na Blog.cz

!UPOZORNĚTE MĚ NA CHYBY V TEXTU!
Takže, jak jsem slíbila (hlavně Pa-chan), napíšu ten článek. No aaanoooo.. 
Ve středu jsem vyrazila ověšená taškou, igelitkou a spacákem, s funěním jsem to všecko táhla na nádraží. Na konečné zastávce, tedy na hlaváku, jsem málem nedosáhla na spacák. A taky jsem málem nasedla na blbou stranu metra.
Teoreticky jsem jela do Háje. Prakticky jen tím směrem, na Opatov, kde mi náš milovaný Petříček aka moje maminka nebo taky Monika napsal "Hledej šmudlo!"...takže Script místo pozdravu vykřikla "Copak jsem nějakej čokl?!"
Dobrá, končí zmatenější část.

Čekala jsem s Pa-chan a Petrem tu frontu, obdivovala ty boží cosplaye Maky, exorcistů a tak dále. Vybírala si svoji potenciální oběť k znásilnění *evilsmile*. Bohužel, jediná potenciální oběť byl tak NÁDHERNEJ kluk, že jsem jenom stála s šíleným výrazem ve tváři a z koutku mi kapaly sliny. Musel si myslet, že jsem retardovaná, ale on byl prostě..*úplně cítí, jak Pa-chan něco říká o jejím psychickém zdraví* vždyť už mlčím..ale ty jeho vlasy! Chňo.. -_-" takdálužmlčím: vystáli jsme frontu, řekli nám, že další škola, ve které se spí, je modrá, tak jsem šli Pa-chan aka mého tatínka doprovodit. Zjistili jsme, že pěkně kecali. Ale zase jsme potkali shinigamiho aka kočičáka, který byl naše nepostradatelné téma po zbytek advíku. Když jsem si ho pak "adoptovala" a vodila ho za sebou na řetezu, Pa-chan mě obvinila, že po mě jede. Nebo já po něm. Nebo oba navzájem. Což jsem jí pak připomněla na konci advíku, kdy na ní kočičák dělal smutná očka a "napíšeš mi někdy?" :D 

První den jsme moc přednášek nestihli, snad jen a-music, ze které jsme asi po pěti minutách odešli s bolehlavem, protože Gothika..nebudeme si nic nalhávat..za celý advík jsem nepotkala nikoho, komu by se jejich hudba líbila. Ale třeba tam někdo takový byl, že?
Když mě v deset P. a P. opustili, jelikož Petr spal u příbuzných a Pa-chan na jiné škole, šla jsem si lehnout, protože měla být večerka. Kulový. Do dvanácti jsem koukala do stropu, všichni děsně ječeli. Ve 0:45 jsem se zvedla a šla se vysprchovat. Jen tak z hecu. Když jsem se vrátila za půl hodiny, všici spali!!! -_-" jak se to stalo, to jsem do dneška nepochopila.
První den je jediné, co si takhle pamatuju, zbytek mám pomíchaný. Pamatuju si, jak jsem potkala Neph - Petr a Pa-chan šli na rande do planetária, děsně romantické mimochodem, ale nevadí. Script, chudinka opuštěná, si v bufetu poručila velký kelímek kofoly a pak jako správné emo chodila po škole. Nejdřív zavolala Hok, aby jí vyslepičila "ou máj gád, onišlinarande, posloucháš?!", potom otravovala prodavačku paruk a nakonec si řekla, že půjde do čítárny. No. Cestou potkala Neph. Už jí viděla dřív, ale myslela si, že je prostě uražená, že jsem nešla s nimi, tak mě ignoruje. Usmála jsem se a zamávala. Prošla kolem mě s divným výrazem. Když byla za mnou, otočila jsem se, abych zjistila, že na mě podezíravě hledí. "Odkud tě znám?" zeptala se zoufale. V tu chvíli jsem se začala tlemit a oznámila jí, že já jsem ta slavná Script. Od té chvíle mě tahala s sebou za ruku a všem mě představovala. Když jeli potom s Kairi na Žižkov, tak jsem byla zase opuštěná. Tak jsem tedy znovu otravovala prodavačku. Asi za hoďku přišla Pa-chan. Rudá jako ředkvička. Tak jsem po ní hned skočila a všecko mi musela do podrobností vyprávět. Znám všechny pikantní podrobnosti, muheheheh :D

Když tam ten amík rozbalil plyšáky, trochu nadšeně jsem si začala prohlížet Kiru z Death Note, ale když se objevil Allen z D.Gray-Mana…s jekotem jsem s k plešákovi vrhla a hned se dotazovala, kolik to stojí? Prý 350..Script mu padla k nohám a dala mu peníze. Pár dní na to zjistila, že normálně stojí 500. Takhle se šetří, dámy a pánové! Pa-chan mě obvinila, že prý je to mým výstřihem. Cooože, to není pravda, popírám!!
V čítárně jsem si přečetla naprosto boží mangy: Deník pána démonů a Temné metro, kde jsem našla dalšího bišíka, kterého budu obdivovat do konce svého života. A komu vadí, že je podle autorky gay. Já to zkousnu. Stejně ze mě Lojza udělal vyznavačku yaoi!! Lojza, náš roztomilý klučina s podvazky a podpatky, kterého si Neph vzala na advík svatbě a potom ho podváděla se mnou. A on jí se mnou taky podváděl. Jsem holt univerzální milenka. Kupte si mě. Sežerte mě závistí.
Na matsuri mi utekli P. a P. i s mojí peněženkou. Vedle mě se ožral ředitel festivalu fantazie a začal nás lákat jako brigádnice. Chňááá. Možná. Leonardo a Altair z Assassins Creed II, což byli super holky, se taky dívali mírně podezřele. Následně na mě promluvil nějaký kluk, když jsem si šla koupit malinovku. Doufám, že mě nebalil, vážně ne, protože bych asi začala brečet. Protože, není moc romantické, když na vás někdo vybalí "Slečno, vy pijete černé pivo, nebo jste tak vyvinutá odjakživa?" *facepalm* Kretén..
Na moc přednáškách jsme nebyli. Hellsing, FMA, Život v Konoze, Bleach, ještě nějaká mezi tím, potom naše milované a nejmilovanější X věcí, které vás štvou na videohrách. Bod třetí: konzolové války. Ano, mám VÁŽNÉ podezření, že jsem byla jediná osoba s xkem. A když se do xboxkářů Yuffie pustila, tiše jsem tam vzlykala Pa-chan do rukávu. Ne, tak ne, přiznávám. Strašně jsem se tam tlemila, tiše. Yuffie byla nejlepší přednášející, kterou jsem tam viděla. Celý den mě potom bolela bránice. Například klišé. "Vypálili mi vesnici!" "Mám rozčepýřený účes a tak jsem in. Nahoru anténku, asi jako blíž bohu!", nebo co jí štvalo "Dungeon o 200 patrech. Jupí. Prodloužená hra. Jdu umřít!" "Nepřeskočitelný dialogy. Hm, deset minut dialog. Boj. Hele, já umřela. Tak zase dialog. Jdu toho bosse zabít. Hele, já zase umřela!" :D
Když jsme s Pa-chan šli jako krvavé Lucy přes Prahu naproti Petrovi, lidi se za námi otáčeli. To bude tou krví. Meh meh…ztratili jsme se. Já potom našla cestu, heč! Lidem na advíku se cosplay líbil. Ozývalo se za námi "Nyu!", tak dělalo schizofrenní dvojče Lucy. Potom jsme byli na obědě v kfc. Naštěstí tam před námi šli i lolitky, takže jsme nebyli až takový velký šok. Taky si pamatuju, jak mi Petr řekl o jedné scéně z Hellsing OVA. Alucard tam přišpendlí Rip van Winkle (upírku s mušketou, která s ní sejme dva vrtulníky naráz) její vlastní mušketou a začne z ní olizovat krev, chňáááá..naprosto mi tou scénou změnil život. Moje vysněná smrt, víme?
Poslední den byl takový smutný. Zjistili jsme, že zástupkyně školy, kde se advík konal, polovinu advíku označila za děvky a emo, co jsme prý za fetky. Že to mají vyhodit. Script dostala strašnou chuť jí praštit lopatou přes obličej. Hodně silně.
Ale zase jsem potkala Nikol, která byla za Yunu. Geniální cosplay, opravdu. Strašně pěknej. Kairi jí potom uctívala. Řekněte mi, až postaví chrám, půjdu se taky pomodlit^^
Potom jsme orgům pomáhali já, Pa-chan a ještě pár lidí uklízet, více méně dobrovolně. Při uklízení jsme se seznámili s nejsympatičtějším chlapíkem, kterého jsem kdy viděla. Modrý org Meni. Probírali jsme tam všecko možné, Pa-chan tam pak dostala kartičku Seras. Meni machroval, jak zůstane vzhůru až do rána, ale nakonec vedle nás usínal na chodbě, když jsme seděli na jeho spacáku, ve kterým potom P. spala, protože nemohla najít ten svůj. Spali jsme díky Menimu v orgovně, ou jé, my VIP. Někdo odtamtud ukradl želvu. To my ne. Vážně. Copak jsme želvožrouti?
Příští den ráno jsme se sbalili, objali Meniho, všechny ostatní a šli na metro. Potom Script nastoupila do vlaku a byl konec pohádky, děti.
Sakra, jela bych tam ještě tak na dva týdny!!

Určitě jsem zapomněla na spoustu věcí…


Další články o advíku: Advík...nebe, peklo, ráj :D

                                   Dojmy z Advíku

                                   advik 2010