Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Poslíček

10. července 2010 v 23:00 | Hok Wolker |  Poslání
Tak je tu první díl. Nahrazuje to Přání a cíle. Něco na začátek. Je to naprosto vymyšlený svět, proto je tam hodně pojmů, které nebudete hned znát, ale vždy tam budou nějak vysvětlena. Tak jsem zvědavá, co vy na to. Dnes se seznámíte s hlavní hrdinkou. Hlavní hrdina přijde na stůl až v příštím díle. 


  Píše se rok 1524 Lucistického kalendáře. Všechny země, které dříve patřili pod vládu moudrého vládce, jenž je sjednotil a ukončil tak temné období písků a bouří, se připravují na slavnost na počest narození tohoto vznešeného zachránce a sjednotitele. Sice se svět rozpadl na tři území, kde se tamější vládnoucí třída pokouší odlišit od zbylých dvou království, ale přesto se tento svátek slaví společně, ve stejný den, ve stejném duchu. Obchodníci nyní již se slavnostními maskami, rachejtlemi, exotickými šperky a nejkrásnějšími kah'irmy rozestavují své stánky na předměstích všech větších měst. Zdálo se, že i slunce přeje všem těmto přípravám, které trvají celý měsíc, a rozhodlo se předčasně probudit Baleu, matku mnoha druhů bytostí. Uznávanou Bohyni plodnosti, hojnosti a života. Vzduchem zaváněly vůně vzdálených Treskánských ostrovů spolu s nejkrásnějšími poklady skal Vyleardu.
Bylo těsně před polednem, když si dívka s očima jako je azurové moře, s vlasy podobnými svou barvou nejtmavšímu dřevu hnědých lesů Foshi, prohlížela nabídku kah'irm
zdejšího obchodníka. Držela v ruce ten malý výtvor precizního napodobení živých bytostí. O slavnostech se tyto malé stroje vypouštějí, a za světélek a tiché melodie se vznášejí do nebes, kde zmizí. Ve skutečnosti jsou tito malý robotci postaveni podle živých bytostí jménem Kahi. Vypadají jako drobná světélka s velkými křídly. Praděd soudobého vládce vydal nařízení, že se již nesmí chytat bez dovolení, a proto je vlastnictví a vypouštění pravých Kahi doslova známkou přemíry bohatství a vysokého postavení.
Věděla to i ta dívka, která odložila Kah'irmu zpět na své místo mezi fialkový a zelený. Obchodník spatřil prsten na její pravé ruce, který svou cenou předčil jeho denní tržbu. Odlesk stříbra tak kvalitního ho dohnal k taktice podlézání a vměšování se. Diskrétně se k ní naklonil. Na její tvář dopadl jeho dech až jí skoro orosil tváře.
"Zaručuji Vám jejich největší kvalitu, má paní, nikdo nepozná, že nejsou živý a Vám dozajista uvěří, že jste urozená, tak krásná dívka jako vy-" Rozhodným
gestem ruky ho umlčela. Nevěnovala jeho prohlížení ani nejmenší chvilku. Rozšířený bílý rukáv jen tiše pleskl, jak rychle toto gesto udělala.
"Nashledanou."
Obchodních nestačil ani reagovat, když se ta dívka v bílé haleně a černých kalhotách vydala směrem k chrámu, který odbíjel přesně poledne. Snad kvůli tomu dusnu si rozepnul jeden k knoflíků u krku. Sledoval její odchod, dokud mi nezmizela v tom malém davu, který se mezitím shromáždil na náměstí. V tu chvíli už měl obchodník zákazníků a zvědavců, že na tu dívku aspoň prozatím zapomněl.
Zatáhl za provaz u dveří. Celou vznešenou budovou zaznělo zvonění drobnějšího zvonu. Ani kroky slyšet nebyly za těmi mohutnými dveřmi, které se znenáhla otevřely. Objevila se hlava muže v červeném, který měl na sobě zvláštní kulatou pokrývku hlavy v hnědé barvě. Typické roucho nižších menasů.
"Pozdraven buď Canisto." Pozdravila. Menas si ji prohlédnul, většina, která k tomuhle společenství patřila, byla nedůvěřivá. Ani tenhle nejspíše nebyl výjimkou.
"Och, ano, pozdraven buď Canisto," přitakal v zamručení on.
"Hledám menase Ottyse. Potřebuji s ním mluvit kvůli praporu." Muž se na ni nedůvěřivě podíval. Vždyť jí nemohlo býti více jak 18. Vlastně jí ve skutečnosti bylo pouhých šestnáct. "Hned!" Zvýšila hlas a zvedla ruku způsobem, jako kdyby ho chtěla uhodit. Nejenže to menase překvapilo, dokonce to dosáhlo úspěchu v tom smyslu, že se jí uklonil a zmizel za dveřmi. Podívala se na nebe a na světle modrá ptáky na obloze, kteří létaly neobvykle nízko. Bylo jí jasné, co to znamená a upřímně to vítala.
"Amelie?" ozvalo se od dveří a dívka se k nim otočila. Nyní byly dveře otevřeny natolik, aby mohla dívka projít. Čekal tam na ni muž s bílými vousy až k opasku. Byl oblečen stejně jako ten muž předtím, jenže tenhle měl pokrývku barvy modré. Nejvyšší postavení, kterého lze dosáhnout bez zázraku. Následovala ho do vnitřku budovy. "Mám pro tebe úkol, dítě moje..." Osaměli v tichých a pochmurných chodbách. Náhle se zastavil a podal jí malý dopis s pečetí. Neptala se a vzala si ho do ruky. Výměna proběhal velice rychle. Nikomu tento menas nevěřil a ona zřejmě také ne.
"Komu?" zeptala se a schovala dopis pod svou halenu.
"Rimenasu Byronovi. Spěchá to a je to nebezpečné." Jeho hlas zněl naléhavě, což ještě posílilo její nejistotu. Už samotný titul Rimenas znamenalo hodně. Zachvěla se.
"Jak se prokážu?"
"Tímhle." Sundal ze svého prstu prsten podobný tomu jejímu. Jenže tenhle měl jinou značku. uprostřed prstenu byla vyryta čára. Znak menasarského vážence. Nebylo již nic víc, co by si řekli, a tak se Amelie s odhodláním vydala po schodech chrámu na ulici. Ozval se hrom a v tu ránu začalo pršet. Ani se neohlédla, neboť cítila pohled menase Ottyse na svých zádech. Srdce jí tlouklo jasný příkaz: Nezklamat!
Kapky smáčely její šat i její vlasy, ale úsměv z tváře nesmazaly. Vždy po úmorném vedru přijde déšť, to věděl každý. A stejně tak jako i modří ptáci, tak i ona byla předzvěstí deště, který přijde a smyje špínu. Je poslem jiné budoucnosti, je někým, kdo mění osud. Věděla to. Jen si musí dát pozor, aby ji nikdo nesestřelil.
To věděla taky. 
 


Komentáře

1 Hope Hope | 13. července 2010 v 17:42 | Reagovat

Je to super, jako vždy. Ten cizí svět mě láká... Trošku mi to připomíná Středosvět sai Kinga... Opravdu moc super... Přeju ti (i sobě) aby to to vydrželo a bavilo tě to... A aby sis neukousla příliš velký sousto....

2 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 13. července 2010 v 18:11 | Reagovat

[1]: Doufám, že to není příliš velké sousto a doufám, že bude bráno v potaz, že nejsem nějaký velký spisovatel, aby to bylo excelentní. Ale samozřejmě ráda uslyším kritiku :)

3 Claire Claire | Web | 14. července 2010 v 9:45 | Reagovat

Zajímavej úvod :-) si budu číst abych věděla jak to nakonec dopadne :D snad bude i dobrá zápletka :-)
Je skvělí, že někdo si do povídek vymýšlí i vlastní svět a dá si s tim takovou práci... Prostě všichni (na blogu :D jinde povídky nečtu :D)  si to zlehčí tím, že píší Naruta Harryho a prostě to není ono. Změnit to co už někdo napsal vymyslel... Aspoň, že ještě někdo má u fantazii a snahu něco psát :) takovejch už je fakt málo...

4 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 14. července 2010 v 13:27 | Reagovat

[3]: Jo, konec by mohl být zajímavý, když se povede. A neboj, zápletka tam bude. Samozřejmě, musí jít vše podle plánu :)

5 Ms.Scriptum Ms.Scriptum | Web | 16. července 2010 v 14:27 | Reagovat

Samozřejmě, budou mi chybět Přání a Cíle. A hlavně..jak se jen..Darei ^^ Já ty postavy s láskou vymýšlím a ty je odkopneš. Budou tě strašit ve snech!!

Jsem zvědavá, jak si ten svůj svět krásně vymyslíš. Jak tě znám, budou tam určitě krásné krvavé tresti smrti a chlápci s krásnou hrudí. Můj šálek černého čaje s citronem.

6 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 16. července 2010 v 14:55 | Reagovat

[5]: Neboj, třeba je někdy dodělám, ale to až za dlouuuuho. Dareie přece jen tak neopustím...

A jo, tresti smrti, to tam bude popisováno :D

7 Katy Katy | 22. srpna 2010 v 20:05 | Reagovat

Wow, je to trochu jiné než tvé obvyklé výtvory, ale je to zajímavé a pěkné. Úplně jiný svět, chvíli mi potrvá než se zorientuju. Ale líbí se mi to =o)

8 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 14. března 2012 v 15:43 | Reagovat

Páni! Nádherné, objevila jsem to Až teď, ale určitě si přečtu další díly, zní to zajímavě a moc hezky píšeš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama