Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Srpen 2011

Já jako středobod vesmíru

31. srpna 2011 v 8:31 | Hok Wolker

Tento článek jsem plánovala již dříve, ale Téma týdne mi nahrálo do karet. Aspoň poprvé zkusím přihodit ruku k dílu TT. Je to takové malé vyzpovídání a zamyšlení. Takže, kdo chce usnout, vzhůru do čtení!

Krásné zlo – Rebecca James

30. srpna 2011 v 6:19 | Hok Wolker |  Challenge-books-in-my-thoughts
Další do rubriky Knžíky v mých myšlenkách. Jen taková tozáka mimo. Mám sem psát takhle i Harryho Pottera, když ho teď čtu, nebo ne?

Za mých mladých let... (část první)

27. srpna 2011 v 20:25 | Hok Wolker
... jsme s partou běhali po lesích a domů jsme chodili až na večeři! A víkendy, jo, to byly čundry!

Úvod této věty slyšel snad každý od svých rodičů, prarodičů, strýčků a dalších starších, kteří si prostě musí rýpnout, co ta naše generace dělá špatně. Dnes se chci zaměřit na pokračování, které slýchám nejčastěji já v různých obdobách, ale prakticky pořád to samé.
Nevím jak vás, ale mě to docela štve. Ano, je to hezké, jak všichni běhali po lesích/po městech/dělali blbosti/chovali se jako děti, když byli děti. A ano, na rovinu přiznávám, že neběhám denně po lesích s partou kamarádů a nevracím se domů až večer. A zase ano, většinu prázdnin jsem strávila doma čtením knih, psaním povídek a díváním se na filmy. Hlavně v posledních dnech jsme se zabarikádovala v pokoji, zatáhla žaluzie a dělala, že venku žádný svět není. A není to o mé lenosti. Jak většina z vás ví, sluníčko a já se nemáme rádi. Jak Script často poznamenává; abys nezačala na slunci hořet!


Probuzení

23. srpna 2011 v 12:00 | Hok Wolker |  Dva světy

Na úvod bych jen chtěla říct, že s touto formou psaní(ich forma, nenásilná a ne moc drastická povídka) se teprve seznamuji a je to jen takový pokus. Není to prostě úplně můj šálek kávy, ale snad to tak strašné nebude. Připomínky, nápady a jakékoliv věci, co vás napadnou (krom reklam, samozřejmě) si ráda přečtu v komentářích.

Konzervace světa lidmi

22. srpna 2011 v 11:11 | Hok Wolker |  Deník HW
Možná jste si toho taky všimli, jak se lidi snaží, aby svět vypadal pořád stejně. Tedy když opomeneme teď ropný průmysl a další věci, co ničí svět jako kácení lesů a podobně. V různých filmech to též slýcháváme; Aby naše děti viděly to co my! Ale naskýtá se tu ovšem otázka: je to správné, snažit se udržet svět v přesně této podobě? Nehrají si tím lidé na bohy? Proč se o to tolik snaží?

Dopiš příběh - Starý lunapark

19. srpna 2011 v 16:31 | Hok Wolker |  Dopiš příběh
Neuvěříte, ale skutečně se dočkáte další mojí tvorby. Tedy částečně. Zapojila jsem se do projektu Dopiš příběh na blogu u Siwy. Aspoň jsem se dokopala k tomu, abych konečně zase něco napsala a ne jen kecala kolem dokola o tom, jak chci psát. Začátek příběhu najdete právě u Siwy na blogu (klik tady) a mou verzi najdete v tomto článku. Netuším jestli se mi to povedlo nebo ne, ale pravděpodobně mám lepší dny. Každopádně názor si udělejte sami.

Nadvláda myslí

15. srpna 2011 v 8:00 | Hok Wolker |  Deník MS
Všímáte si, jak hodně dáváme na názory ostatních? Jak se necháváme řídit škatulkováním? Jak moc na sebe dáme?
Tak nějak znějí otázky, které jsem si předevčírem při odjezdu Script položila. Koupila jsem si časopis National geographic. Viděla jsem ho a řekla si. "To je ten časopis!" Abyste pochopili, nikdy jsem žádný podobný tisk nekoupila. Ale věděla jsem, že NG je uznávaným časopisem. Též jsem věděla, že je plný inteligentních článků a zajímavých reportáží. Ale jak jsem to mohla vědět, když jsem ten časopis držela poprvé v ruce?
Nevěděla, jen tak byl časopis propagován. Naštěstí mě časopis nezklamal a nadšeně jsem přelouskala hned několik kapitol.
Ale podobný problém mám když si vybírám knížky. Všichni je vychvalují, na obalech jsou samé přehnané a vychvalující komentáře, které mě ujišťují, že tato knížka Vám vyrazí dech, má jedinečné vypravěčské schopnosti autora, nebo snad je s originální zápletkou! A pak, kde nic tu nic, obyčejná knížka s předvídatelným koncem.
Tím se, myslím si, dostáváme k propagaci výrobků. A to vážně nějak řešit nebudu. To, že i některé dobré knížky jsou neznámé, protože neměli žádnou pořádnou propagaci, to je asi známá věc.
Teď přímo k nadpisu a původním otázkám. Je to hodně subjektivní, takže se můžete vyjádřit v komentářích, samozřejmě to neplatí jen u knížek, ale i u ostatních věcí. Ale pravda je taková, že k mínění ostatních, ať ve větší nebo menší míře, přihlížíme všichni. A zase zde platí to staré dobré vše s mírou. Jenže, kdo to umí v tomto případě ovlivnit, že?
P.S. Pokusím se polepšit ve svém stylu psaní hlavně, co se těchto informačních okének týká.

Přechod - Justin Cronin

9. srpna 2011 v 20:46 | Hok Wolker |  Challenge-books-in-my-thoughts


prosím vás o to, abyste jedinkrát věnovali pozornost této rubrice a této knize. Myslím, že tato kniha za to stojí.

Návrat z dovolené

8. srpna 2011 v 7:15 | Hok Wolker |  Deník HW
Možná si toho někdo všimnul, že jsem se jaksi odmlčela.Vzala jsem si totiž dovolenou, kterou jsem vám nestihla oznámit předem. Určitě jste si rvali vlasy, proč tu není další povídka/článek/recenze. Já vím, ale klid, už jsem tady, děti moje. Otřete si proto slzy, sešijte si zpátky plyšáky, kterým jste utrhli hlavy a mé plakáty opět pověšte do pokojů. Už jsem zase tady a snad budu i trochu aktivnější.
Kdo ještě nepochopil, jsem velmi náladový člověk a s náladami se mi mění rychlostí světla i zájmy a akčnost. Teď momentálně je u mě v kurzu plánování. Takže plánuji o sto šest. (Mentální poznámka; zamyslet se, proč se říká zrovna 106.) Zase nové vícedílné povídky samozřejmě, jednorázové povídky se mi nějak sekly. Dojde nejspíš i na povídku z reálného prostředí. Chci zkusit jiný přístup, nejdřív to celé napsat a až teprve po korekci zveřejnit. Uvidíme, jak mě to bude bavit. I když bych nejspíš nejdřív měla dokončit, co jsem začala, že? Nebojte, vše jednou bude, i když s prodlevou...
Kdo by se ptal po mé dovolené, tak byla náročná, fyzicky i psychicky. Ale jsem ráda, že jsem tam byla a celou ji prožila. Byl to takový křest ohněm a říkám si, že když jsem to zvládla, zvládnu už skoro vše. Skoro. Člověk má počítat ze vším, co?
Závěrem bych snad jen řekla, ať si užíváte prázdnin, stejně skončí. A chovejte se ke svému okolí hezky, ono se to vážně vyplatí. Hodní lidé nevymřeli, jen se schovávají kolem.