Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Svět bez citu

18. dubna 2009 v 17:44 | Hok Wolker |  Svět bez citu
Tak teď zase něco jinýho. Další jednorázovka. Mě se osobně líbí, málem mě rozbrečela xD. No každopádně za její vznik může Ms.Scriptum, už jí nikdy nebudu psát, že se nudim. ,,Se nudim udělej s tim něco!" ,,Hm tak něco sepiš. " a tak to začalo, nějak mě to sebralo a na internetu na seznamu se objevil článek o vyklizeném Ústí. Ten článek mě tak trochu víc inspiroval a vzniklo z toho toto. Tak doufám, že se bude líbit.

Náměstí velkého města zelo prázdnotou, výlohy zadělané kartony a dřevěnými deskami. Nikde ani noha a to byla neděle. Jak se může svět tak prosperující a tak inteligentní změnit na tohle? Jak se může jedna z nejvyspělejších civilizací ve vesmíru takhle degradovat a chovat se jako zvěř? Co se proboha stalo se světem, který známe? Příliš mnoho otázek, na které není snadná odpověď. Lidé se změnili, stejně jako svět kolem nich. Když byli na vrcholku technologického a vědeckého výzkumu, nastal největší úpadek, propad do temna. První krok k záhubě. Všechno vyvrcholilo častými bitvami různých skupin, které šli za svou pravdou. Proto to ticho, proto ty zabedněné výlohy.
Tichým náměstím se ozvaly kroky. Jaký opovážlivec si troufnul jít po náměstí, když tu za chvíli má propuknout střed dvou skupin? Jedině šílenec, nebo člověk, který nemá co ztratit. Za budovou radnice se vynořil černovlasý kluk, mohlo mu být nanejvýš 18, měl modré oči, takové ty, které se nezapomínají. Rozhlédl se po náměstí, trpce se usmál, také mu došlo to bláznovství a povrchnost, která povede všechny do pekla. Měl na sobě volnější kalhoty a trochu pomuchlaný a špinavý triko, jinak budil obraz normálního člověka, na kterého jsme byli zvyklí v minulosti. Vylezl si na sochu, která stála uprostřed. Odtud by to celý mohl pozorovat a dívat se jak životy vyhasínají jeden po druhým, jenže by ho to skoro jistě stálo život. Raz, dva, tři, hop! Skočil na vedlejší budovu, kde se chytl okenního parapetu. Svaly na paži se mu napnuly, jeden přítah a otevřel okno zatlačením. Byl to obyčejnej malej byt ve městě, kuchyň, obývák, ložnice a koupelna, všechno fungovalo, což bylo překvapivé. Kluk si vyndal z bundy věci, co s sebou přinesl. Uvařil čaj a šel s ním do ložnice, kde ležela malá holčička v horečkách. ,,Sluníčko, jsem zpátky, je ti trochu líp?" zeptal se a sedl si na postel vedle ní, hrnek postavil na noční stolek a rukou se jí dotkl čela. Děvčátko se na něj podívalo, mělo stejně modré oči jako on, jenže tyhle oči víc žily, i když trpěly. ,,Pořád mi je špatně od žaludku a je mi zima." řekla a posadila se. Podal jí hrnek a ona se opatrně napila. Začala kašlat. On opět položil hrnek. ,,Je to čím dál horší..." řekl spíš pro sebe a díval se na ní. Odendala si kapesník od úst, byla na něm krev. Opravdu to bylo čím dál horší. ,,Bráško, nebreč aspoň uvidím mámu." řekl dívenka a přitom se mu dívala do očí. Ani si to neuvědomoval, ale po tváři mu při pohledu na ní a na tu krev stekla po tváři slza. Obejmul jí. ,,Ne, ty se mi vyléčíš a pak společně odtud vypadneme." hladil jí po vlasech a hlavně tím utěšoval sebe. To jediné, co mu zůstalo, byla jeho mladší sestra a teď měla umřít. To se nesmí stát. Nikdy!
Večer se šel znovu podívat za svojí sestrou, nespala. Zase měla ten záchvat kašle. Tentokrát to bylo ještě horší. Přerývaně dýchala a z očí jí tekly slzy, jak to bolelo. ,,Musíme okamžitě k doktorovi." rozhodl a oblíkl jí přes pyžamo svojí mikinu. Vzal jí do náručí a sešel po schodech, kudy už dlouho nešel. Byli tam pochybný bytosti, které si je prohlížely. Proběhl se svojí sestrou v náručí a ocitl se na náměstí. Z jedné strany náměstí přicházeli lidi s červeným oblečením a vykřikovaly různé hlášky a držely pochodně s kamením. Černovlasý mladík s holčičkou v ruce začal couvat. Úplně zapomněl, že teď se má konat ten střet. Rychle se otočil šel na druhou stranu náměstí, snad to stihne a dostane se odtud pryč. Když byl u východu se proti němu začaly vynořovat lidské hlavy. Měly černou barvu a v rukách kameny a cokoliv, co se dalo použít jako zbraně. Naděje se vytrácela. Byl společně se svou sestrou v náručí tlačen do středu města. ,,Lidi, nechte mě jít! Chci se odtud dostat! Moje sestra potřebuje doktora!" jenže nikdo ho neposlouchal. Úpadek s sebou vzal i lidskost, která by se nad ním smilovala. Skupiny se k sobě přibližovaly, první kameny letěly. Nikdo neposlouchal černovlasého mladíka s těžce nemocnou sestrou, nikdo mu nepomohl. Najednou jeho hlas utichl, nohy přestaly pracovat. Jeho tělo dopadlo na zem a z hlavy mu začala téct krev. Nikdo si nevšiml, že už nemluví, že se nehýbe, nikdo si ani nevšiml že leží na zemi a děvčátko brečí. Nikdo.
Co zůstalo? Jen dvě mrtvá těla na náměstí, která patřila sourozencům. I ve smrtelné křeči držel svojí mladší sestřičku a snažil se jí chránit. Oba však byli mrtví a nikdo na ně nevzpomněl. Leželi tam, bez duše, jen schránky, jež nedávno ještě obýval život. Znovu se ptám, co se stalo ze světem, kde by na ně aspoň někdo vzpomenul, kde je svět, který pomohl chlapci s nemocnou sestrou v náručí? Kde je všechno na čem si my stavíme priority života? Kde je ten svět, který tu měl zůstat navěky? Kde je život?
 


Komentáře

1 Katy Katy | 2. května 2009 v 9:48 | Reagovat

:-( TO je krásný :-*

2 Ms. Scriptum Ms. Scriptum | 2. května 2009 v 13:16 | Reagovat

Je.. umí to, co já ne. Napsat stručný příběh na jedno téma..

3 Hope Hope | Web | 24. července 2009 v 15:08 | Reagovat

Ach bože... Tohle si neměl psát. Teďka sem si namalovala oči a co teď s tim mám dělat? Sakra. Štve mě to. Teda ne ty oči. Ten svět...
Bože, to je tak úžasně napsaný... Nemám co dodat. jen bych měla jednu otázku: Nechtěl si někdy  mít mladší sestru?

4 Hok Wolker Hok Wolker | Web | 24. července 2009 v 22:42 | Reagovat

Hope: Omlouvám se ti za tu řasenku, ale jak to mám vědět? Příště to napíšu do úvodu článku ;-)
Jo, diagnostikovali mi, že zoufale chci sourozence, jenže mi žádnýho nepořídí :D
Mám na tohle téma velkej fix, zvláštní, když si vezmeš, že jsem jedináček...

5 Hope Hope | Web | 25. července 2009 v 12:32 | Reagovat

Není moc po čem toužit... Já mám mladší sestru i maldšího bráchu. Ale vždycky jsem chtěla staršího brášku, kterej by se o mě staral a chránil mě...

6 Hok Wolker Hok Wolker | Web | 25. července 2009 v 14:22 | Reagovat

tak toho ti teď už taky rodiče asi nepořídí, co? :D

7 Hope Hope | Web | 26. července 2009 v 12:20 | Reagovat

Já vím, že je to trošku utopický přání...:D

8 Hok Wolker Hok Wolker | Web | 26. července 2009 v 18:25 | Reagovat

Nejsi jediná, o kom vim, že chce staršího bratra, někoho na ochranu... prostě takový správní bratři. Jsou mým předmětem a námětem psaní, jenže neskončí vždycky nejlíp

9 Hope Hope | Web | 26. července 2009 v 20:24 | Reagovat

Bohužel... Svět je krutej. Nic nenaděláš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama