Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Proč mě nikdo nemůže slyšet

28. září 2012 v 16:48 | Hok Wolker
Něco, co rozhodně není můj styl, ale abyste viděli, jak moc špatná v tom jsem. Pokochejte se.




Byla to už asi pátá noc, co se pořádně nevyspal. I předtím měl problémy s tím na ni nemyslet, ale těch poslední pět dní to bylo jen horší. A to jen kvůli tomu, že si nezatáhla žaluzie. V první chvíli si myslel, že mu to udělala naschvál, že ho mučí tím svým dokonalým tělem, tou svou krásou. Po té, co si narazil ruku o zeď svého pokoje, si uvědomil, jak byl hloupý. Ona o něm ani neví.
Povzdychl si a podíval se na budík. Červená číslice nemilosrdně svítila do tmy. Bylo přesně půl jedné. Věděl, že dneska zase neusne. Zase by í viděl a tenhle jeden sen mu stačil. S rozhodností vstal z postele a na zemi sebral mikinu. Sebral klíček z misky a zavřel za sebou tiše dveře.
Sotva otevřel vchodové dveře paneláku, tak byl rád, že si mikinu vzal, ale zároveň litoval, že si nevzal ještě bundu. Zamračil se a nasadil si kapuci. Nechtěl, aby ho někdo poznal, i když věděl, jak je malá pravděpodobnost, že v tuhle noční dobu někoho tady potká. Rozhlédl se na obě strany, než se vydal cestou do parku.
Osamělá lavička byla pro něj to pravé. Byl sám na všechny ty pocity, co ho mátly. Schoval si hlavu do dlaní. Proč zrovna on se musel zakoukat do třicetileté ženské? Proč se nemohl jako všichni ostatní kluci zamilovat do nějaké holky v jeho věku? Proč? Proč? Proč? Zaryl si prsty do vlasů. Jak by se asi s tím mohl někomu svěřit? Vysmáli by se mu, nebo by ho poslali k psychiatrovi.
"Ne, nechte mě! Pomoc!"
Zvedl hlavu a podíval se směrem, odkud slyšel ten dívčí hlas. Ani si neuvědomoval, že se zvedl a šel tím směrem. Všechno to dělal aniž by o tom přemýšlel. Viděl se, jak se zastavil kousek od tří kluků, kteří se shlukli u dívky, která křičela o pomoc. On byl obyčejně srab a zmohl by se možná na zavolání policistů, ale tentokrát se vydal k nim.
Následoval střih a on šel s drobnou dívkou kolem ramen. Ohlédl se. Tam byla ta lavička, na které ještě před chvilkou seděl. Znovu se podíval na dívku, která se chtěla v jeho objetí.
"Je to jen kousek, v tom žlutým paneláku..." dostala ze sebe dívka a přitiskla si kapesník k očím.
Zamračil se. Nemohl se jí zeptat, na to, co se právě stalo, a tak raději mlčel a vedl jí k žlutému paneláku. Otevřel jí dveře a šel za ní až do pátého patra, kde si zazvonila. Díval se na zem za její nohy. Tohle se ho už netýkalo. Vlastně ani nevěděl, kdy se ho to začalo týkat.
"Eliško!" ozval se vyděšený a zároveň ulehčený hlas jakési ženy. Zvedl hlavu.
"Mami," zašeptala dívka, kterou sem vedl a vrhla se do náruče té ženy.
Zalapal po dechu. To byla ona!
Neslyšel. Věděl jen, že se o něčem baví a mladší z nich se rozbrečela. Jak dlouho to trvalo? Netušil, ale pak na něj promluvila. Ona! Na něj! Ale netušil, co říkala.
"Ehe.." vypustil ze sebe něco, co mělo daleko do slova i do jakéhokoliv srozumitelného zvuku. Naštěstí po něm žádnou odpověď nechtěla. Objala ho.
"Děkuji, děkuji ti! Nechceš jít dál? Ošetřím ti to!" zasypala ho slovy a on cítil, jak vrtí hlavou.
"Ne, to je v pořádku, postarejte se o dceru..." promluvil jeho hlas. Znovu ho objala a znovu děkovala. Pak šla do bytu za svou dcerou.
Dveře se zavřely a on zůstal před nimi stát.
A on si uvědomil, že tam nikdy nebude moci vkročit, ne k ní, do její ložnice, za ní.
Vydechl. Nebolelo to. Zamračil se a pak se usmál. Nebolelo to.
 


Komentáře

1 K. K. | 25. října 2012 v 9:33 | Reagovat

Náhodou, kdybych já takhle nebyla dobrá ve fyzice, přestala bych si stěžovat :D
Šikovná velká sestro, je to příjemné, čtivé a zajímavé, i když trochu předpokládatelné =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama