Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Dopis?

19. června 2011 v 0:03 | Hok Wolker |  Poslání




Haháááá, tak jsem blog.cz přemohla. Ovšem až 4 minuty po půlnoci, odpustíte mi to opoždění? :)



V dáli se začaly objevovat první ranní paprsky. A tam někde, kde už světlo bylo, se konala bitva, nebo brzy začne. Město proti nájezdníkům - snaha přežít proti touze mocnit. Amelie s pohledem na východ slunce naslouchala Thomasově rozhořčenému monologu. Mluvil sice s Beldsem, ale ten mu buď neodpovídal vůbec, a nebo jen hm a myslíš? Hádala, že ho Belds ve skutečnosti ani neposlouchá. Vstala a došla k nim dopředu. Vůz jel celou noc a i teď.
"Beldsi? Proč jsme tam nezůstali? Ty děti se neubrání!" zaprotestoval Thomas.
"Protože naší povinností není zemřít v beznadějném boji, naší povinností je chránit království," odpověděl Belds a změnil tak monolog na dialog.
Tohle Thomase dokonale uzemnilo. Takže on ví, že je zmasakrují a ani se neohlédne?!
"Cože?!" dostal ze sebe překvapeně.
"Thomasi," Belds se na něj krátce podíval, "nemůžeš vždy zachránit všechny. Musíš zachránit většinu. A největší většinou v celém království je vždy samotný král. Bez krále není říše, ani stabilita a ani ochrana všech."
Thomas zatnul ruce v pěst. Nesnášel bezmoc.
"A přestaň si to dávat za vinu, až budeš tak starej jako já, budeš mít na to nárok," pronesl ještě Belds a kývnul k Amelii. "A vy dva zatím využijete čas tréninkem."
"To se mám prát s holkou?" ohradil se Thomas.
Sotva do dořekl, ležel na zemi a Amelie se narovnala. Na tváři jí hrál úsměv. Teatrálně si oprášila ruce, a tak nevinně,jak jen dokázala, zamrkala očima. A slabé sluneční světlo jí pomohlo vytvářet ten klam. Ovšem jen do chvíle, kdy zas promluvila.
"Copak, ty už jsi to vzdal?" povýšeně se pousmála.
A i ve skutečnosti měla radost, když se Thomas zvedl a připravil se k boji a přeměřil si ji pohledem. Celou dobu, když s nimi cestovala, se nemohla věnovat tréninku, aby se neprozradila. Nyní to už bylo venku a Thomas se neptal, kde se to naučila. Ten se naopak teď jen mračil a přemýšlel, jak Amelii zpacifikovat aniž by jí ublížil. Byl tak průhledný, co se tohoto týče. Amelie se znovu usmála. Udělala k němu krok, stoupla mu nohou na palec, drkla loktem do žeber a když se jí pokusil chytnout, uhnula jeho ruce s naprostou samozřejmostí.
"Tak už začneš, Thomasi?" posmívala se mu z bezpečné vzdálenosti.
"Fajn, až ti ublížím, nefňukej."
"Počkej, to mluvíš o sobě?" pousmála se a pak už se musela vyhýbat jeho útoku.
***
Kůň tmavě hnědé barvy se vřítil na nádvoří jednoho z nejvýznamnějších domů tohoto království téměř jako ďáble posedlý. Lidé mu raději uskakovali z cesty ze strachem v obličeji. Pěna u huby koně dělala ještě děsivějším, stejně jako jeho jezdec, který seskočil ještě za jízdy. Hnal se po schodišti jako vítr, nenechal na koni a nebo na sobě jediný sval v klidu.
"Pán, se prochází na zahradě, dál nemůžete!" zastavil ho stařičký komoří u dveří, které rozrazil jako nic.
"Mám pro něj ten dopis," pronesl a šel dál. "Ohlaste mě, nemám taky čas jen pro tuhle práci."
Komorník se uklonil a zmizel do zahrady. Káhn nečekal a následoval ho, věděl, že s tímhle si může rychlý příchod dovolit. Dokonce byl po něm požadován a nyní se hrálo o čas. Cenný materiál, který byl v dnešní době luxusem. Komorník otevřel dveře a podlézavě se uklonil po několika krocích muži v bohatě zdobeném oblečení.
"Pane, má ten dopis..."
Komorník letěl stranou, Káhn se usmál spokojeným dravčím úsměvem, když vidí svůj cíl bezmocně se cukat na místě. Aristokrat nastavil ruku a Káhn mu obálku podal.
"Bylo to těžké?"
"Jako obrat novorozeně," usmál se Káhn děsivým úsměvem, který bodal a mrazil.
Aristokrat roztrhl pečeť.
Káhn se smál.
Amelie sebou trhla a probudila se. Krůpěje potu jí stékaly po čele. Zmateně se rozhlédla po voze a pak hned na svůj vak. Srdce bušilo tak hlasitě, že i člověk čelící smrti měl oproti ní klidný tep. Jako hladovějící po chlebu se vrhla Amelie na svůj vak a začala ho prohledávat. Její cíl byl jasný, najít dopis.
Dopis byl všechno.
V hlavě stále slyšela ten smích.
Ruce se jí klepaly.
A Káhn právě vjel do města, kde se měl vyplnit Ameliin sen.
Avšak ten se v pár maličkostech lišil...
***
Jezdec na koni pomalu vjel do města a opatrně projížděl uličkami, bez jakéhokoliv rozruchu. Nikdo by si dalšího dne nevzpomněl na jezdce, který včela městem projížděl na hnědém hřebci s mrzutým výrazem ve tváři. Třeba ho trápí peníze, hlad nebo ženy. Ano, ženy za to mohou, každého muže zničí a do hrobu ho přivedou!
Pravidelný klapot jeho koně ustal několik desítek metrů od hlavního vchodu do velice známého a bohatého domu. Stoupnul si na koně a skočil na jedno z otevřených oken do rezidence v prvním patře. Proklouznul dovnitř tiše jako duch a stejně tiše a nepozorovaně se proplížil přes několik místností. Služky obešel bez sebemenších problémů, byly zabrané do klábosení a praní současně. Pusy jim jely mnohem výkonněji než ruce. Nakračoval si to už k ložnici pána domu, když se dva kroky před dveřmi zatavil. Dvě chodidla před ním a tři chodidla do stran se rozprostíral prostor na podlaze, který byl neskřípavější na celém domě. Hotový alarm. Tichý dlouhý nádech a dlouhý krok zakončil těsně u zdi. Druhá noha se stejně jako první přilepila hranou ke zdi. Tímto způsobem přešel kolem hlučného úseku a aniž by byl zpozorován, chytil za kliku u ložnice. Otevřel jen tak, aby se tam protáhnul a hned zase zavřel. Zády ke dveřím seděl v křesle pán domu s knihou v ruce. Kán došel až za něj a přiložil mu nůž ke krku.
Starší muž se zachvěl.
"Jeden pohyb a byl by konec."
Strach vystřídala úleva.
"Působivé," zamručel muž s černými vlasy protkanými šedinami a cítil, jak Káhn oddaluje nůž od jeho krku. Počkal až jeho posel přejde před něj. "Máš ten dopis?"
"Samozřejmě," vytáhnul bílou obálku s pečetí.
Muž se jí dychtivě chopil
"A ona?" zeptal se po chvíli, kdy si prohlížel s úsměvem pečeť.
"Nechal jsem ji být, nebyla cílem." Káhn se ani nehnul, ale to pokrčení ramen bylo v jeho hlase slyšet.
A pak už jen bylo slyšet, jak se zlomila pečeť.
***
Kostelní zvon odbil dvě. Před domem rimerase Byrona stála Amelie s rukama zatnutýma v pěst. Zaklepala co nejhlasitěji na dveře a v duchu počítala vteřiny. Vlekly se jako celé hodiny. Nikdy nebývala nervózní. Nikdy se jí neklepaly ruce. Nikdy také neměla, takový úkol. Ale všechna nikdy se spojila a utvořila nebezpečné neznámé prostředí. Velká stará budova nebyla nijak zvlášť pečlivě udržována. Čas už si vybral svou daň. Stejně jako na muži, co přišel otevřít. Starý seschlý muž kolem sedmdesáti. A přece jen jemu se Amelie poklonila tak hluboce, jak snad ještě nikdy nikomu.
"Rimerasi Byrone, mám pro vás dopis od menase Ottyse," zašeptala, aby jí hlas nepřeskočil a též aby to nevěděli všichni kolem.
Stařík se usmála pustil ji dál. Za dveřmi si však už vyměnili onen dopis. napodobeninu jehož nesl Káhn svému pánu. Dopis, který přináší změnu. Rimeras Byron si jej přečetl během pár vteřin.
"Jak jsem si myslel..." zamumlal a složil jej a podal Amelii. "Mám pro vás úkol slečno Amelie. Je nebezpečný, více než to," jeho moudré oči se na ní upíraly. Bez zaváhání přikývla.
"Přijímám, co mám udělat?"
"Začněte tím, že si přečtete tento dopis, pak Vám povím zbytek.," usmál se spokojeně stařík, když Ameliiny rozklepané ruce se zpevnily a její oči začaly hltat řádky napsané na papíře.
 


Komentáře

1 Hope Hope | Web | 21. června 2011 v 20:43 | Reagovat

Hezkej díl... Sice ten minulej se mi líbil víc, ale chápu, že v tomhle šlo o zápletku a o děj a tak...:-)
Pá technických...:D
"snaha přežít proti touze mocnit." Mocnit jako město ndruhou a nájezdíci načtvrtou? Teda... Je možný, že to je dobe, ale nějak se mi to nezdá :-) A pak tady:
"napodobeninu jehož nesl Káhn svému pánu" bych přehodila napodobeninu a jehož ;-)
Howgh

2 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 23. června 2011 v 19:00 | Reagovat

[1]: Jo, díky,  :)

Snad příští bude lepší :)

3 Káchy Káchy | 26. června 2011 v 20:31 | Reagovat

hmmmm,velice matoucí díl:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama