Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Dopiš příběh - Starý lunapark

19. srpna 2011 v 16:31 | Hok Wolker |  Dopiš příběh
Neuvěříte, ale skutečně se dočkáte další mojí tvorby. Tedy částečně. Zapojila jsem se do projektu Dopiš příběh na blogu u Siwy. Aspoň jsem se dokopala k tomu, abych konečně zase něco napsala a ne jen kecala kolem dokola o tom, jak chci psát. Začátek příběhu najdete právě u Siwy na blogu (klik tady) a mou verzi najdete v tomto článku. Netuším jestli se mi to povedlo nebo ne, ale pravděpodobně mám lepší dny. Každopádně názor si udělejte sami.



Tunel lásky.
Samozřejmě, pro každého jiného by to znamenalo maximálně vzpomínky na líbání, a bůh ví jaké drobné neplechy. Jenže u mě ne. Ten nápis byl hrozba sama o sobě. Hrozba a připomínka minulosti. Teď už jsem tu nechtěla být ani za hrnec zlata.
Začala jsem si prohledávat kapsy, abych našla telefon. Vždy jsem byla na svůj nový telefon pyšná. Všichni ho obdivovali, jak je malý. Zatracený mini telefon! Nemohla jsem ho najít. A zašramocení přišlo znovu - hodně blízko vchodu. Nepříjemně blízko mě. Ustoupila jsem o pár kroků od tunelu, přitom jsem vchod nespustila z očí. Nejsem přece nějaká blbá hrdinka z hororů, abych se šla podívat, co mě sežere.
"Sandro..."
Cože, kdo, kde?!
Začala jsem se rozhlížet kolem sebe, kdo na mě promluvit. Jak jsem si přála, aby to byl Tom. Měla jsem chuť řvát, ale zároveň jsem chtěla být neviditelná. Proč jsem se jen večer předtím dívala na Pád do tmy? Teď jsem viděla zmutované lidi ve všech stínech. Jak odolávají gravitaci a chodí po stropě atrakcí hlavou k zemi.
"Sandro..."
Ozval se chraplavý hlas po mé levé straně. Trhla jsem sebou a podívala se tím směrem. Kdosi se tam opíral o sloup bokem, byl shrbený a držel si ruku v boku.
"Tome?" uniklo skrz drkotající zuby. Nebyla jsem si jistá, jestli to slyšel, ale když zvedl hlavu a podíval se na mě, poznala jsem, že to není můj bratr.
"Ahoj Sandro," promluvil ten kluk a já konečně poznala čí hlas to je. K mé smůle ten hlas nepatřil nikomu milému. Dříve možná, ale teď.
"Dominik," vydechla jsem s poznáním a přikryla si rukou ústa.
Měl zase ten pohled. Ten pohled, který říkal, že si sama budu přát svou smrt. Ten pohled, který mě degradoval mezi nejhorší tvory na světě. Zaslouženě.
Neměla jsem ho tehdy do toho tunelu brát. Ne, když jsem věděla, co mu ta chtějí udělat. Neměla jsem využívat toho, že jsem se mu líbila. Měla jsem ho varovat, nenechat je, aby ho tak znemožnili. Moje svědomí si dalo záležet, aby mě pořádně ničilo, ale jemu to očividně nestačilo. S hrůzou jsme si uvědomila, že nás dělí jen pár kroků. Otočila jsem se na místě a hodlala utéct. Poslední, co jsem zahlédla, než jsem se zhroutila s bolestí na zátylku, byla stará labuť, ve kterých se dříve vozily malé děti. Labuť s korunkou, s černým peřím jako okolní noc, spadlá na zemi a převrácená na bok.
***
Slyšela jsem křik, zvuk plný utrpení a zoufalství. První myšlenka, která mě napadla byla; Usnula jsem zase u televize. Byla to sladká myšlenka, která bohužel nevydržela. V ruce jsem nenahmatala ovladač a kolem sebe jsem necítila měkké polštáře, ale jen chladnou zem. Ten křik se ozval znovu. Tentokrát jsem už otevřela oči. Výkřik byl slabší. Nevím proč, ale tahle drobnost mě vyděsila. Všude panovala tma a šero, jediné místo, kam dopadalo trochu světla bylo asi dvacet kroků ode mne, kde jsem viděla čísi boty. Zvedla jsem pohled a poznala ty krátké blonďaté vlasy. Dominik tam stál a někdo, kdo ležel u jeho nohou, už jen tiše sténal. Nadzvedla jsem se jen tak, abych se mohla porozhlédnout, kde je východ. Všude stejná tma. Na těle mi vyskočila husí kůže, když zafoukal odněkud vítr. Teď jsem si teprve uvědomila, že už nemám svou bundu, vlastně ani kalhoty a tričko, o botách nemluvě. Pohnula jsem se a zem hlasitě odpověděla. Strnula jsem v pohybu a aniž bych pohnula hlavou, zadívala jsem se směrem, kde stál on. Otočil se směrem ke mně a díval se na mne. Štěrk dal vědět, že se rozešel ke mně. Nevěděla jsem, co dělat, jak se zachránit. A tak jsem bezradně hrála mrtvého brouka. Zavřela jsme oči a donutila se tiše a pravidelně dýchat. V duchu jsem počítala kroky, dokud se nezastavil u mne. O pár vteřin později mě pohladil po tváři. Cítila jsem, jak jeho prsty za sebou zanechávají stopy něčeho teplého. A to něco mi steklo těsně pod nosem, takže jsem přesně dokázala poznat tu vůni krve. Ani jsem se nepohnula a nechala čísi krev téct dál. Pohladil mě po vlasech.
"Až se probudíš, Sandro, tak si hezky popovídáme a vyřešíme účty," znělo to z jeho úst strašně spokojeně. Vsadím se, že měl v tu chvíli na tváři úsměv.
Odešel. Netušila jsem, jestli se jenom někde poblíž neschoval, ale musela jsem vstát. Hřbetem ruky jsem si otřela obličej, tudíž jsem měla krev už úplně po celém obličeji. Ale to v tu chvíli nehrálo roli, musela jsem za tím, co ležel na zemi kus ode mne. Musela jsem se přesvědčit, že to není můj bratr. Podivila jsem se, jak vratké jsem měla nohy. Ale k němu mě donesly. Klekla jsem si k němu a otočila ho, na záda.
"Panebože, Tome," zašeptala jsem a do se mi vyhrkly slzy. Nebýt těch jeho charakteristických očí, nepoznala bych ho. Nos měl naprosto špatně zatočen, celou tvář měl olepenou krví a drobnými kamínky. Jedno oko nemohl otevřít. "Bráško," zašeptala jsem, ale dotknout jsem se ho nemohla. Několikrát polknul. Určitě mu to dělalo potíže.
"Sandro," znovu několikrát polknul, "uteč."
Najednou se mu rozšířila panenka. Ohlédla jsem se právě ve chvíli, kdy mě Dominik uhodil hřbetem dlaně. Spadla jsem na zem a pokusila se dostat od něj dál.
"Dominiku, proč..." zachraptila jsem, když mě zvedl ze země a držel pod krkem.
"Proč? Copak ty si to už nepamatuješ, Sandro?"
Po tváři mi stekla slza. Samozřejmě, že si to pamatuju.
"Proč Tom," zašeptala jsem.
Strašlivě se zasmál.
"Bonus, přišel sem a když mě viděl, chtěl mi to překazit. Hlupák. Měl tě tu nechat, jako jsi mě nechala tam v tom tunelu. Jistě, stalo by se něco hrozného a velmi nepříjemného, ale on by byl v pořádku. Tak to přece u vás v rodině děláte, ne?"
S posledním slovem mě hodil na zem. Zalapala jsem po dechu. Vyděšená jako ještě nikdy předtím. Kleknul si ke mně.
"Trápí tě svědomí? Tak neboj, odedneška už nebude. Protože si budeme kvit..." pousmál se, ale nic pozitivního v tom úsměvu nebylo. "Nebo taky docela dost možná budeš mrtvá."
"Ty hajzle," ozvalo se za ním a ve chvíli, kdy se otočil, ho Tom praštil pravačkou. Netušila jsem, jak se mu povedlo se zvednout, já se na zvednutí necítila vůbec. Nemohla jsem odtrhnout pohled od nich. Tom byl jasně v nevýhodě. sotva se držel na nohou. Neměl ani nejmenší šanci ho přeprat. Dominik byl oproti tomu čilý a zdravý. Netrvalo dlouho a jejich potyčka skončila. Dominik Tomem hodil o zem a ještě ho párkrát praštil do obličeje.
Zabije ho.
Zabije nás.
To se nesmí stát.
V hlavě mi cosi cvaklo a já se zvedla na nohy. Tentokrát už nebyly tolik vratké. Na zemi ležely nějaké věci. Kleště, kus drátu, železná tyč s ostrým koncem. Neváhala jsem a sebrala ji se země. Těch pár kroků, jsem přešla, aniž bych si uvědomila, co se chystám udělat.
Vlastně to bylo celkem jednoduché, vší silou vrazit tu tyč do jeho hrudi. Šlo to skoro samo. Tyč jím projela jako kdyby byl celý z másla. A tak jsem to udělala znovu. vytáhla z něj tyč a znovu ji zabořila do jeho těla. A pak znovu. Z toho stavu nepřemýšlení mě dostal až pohled na Toma a jeho šeptavé "Sandro". nechala jsem tyč v Dominikovi a strčila ho na stranu, aby neležel na mém bratrovi.
"Tome..." dopadla jsem k němu na kolena. Pohladila ho po vlasech. "Už bude dobře..." řekla jsem nadějně.
"Telefon.. kapsa..." zachrčel a zalapal po dechu.
Okamžitě jsem mu z kalhot vytáhla telefon. Znala jsem ho, a tak jsem věděla, že ho nosí pořád ve stejné kapse. Modlila jsem se, aby byl signál.
Jedna čárka.
Bude to muset stačit. Usoudila jsem a vytočila trojčíslí.
"Starý lunapark... tunel lásky.... záchranku prosím," těch pár slov bylo tak těžkých a zároveň tak osvobozujících. Po tvářích mi stékaly slzy. Byla jsem tak vyčerpaná. A slzy tekly a tekly. Telefon jsem položila na zem, i když na mě někdo ze sluchátka mluvil. Lehla jsem si vedle Toma a vzala ho za ruku.
"Už jedou, Tome, už pro nás jedou," zašeptala jsem a pevně stiskla jeho ruku.
 


Komentáře

1 Siwa Siwa | Web | 19. srpna 2011 v 16:45 | Reagovat

Hororová romantika... hmm *blažený výraz* Povedené. Jsem ráda, že jsem ti pomohla se dostat z tvůrčí krize. :) Hned tě jdu přidat do seznamu odvážlivců. :)

2 KadetJaina KadetJaina | Web | 19. srpna 2011 v 17:40 | Reagovat

Měla bych pár výtek na opakování slov  časté používání "mě, mně" ale jinak můžu říct, že se dokončení četlo jedním dechem :).
Btw. Na zavolání policie/záchranky/hasičů nemusíš mít signál, stačí tísňová volání.

3 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 19. srpna 2011 v 21:44 | Reagovat

[1]: Hororová romantika? :D Že by nový směr? :D

[2]: Dobře, dám si na to pozor, musím přiznat, že jsem to po sobě moc nekontrolovala, takže tohoto jsem si nevšimla :)
Tak proč v hororech nevolají?! :D

4 KadetJaina KadetJaina | Web | 19. srpna 2011 v 22:43 | Reagovat

[3]: Protože nepředpokládají, že budou lidi vědět :D

5 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 19. srpna 2011 v 23:09 | Reagovat

[4]: Chytré... :D
Nebo pro jistotu konstatují, že došla baterka...  :D

6 Chestar Nut Chestar Nut | Web | 20. srpna 2011 v 0:22 | Reagovat

páni.. pěkné :) nejsem na dlouhé komentáře, takže tohle bude muset stačit :D

7 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 20. srpna 2011 v 11:08 | Reagovat

Pekné, mne sa to páčilo. Síce som čakala, že Tom umrie, alebo Sandra, ale to bude mojím večným zabíjaním vlastných postáv. Ináč sa to dobre čítalo =)

8 Neem Neem | E-mail | Web | 20. srpna 2011 v 15:55 | Reagovat

krásný lay ;)

9 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 20. srpna 2011 v 18:37 | Reagovat

[6]: Dobře, díky za upřímnost, stačí :D

[7]: Nemohla jsem se rozhodnout, jestli je zabít nebo ne... :D

[8]: Za ten vděčí náš blog spoluautorce Ms. Scriptum

10 Amia Amia | Web | 20. srpna 2011 v 20:58 | Reagovat

Tak Siwa to propagovala jako romantiku. To se mi teda moc nezdá, ale rozhodně je to pěkné, moc pěkné. Taková detektivka s děsivě příjemným koncem *myslí na všechny americké filmy kde hrdinka je schopná tak akorát ječet, maximálně záporáka velmi lehce žďuchnout a u toho kňučet ,,nech ho"* :D
Jo, ten konec se mi líbí nejvíc

11 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 20. srpna 2011 v 21:52 | Reagovat

[10]: Netuším, kde Siwa vzala, že je tam romantika, taky jsem ji tam nenašla... :)

Já radši ty filmy, kde se jim už ta psychika zlomí.

Každopádně jsem ráda, že se líbí :)

12 Siwa Siwa | Web | 21. srpna 2011 v 22:26 | Reagovat

[10]:,[11]:: Dobrá, tak tam romantika nebyla! :D Stejně se rozhoduju, že ty žánry smažu, je to o ničem. Sice mi pak ten seznam přijde jaksi prázdný, ale nejspíš to bude lepší... hm... tak jo, jdu to smazat, abyste si na žánry už nemohly stěžovat. XD

13 Hope Hope | Web | 22. srpna 2011 v 12:45 | Reagovat

Umíš to líp, to je pravda, ale tohle bylo taky super... :D  Takový akční, čtivý, žádný "hluchý" místa... Alespoň někdo z nás píše... :-)

14 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 22. srpna 2011 v 22:01 | Reagovat

[12]: Neber nás tak vážně, jen si rýpeme :)

[13]: Snažím se co to dá :) žádný hluchý místa? To je dobře :)

15 Líštička Líštička | 24. srpna 2011 v 16:18 | Reagovat

NÁDHERA!!!!!!!! JA NEVIEM, ČO INÉ DODAŤ!!!!!!!!!!Všetci (alebo skoro všetci) berú tento príbeh ako horor (podľa začiatku), ale toto som nečakala... Je to reálne, nie je to hororové, preto je to odlišné a je to super!!!!!! Dávam článku 5 hviezdičiek a autorke OBROVSKÚ pochvalu!!!!! Trošku mi ten boj pripomína pasáže z Kinga, ktorého milujem, takže palec hore a úsmev na tvári!!!

16 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 24. srpna 2011 v 20:38 | Reagovat

[15]: Páni, tolik chvály si snad ani nezasloužím. Až se červenám. Mockrát děkuji :)

17 Reina-sun Reina-sun | Web | 7. září 2011 v 15:23 | Reagovat

POvedlo se! Příjemná změna s koncem. ZAtím jsem všude četla hororový konec, ale tady vyjímečně ne...

18 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 7. září 2011 v 16:32 | Reagovat

[17]: Tak snad se líbilo, že to nebylo se špatným koncem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama