Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Listopad 2011

Volný tok myšlenek

27. listopadu 2011 v 0:52 | Hok Wolker |  Deník HW
Nevím, kolik z vás to zažilo, snad jen málo. Jdete si za svým snem, něčím chcete být a najednou někde na cestě vás opustí chuť k tomu. Stane se z vás Jeníček či Mařenka a nevíte odkud jste přišli a kam jít. Pomohlo by vylézt na strom a rozhlédnout se. Ovšem najít strom, ze kterého je dobrý rozhled je těžké najít a ještě těžší je najít, správnou cestu. Co když zabloudíte k zlé Ježibabě, co vás sní zaživa nebo umučí?
Ano, vzala jsem to přes pohádku, abych se vyhnula ošemetným detailům mého života. Ale v podstatě jsem řekla tak řekla vše, co mi tak probíhá hlavou a rmoutí mne. Heh, ještě chvilku a asi začnu psát básně. Rmoutí mne...
Vážně závidím lidem, kteří ví přesně, kam chtějí jít a jdou si za tím. A jak řekl jeden náš profesor, nebo profesorka, už si nevzpomínám, tak tací lidé odvádí svou práci nejlépe a v pozdějších letech dosáhnou mistrovství, kterého není s to jen tak někdo zvládnout.
Nechci, aby tento článek zněl ukňouraně. Jen mi to přijde jako docela zajímavé téma, když se to tak vezme. Docela snadno bych mohla od tohoto tématu přejít k otázce věříte na osud či že vše je jen náhoda? To mi připomíná, že o osudu chci napsat povídku, neboť mi knížka, kde byla role pro každého pevně daná, jaksi zvláštním způsobem učarovala a uklidnila mne. A jak znám sebe a vy snad mne, tak to bude trochu překroucené...
A článek měl být vždy jako o něčem jiném. Ale tentokrát nechám myšlenky běžet, tam kam chtěly. Nebudu přepisovat ani mazat. Je na to moc pozdě v noci nebo moc brzo ráno, záleží na úhlu pohledu.
Co na závěr? Některé věci jsou pro nás osudové. Třeba film, knížka, povídka, setkání, něco co je důležité nebo nás změní. A tak bych se vás chtěla zeptat, zda něco takového máte a popřípadě kdybyste je napsali do komentářů, co to bylo. Pro mne jsou například osudové i nějaké povídky, i moje, protože mne nějak změnily, a proto sem můžete napsat i něco ze svých děl. Taková reklama mi nevadí. Dokonce nebude smazána ani autor blokován. Tedy pokud skutečně bude k tématu i řečeno proč...
Hezký zbytek víkendu
Hok

Super rychlý článek

23. listopadu 2011 v 22:08 | Hok Wolker |  Deník HW
Někteří z vás si možná všichmli, že jsem ještě méně ativní než normálně. Má obhajoba zní, že všichni se zbláznili a všichni chtějí něco po mně nebo já od nich, takže běhám tam a sem a zase zpátky. Netuším, kolik mám pravidelných nebo spíše stálých čtenářů, ale ať už mluvím pouze k sobě, nebo se jich tu pár najde, omlouvám se za svou neaktivitu. Nápady by byly, ale čas nějak není. A možná trochu ta základní zahajovací jiskra chybí. Snad bych potřebovala někoho, aby mě nakopnul, ale co, do povídky o dvou autorech asi nikoho nedonutím...
Pokusím se polepšit. Do té doby to nějak určitě přežijete. A snad i po té, sem někdo zavítá.

P.S. Současné Téma týdne vypadá zajímavě, 'Nejoblíbenější knižní postava'. U mě by byl asi problém, že je jich víc.

Dopiš příběh - Koláček štěstí

13. listopadu 2011 v 12:25 | Hok Wolker |  Dopiš příběh
Jelikož se mi včera povedlo se konečně rozepsat -nebudu říkat na čem jsem si to zkoušela, to sem nedám- tak jsem se rozhodla napsat začátek do projektu Dopiš příběh. Snad proto, že už nikdo dlouho nic nevymyslel a také proto, že mě tenhle nápad před spaním trefil do čela pánví. Jak se tak hezky říká, nebo taky ne. Každopádně jsem si chroupala koláček štěstí, takže už určitě chápete důvod nadpisu. Snad se to bude líbit a snad to někdo zkusí dokončit. Myslím, že možností je dost.
Jinak, projekt začal původně u Siwy. Kdo tento projekt nezná, nechť se tam podívá a přečte si klidně i jiné začátky a alternativní konce.


Vzpomínáme - Padlý anděl

3. listopadu 2011 v 12:00 | Hok Wolker |  Vzpomínáme

První vzpomínání vede k snad nejméně krvavé povídce - i když ani zde nebude o krev nouze- od Ms. Scriptum, která svolila, že její povídky do tohoto projektu smím připojit. Povídka je, jak sama autorka na začátku poznamenává, mimo její styl, ovšem já ji přesto chtěla zařadit, neboť je svým způsobem jedinečná a myslím si, že stojí za zmínku. A někdo si zrovna řekne, že je to přesně pro něj.
A věřte, že světélko jako je tahle povídka budete při prokousávání se našimi povídkami potřebovat.
Své komentáře k dílu, můžete psát do tohoto článku nebo pod původní článek.

Padlý anděl