Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Březen 2012

4. část

31. března 2012 v 12:03 | Hok Wolker |  Gwyn
Závěrečný díl.

3. část

27. března 2012 v 14:40 | Hok Wolker |  Gwyn
Chloe vážně věřila tomu, že Gwyn se nerozejde hned k nevěstinci. A o to víc zklamaně si připadala, když přesně tam hned po vchodu do města zamířili. Nehodlala se přetvařovat a dala mu znát, jak moc se jí to nelíbí.
"Bylo by lepší, kdyby ses takhle vracel k jedné dívce, která by určitě byla moc šťastná," prohlásila zamračeně.
"Tahle taky bude šťastná až uvidí, jak dobře zaplaceno dostane..." prohodil Gwyn, který si nehodlal nechat zkazit náladu, když má vše, co chtěl. Peníze a za chvíli i to potěšení.

Světe, jsem

24. března 2012 v 23:48 | Hok Wolker |  Deník HW

Chtěla jsem jednou napsat nějaký inteligentní článek o mém pohledu na svět, abych ukázala, jak prazvláštní osoba jsem. Začala jsem ho poctivě promýšlet cestou domů ze školy. Ale pak přišel oběd a pak jsem to odložila. Úkoly a další všednodenní záležitosti si žádaly mou pozornost. Další den jsem si na to vzpomněla, ale opět to bylo přebyto. Navíc se přidala nechuť z něčeho, co bych skutečně měla udělat. Ano, patřím k těm lidem, kteří si prezentace dělají den dopředu, úkoly na poslední chvíli a ti, kteří nadávají na ostatní řidiče. Vesmír tomu chtěl, aby mi to odkládání a flákání procházelo. Samozřejmě až na dva nejnebezpečnější strážce dostatečné dávky utrpení a odmítače flákačů - matiku a fyziku. Tyto dvě dámy mi dávají vychutnat, jak se to v životě nevyplácí. Bohužel, já to ještě dostatečně nepochopila. Proto tu toho je tak málo. Proto dávám Gwyna až po týdnu, abych měla co přidávat, protože jsem líná cokoliv dalšího napsat. Nebo spíš nenacházím tu chuť, kterou jsem měla při psaní právě Gwyna.
(celý článek)

2. část

21. března 2012 v 11:15 | Hok Wolker |  Gwyn

Pořádně najezený, hezky pod přikrývkou, to se hned člověku dobře spí. Spánek s těmi nejsladšími sny, které působí jako balzám na duši. Jenže hezké věci nemají dlouhého trvání. Stejně jako tak sladký spánek a klidné snění Gwyna. Už vám někdy někdo strčil ve spánku nasliněný prst do ucha? Je to dost nepříjemný pocit na to, aby vás probudil, a ucho pak ještě nějakou chvilku bolí. Není divu, že Gwyn byl okamžitě ve střehu a pěkně naštvaný. Rozespalýma očima se rozhlížel po okolí.

"Blíží se ze severu, jsou čtyři, myslím, že lapkové," ozval se známý hlas vedle něj.

"Co to proboha bylo?!" zasyčel nepříjemně a podíval se na svůj meč, který už držel v ruce.

"Musela jsem tě probudit, nebo jsem je měla nechat tě okrást nebo zabít? Fajn, příště si to klidně celé prospi," ušklíbla se Chloe a dotčeně zavrtěla hlavou.

Gwyn si ptal sám sebe, proč ženské musí být někdy tak... ženské.

1. část

14. března 2012 v 16:18 | Hok Wolker |  Gwyn
Je tu středa a s ní i slíbená nová povídka.

Další něco

9. března 2012 v 16:55 | Hok Wolker |  Deník HW
Nebojte se, nehodlám vás dnes nudit svým životem, ale spíš vám chci oznámit skvělou novinku. No, nevím jak vám přijde skvělá, ale pozitivní je určitě. Tedy pokud si tu rádi něco čtete. Začněme třeba tím překvapením, nebo jak to chcete nazvat. Dopsala jsem (teď upravuji) povídku, která bude mít pár dílů. Bude se tu objevovat pravidelně, protože už napsaná je, jen se ladí. Můžete ji očekávat nejspíše ve středu. V případě velkého zájmu, možná i dříve. A pak se objeví přesně za týden od data, kdy se objevil zde první díl.


Jsem nejspíš opravdu divná...

2. března 2012 v 22:06 | Hok Wolker |  Deník HW
Ne, že bych si náznaků všimla až teď, ale dnes to opět vyšlo na povrch.
Abyste byli aspoň trochu v obraze, protože počítám, že tenhle článek vám bude připadat zmatený a divný, tak jsem dnes četla v autobuse knížku Zář. Je to o andělech. Ano těch hodných okřídlených bytostech, které zachraňují lidské duše od pekla etc. A ano jsou to ti hodní andělíčci, žádní padlí a podobně. Jednou jsem se od těch 'zlých' chtěla oprostit a dát šanci dobru. Kdybych ale tušila, jak moc se mi bude chtít ta knížka odložit, neudělala bych to. Ale mé odhodlání dočíst to je silná, čekám na zápornou postavu. Musí se tam objevit. Třeba bude stát za to. Ano, zase můj pokroucený výběr oblíbených postav.
Ale k tomu, proč jsem si řekla, že asi nebudu jen tak normální. Milý anděl jménem Beth soucítí s lidmi a je to její první mise. Má sebou skvělého archanděla Gabriela a serafína Ivy. Všichni krásní, dokonalí a prostě andělé. A naše milá Beth se zakoukala do místního hezouna, kapitána jakéhosi školního družstva a nedobytného hocha Xaviera Woodse. Láska. Jasně. To je otravné, ale dá se to.
Když se viděli poprvé, bylo mi jasné, že se do něj zamiluje. To bylo jasné. Ale to, co dosvědčuje, že nedokážu už myslet v rovině hodnej hezký kluk = hodný skvělý kluk. Má mysl pracuje na docela jiném principu.
Hodný neodolatelný kluk -> Sakra to musí být inkubus!
Neposlouchá své andělské sourozence -> To se ti tak vymstí! A já se ti budu smát!
Společné chvíle plné lásky a citu -> Blížíme se k části, kdy se to vážně po...kazí!
To jen na ukázku. Ale mám chuť se vrátit k mým temnějším oblíbencům. Vezměte to v jakém smyslu chcete.

Další z týdnů v roli člověka

1. března 2012 v 22:15 | Hok Wolker |  Deník HW
Už jste se stali na někom tak strašně závislým, že jste jen čekali až dostaneme zprávu, nebo pochválení od toho někoho? Vyvedu vás z omylu hned na začátku. Není to začátek, prostředek ani konec lásky. Vážně ne. Ale řekla bych, že každý z vás si prošel pocitem, že na nějakou odpověď či cokoliv čeká tak moc, že to nemůže vydržet. A teď si představte, že takovéhle očekávání máte každý den. U skoro každého ve vašem seznamu na facebooku, icq, skypu, prostě kdekoliv. To musí být ale blázinec v té hlavě, že?
Vím, že to je s mojí aktivitou bídně. Ale znáte ty týdny, kdy se nedá absolutně nic stihnout? Tak přesně takový zažívám. Došlo to tak daleko, že jsem se uchýlila k radikálním řešení typu, že v autobusu budu psát povídky, abych vůbec něco napsala. Chybí mi už asi jen jedna nebo dvě kapitoly do jedné povídky, o které ani nevíte. Nejspíš se vám líbit nebude, ale mně ten nápad přijde zajímavý. A neušklebte se tak. Mám právo být zlá. Jsem přece kámen bez citů, jak mi bylo řečeno.
(celý článek)