z umírání na rakovinu- což v mým případě je ten největší genetický strašák).Všichni mi říkali, jak je to knížka plná naděje a ono prd, nechci kvůli tomu číst Hledání Aljašky, už nevěřím Johnu Greenovi (teda hlavně jeho obalům). Asi už jsem moc stará na depresivní knížky, že chci číst jenom něco, co mi tu náladu zvedne...a můžou v tý knížce být sebeveselejší, seberomantičtější scény, ale asi je pro mě rakovina moc zlý slovo...i když ono ostatně by se tam dala dosadit jakákoliv jiná smrtelná nemoc, jen u týhle mám tak velkou jistotu, že si s ní potřesu rukou, že asi číst o tom, jaký to umírání (nebo žití před umíráním) je, asi nebylo zrovna pro mě.
Michelle nečti to, pak už ti nikdy Michellina smrt nepřijde smutná!:D

8 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 11. února 2014 v 9:30 | Reagovat

[6]:

[7]:

Ach jo! Já tu knížku chtěla popsat zase někdy, abych měla do zásoby o čem psát, ale když ji drtivá většina zná, tak nic no... :D

Líbila se mi, i když to je naprosto mimo můj obvyklý žánr. Zbožňovala jsem Guse a  hlavní hrdinku hlavně k tomu jejich přístupu. A ano před konec byl velmi smutný, ale samotný úplný konec mě nějak... no ten neměl to, co konec potřebuje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama