Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Dítě zvané „To“ - Dave Pelzer

14. června 2011 v 20:22 | Hok Wolker |  Challenge-books-in-my-thoughts
Dnes si dáme hořký šálek prózy...



1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Chtěla jsem se na chvíli vzdálit od fantasy, tak jsem si vybrala něco podle skutečného příběhu.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
maximální ponížení
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
au
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Ne, tady nejde říct, chtěla bych být. Hlavní hrdina zakusil taková muka, že já bych nesnesla ani zlomek toho. Ovšem jeho odhodlání přežít je impozantní a jeho schopnost to ustát. Opravdu bych nezvládla ani jeden den teď, natož jako malé ani ne desetileté dítě...
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Kevin, chvilka, kdy si Dave nepřipadal tak sám, ta chvilka, byť pomíjivá, se mi líbila. Matka odjela pryč a Dave se mohl o Kevina starat a on se na něj na plátku usmál.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Rozhodně chování matky a všech, kteří s tím nic neudělali, i když věděli, co se malému Daveovi děje. Nechápu matku, co dokázala ubližovat svému vlastnímu dítěti doslova animálním... ne, ani zvířata by takhle svým potomkům neubližovala.
Zajímavosti:
Jak už jsem zmínila, je to autobiografický příběh týraného dítěte.
Citace z knihy:
... "Udělals mi ze života peklo na zemi!" zasyčela nenávistně. "Je nejvyšší čas, abych ti předvedla, jak takové peklo vypadá." A podržela mi ruku ve žlutomodrém plameni. Myslel jsem, že mi samým žárem pukne kůže. Ve vzduchu byl cítit pach seškvařených chlupů z popálené ruky. Ať jsem se vzpíral sebevíc, nedokázal jsem se ze sevření vykroutit. Konečně jsem padl na podlahu na všechny čtyři a foukáním se snažil spáleninu ochladit. "Máš velkou smůlu, že tu není ten opilec, tvůj otec, aby tě zachránil," sykla matka. Pak mi nařídila, abych vylezl na sporák a lehl si do plamenů: prý chce vidět, jak hořím. Zavrtěl jsem hlavou, brečel jsem a prosil. Měl jsem takový strach, že jsem ve vzdoru dokonce zadupal. Ale matka opakovala, že mám vylézt nahoru. Hleděl jsem do plamenů a modlil se, aby došel plyn...
 


Komentáře

1 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 15. června 2011 v 15:41 | Reagovat

Ješkovi oči! Z tohodle nebudu hodnou chvíli spát! Tyranko trpících fóbii z plamenů a strachu z upalování! Brrr, zu té matky, z toho úryvku se snad nikdy nezbavím toho děsnýho strachu!

2 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 19. června 2011 v 15:18 | Reagovat

[1]: Omlouvám se, to nebylo cílem.
A teď si vezmi, že tohle nebylo to nejhorší, co si pro něj připravila...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama