Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Když včera bylo dávno

17. července 2012 v 14:43 | Hok Wolker |  Deník HW

Aneb jak jsem se dostala na stránku, kterou jsem milovala, když jsem měla svůj první blog.

Stejně jako všichni ostatní i já mám svou minulost, která se mi připomněla. Byla to ta část, která byla v poslední době opomíjená, neboť jsem v posledních měsících byla myšlenkami jinde, než u blogu a podobných věcí. Upřímně řečeno, myslela jsem spíš na budoucnost.
Ale včera jsem se snažila zjistit, kdo je Caleb. Jméno, které mi připadá strašně povědomé a nemohu si vzpomenout, kde jsem jej slyšela. A ne ten Caleb z WITCH to není. Za každý nápad jsem vděčná.
Každopádně se mi ozvala jedna má kamarádka a jedna z mála komentujícíh na tomto blogu, který má své období v komatu. Začaly jsme si psát a já si vzpomněla na její blog. Je to asi sedm či osm let, kdy jsem na její blog narazila a začala číst její komixy. V náhlém popudu jsem si je začala číst znovu. (Pájo, k dnešnímu dni ti můžu říct, že už je to dvě hodiny, co jsem dočetla Sakasamu no chou. Četla jsem své komentáře a stydím se za ně. Ale jinak je to hezké, i když v dnešní době píšeme už obě jinak :) )
Nějak mě to inspirovalo, že si přečtu svá raná díla, tím myslím hrůzné výtvory, za které bych se měla stydět. A třeba i Dva světy. Protože jsem se k dopsání nedostala, neboť mi to přijde jako hrozná kravina. Ale vážně. Vážně, vážně.
Zároveň s tím vším jsem si uvědomila, jak moc jsem se změnila za těch posledních 7-8 let. Ale ne k lepšímu, možná umím počítat logaritmy, nebo dokážu používat víc cizích slov a tváit se strašně učeně, vyjmenovat většinu kostí v těle i latinsky a ještě k tomu říct, kolik knížek jsem už přečetla (tedy ne konkrétní číslo, ale že jich je hodně... ), ale na druhou stranu už nejsem takový blázen, jaký jsem bývala kdysi (i když...), nejsem tak drzá, uvolněná a sama sebou. Skutečnost je, že svět mě - jako i mnohé ostatní - přetvořil trochu více k obrazu svému, ať jsem tomu tak chtěla nebo ne.
Teď by byla asi pravá chvíle na to říct ne! (Tedy Ano! Změníme To! Jak pravil Albert Camus ) A pronést pseudo heroickou řeč, která by měla ve čtenářích na chvilku vyvolat odhodlání se tomu všemu postavit. Ale já nejsem hrdina, jsem komickým společníkem, který se uplatní na cestách, neboť díky němu čas rychlji utíká a zaplní mezery mezi hrdinými souboji a romantickými chvilkami.

Tak vidíte, neměla jsem pravdu, blázen jsem, ale jen s jiným zaměřením :)


P.S. Jestli hledáte pointu článku, hledáte marně, jedna z věcí, co mi zůstala je, že říkám věci, co nemají pointu :)
 


Komentáře

1 Paia Paia | 17. července 2012 v 22:18 | Reagovat

Jeden z mála komentujících komentuje,že se mu tento článek velice líbí:D ale je to úsměvný takhle se na to dívat...jaký jsme byly ucha.A teď ty budoucí vědkyně,já budoucí kápo popelářů,jsme tak dospělé:D

2 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 17. července 2012 v 22:20 | Reagovat

[1]:

To teda, byly jsme hrozný ucha :D

Já si pamatuju, jak mi Script komentovala Silent force... :D

3 Thea Thea | 21. července 2012 v 19:57 | Reagovat

Snazila jsem se byt mila, nestezuj si :D

4 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 23. července 2012 v 14:11 | Reagovat

[3]: Ano, byla jsem milá. Nevím proč, ale jsem za to vděčná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama