Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Prosinec 2010

Hranice II. část

30. prosince 2010 v 14:53 | Hok Wolker |  Hranice
Je to přesně rok, co jsem zveřejnila Hranici. Čirou náhodou jsem ji před pár dny objevila v mých složkách v počítači. Koukla jsem se na blog a řekla si, že by to bylo hezké, kdybych to už dokončila. Snad se bude líbit. 

Naděje a víra

23. prosince 2010 v 17:52 | Hok Wolker |  Nové dny
Říkejme tomu třeba, že je těmi Vánoci, které na nás útočí ze všech stran, nebo tomu říkejme, že prostě měknu, nebo to třeba nazvěme nutnou vsuvkou do Nových dnů, protože tam se takové věci už moc nebudou dít, zdali vůbec. To mi věřte. Někomu se tato povídka určitě nebude líbit, to naprosto chápu. Může se někomu zdát naprosto bez děje, ale tahle povídka prostě patří do Nových dnů, měla jsem ji už dřív naplánovanou. Sice jsem čekala, že bude víc kouzelná, ale já takové věci asi moc neumím popisovat. Ale to posoudíte sami... Berte to jako dárek k Vánocům. 

P.S. tato povídka je z cyklu Nové dny, předchozí díly 1, 2.

Mám takový pocit...

22. prosince 2010 v 8:35 | Script |  Deník MS

PROSÍM, VYPLŇTE TENTO DOTAZNÍK :) DOMÁCÍ PRÁCE NA EKONOMIKU




Absolutně nevím o čem bych měla psát! Snad jen, že nám učitelé nedoplnili známky do bakalářů!!
Snad jen...Veselé Vánoce?

Sníh, vzpomínky a ...

10. prosince 2010 v 22:12 Deník HW
sníh
Nemůžu si pomoc, ale tenhle obrázek je rozkošný. Neuvěřitelně. Asi jako to štěně, co má noční můry. Píšu teď víceméně proto, abych vám dala o sobě vědět a taky protože vzpomínám. 
Je to rok a pár dní, co se tu objevil poslední díl Luistitie... Ano, už mi chybí jeho černé košile, ležérní postoj a jeho milostné pletky. Víte, co jsem dostala k narozeninám? Angelologii, tak jsem zvědavá jaké to bude (a kdy se dostanu k tomu, abych si jí přečetla). Už jsem říkala, že miluju sníh? Měla jsem takovou radost, když přestalo pršet a začalo znovu mrznout a sněžit. Začala jsem horečně přemýšlet, koho bych mohla vytáhnout ven. No aspoň Script ví, na co se má těšit až přijede.
Víte že postavení kurtizány, myslím tedy vážené kurtizány, mohla být docela zajímavá práce? Ne, nehodlám si stoupnou k silnici a zkoušet to a ne, nemám tři kluky, které tajně střídám. A ne, nikoho jsem na prodloužený nepolíbila, tečka! To jen, abych zastavila klepy. Pouze čtu knihu o kurtizánách. Možná se tu příští týden nebo tak něco objeví, ale zítra budu celý den pryč a budu se snažit přežít. A ne, nákupy tím výjimečně nemyslím. Já vím, mé články o mně nejsou tak zajímavé posloupné a  výstižné jako u ostatních blogerů. Mám se pořád čemu učit. Jo a oficiálně prohlašuji, že konverzační soutěže jsou zlo, tedy pokud si nic nepřipravíte předem a profesoři hrají tu jejich oblíbenou hru "Teď když nevíš mlčím, až budeš na tenkém ledě, dám ti zákeřné otázky!", aneb Hok zas jednou soutěžila. Jedinou útěchou mi bylo druhé místo a čokoláda... 

P.S. Káchy, díky za překvapení, o kterým ještě nevím :) A taky Pikové dámě, i když ta sem asi nepáchne, takže jí to někdo vyřiďte. :P 

A nakonec něco na konec: 

Umíte převádět mm2 na m? Já jo ! 

20 slov - Za okny

5. prosince 2010 v 17:20 | Hok Wolker |  Za okny
Nechce se mi věřit, že jsem něco takového napsala. Dostala jsem od Káchy 20 slov a měla jsem je zasadit do povídky, jsou označeny v textu a sami uznáte, že ty slova jsou někdy vážně trochu divná. (bioluminiscence, vlámština...) Tak a když vidíte, že tenhle žánr mi nejde, můžu se vrátit ke krvákům? Tohle berte jako dárek k Mikuláši... 

U nás na severu

2. prosince 2010 v 16:14 Deník HW
sníh
To, že se flákám taktně přejdeme, abych vám mohla vyprávět, jak probíhal můj dnešní den, jak říká má milovaná Script "tam u vás na severu". Já osobně mám sníh ráda, jsem radši, když se pod nulou, než když jsou vedra. No asi to je tím, že jsem se narodila do tohoto mrazivého období a že mám tu mou pověstnou severskou pleť, na kterou má Script neustále připomínky (Hele, když napadne sníh, tak musíš být neviditelná!; Jsi bledší než bílá zeď!..). Prostě sníh a já je docela zajímavá kombinace, i když sněhuláka jsem už asi rok, dva nestavila. Pro ty, co nevědí, tak bydlím v jedné malililinkaté vesničce, do které jezdí autobusy dvakrát do roka v pondělí a ve svátek, obrazně řečeno. A to, že ty autobusy jsou starší než Šemík, to už myslím vážně. To bych překousla v pohodě. Jenže jsme ráno uvízli pět kilometrů od naší obce, protože nám v cestě stál kamion a já tak přišla do hodiny o  deset minut pozdě. Říkala jsem si: V klidu, pohoda, nic se neděje, hlavně, že jsme dojeli! Co jsem ovšem netušila, že odpoledne se stane něco podobného. Autobus zastavil ve vedlejší vesničce za kolonou náklaďáků. Naštěstí to není k nám daleko, tak jsme se s bráchancem rozhodli jít pěšky. Já musela jít první, abych mu brodila cestu. A tak si vesele jdeme, děláme si srandu z toho, že jestli ten náš autobus přijede k nám do vesnice dřív než tam přijdeme my, tak se naštveme. V poslední zatáčce před naší vesničkou bylo ve škarpě auto, nebyl to náklaďák, ale takové to firemní trochu větší auto, co má kabinu a vzadu místo pro věci. Jak vidíte, neumím auta popisovat, vím jen, že mají čtyři (šest a více kol) a volant, že autobaterie je vlastně sekundární galvanický článek a že v něm je ředěná kyselina sírová a olověné elektrody. Zbytek cesty jsme nadávali na to, že nás mohl řidič dovést aspoň do toho kopce. Nakonec jsme bez újmy došli domů a já se rychle najedla, abych stihla masáže. Bylo to druhou stranou než byla ta bouračka, a tak jsem to neřešila, nasedla s mamkou do auta a vyjely jsme na silnici. Neujely jsme ani sto metrů a před námi kolona s výstražnými světly. 
Co z toho všeho plyne? Že by si řidiči mohli dávat pozor na to, jak jezdí, a taky by si mohli přezout gumy z letních na zimní. Já bych se taky ráda někam odtud dostala, takže pánové a dámy? Zkuste řídit tak, aby se nemusela zastavovat doprava! Děkuji. 

Nic nepíšu, co?

1. prosince 2010 v 8:44 | Script |  Deník MS
Ani jsem vám nenapsala, že jsem byla na Akiconu..a zrovna o tom je toho tolik co vyprávět..
..jak mě Emily chtěla sníst
..jak jsem ochraňovala Štěně, aby ho Neph neznásilnila
..jak jsem chtěla sníst Uraharovi řízek
..jak jsem málem omdlela, když jsem zjistila, že má Patrik ostříhaný háro T_T
..jak jsem Karkulce kradla botky
..jak jsem byla na přednášce "Kozy v anime"
..jak jsem obdivovala Tobíka a jeho kontaktní čočky
..jak pak Tobík měl oči jako angorák
..jak jsem kradla Shinigamiho zampakuto
..jak jsme s Karkulkou lezly po soše
..jak jsem se dala dohromady se Shinigamim...

Však já to jednou napíšu!!