Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Láska a její následky

15. března 2009 v 21:17 | Hok Wolker |  Láska a její následky
Něco mála bylo upácháno, je to tak trochu zvláštní.TAk uvidíme, co na to řeknete.

,,Maleo, počkej, já tě miluju." chytl drobnou rusovlasou dívku za ruku. Přitáhl jí k sobě a pevně jí objal. Dívka se snažila vyprostit z jeho sevření. ,,Prosím, pusť mě, všechno co říkáš, jsou jen bláboly, abys mě mohl mít."udeřila jejíma křehkýma drobnýma rukama do jeho hrudi. Černovlasý muž se jen usmál. Chytl jí za bradu a vytáhl jí nahoru, aby mu koukala do očí. ,,Ne, já tě miluji jako nikoho na světě, kdybych měl umřít jen pro tvoje chvilkové štěstí udělám to. Budeš-li si přát zabiji se, chceš-li abych to vyznal veřejně, udělám to. Udělám cokoli pro tebe." řekl s lehkým úsměvem, a pak dívku políbil. Měla by mu odporovat, taky i chtěla, ale zároveň nemohla. Milovala ho celým srdcem už od svých 15, kdy ho poprvé potkala. On zůstal v jejich vesnici a ona ho pak začala vídat každý den. Skoro každý den s jinou holkou, ale i přesto snila o něm. Teď tu byl a vyznal jí lásku. Vracela mu polibky a pomalu se přesunuli do jeho pokoje. Věděla co si lidé myslí o předmanželském milování, ale jí to bylo jedno. Bylo jí jedno, že bude zatracena, měla jeho lásku, nebo si to alespoň myslela. Zavřel dveře a přitiskl jí ke zdi. Ona ucítila studenou kamennou zeď na svých zádech, ale jeho polibky a následné strhávání šatů její tělo zaplaví pocitem tepla. Když stála nahá, položil si jí na postel a sundal si svoji košili a kalhoty. Přiložil svoje nahé tělo na její. Teplo z obou těl se navzájem vyměňovalo. Polibky rychle přešly v něco víc, jejich první milovaní bylo impulzivní a plné vášně. Poslední proniknutí, vyvrcholení, přivedlo mladičkou dívku, zamilovanou dívku, do extáze. Nový pocit, který byl až skoro neuvěřitelný. Připomínal jí kouzla, které vídávala u elfů kouzelníků nebo kouzelných víl. On, Will, si lehl vedle ní a pohladil jí po tváři. ,,Miluji tě, Maleo." usmál se a jeho oči ta slova potvrzovaly. ,,Já tebe." usmál se dívka a zhluboka dýchala. ,,Teď se vyspi, miláčku." políbil jí na čelo a přitáhl jí k sobě. Tenkou dekou, na které doposud ležely byla skvrna od krve. Ta skvrna dokazovala, že ona ho milovala o on jí. Ona byla do té doby netknutá a čistá, přesně jak to mělo být. Ta skvrna všechno změnila. Teď už nebyla čistou.
Probudila se okolo půlnoci, venku chodil ponocný a troubil na roh. Dívka se podívala na muže, jež tak milovala. Ležel na zádech a usmíval se. Pak si všimla skvrny a uvědomila si, že to nebyl sen. Byla ráda. Vzala přikrývku a přikryla jí sebe a jeho. Nyní oba dva spali, pod důkazem jejich lásky. Pod důkazem všeho, co se tu noc odehrálo. Dívka rozhodila vlasy na polštář a spokojeně zavřela oči. Té noci usnula blaženým spánkem a té noci poprvé se chtěla co nejdřív probudit, aby opět spatřila milovaného vedle ní.
Dveře se potichu otevřeli a do místnosti vstoupila černovlasá víla. Nikdo jí neřekl jinak než Vážka. Byla roztomilá a měla křídla vážky. Sundala si šat a položila jej na šatník. Přešla k posteli a uviděla Maleu, rusovlasou elfku, která byla velmi nádherná a muži po ní toužili, a jeho, jejího milovaného. Muže, který jí slíbil věčnou lásku a kterému se oddala. Spatřila i skvrnu, jež potvrzovala, co bylo zřejmé. Neváhala ani chvilku, vrátila se ke svému oblečení a vytáhla malou dýku.

,,Prohnaná děvko!" sykla a chytla dívku za krkem. Elfka se probrala. Chtěla vypísknout, ale strach jí to nedovolil. ,,Ty jedna proradná couro. Vyspala si se s ním. Za to zemřeš!" řekla potichu Vážka. Maleiny oči byly plny strachu. ,,Vyspala si se s mým milovaným!" zopakovala a zabodla dýku do krku. Z elfčiných očí vyprchal pomalu život. Zemřela. Krev tekla z krku na Vážky nůž a její ruce. Dívka se dívala jak z ní život vyprchal, pak jí shodila na zem a lehla si do postele místo ní. Přitulila se k Willovi. Will jí objal, ale oči neotevřel. ,,Copak?" zeptal se stále se svým úsměvem. ,,Ale nic, lásko, už jsme zase spolu." usmála se Vážka a spokojeně v jeho náručí usnula.
 


Komentáře

1 Katy Katy | 15. března 2009 v 21:21 | Reagovat

AAA ! Ty vrahu ! Proč musíš pořád zabíjet ? Já tý vážce urvu křidýlka !

2 Ms. Scriptum Ms. Scriptum | 16. března 2009 v 18:03 | Reagovat

Je to magor a život je zlej :D

3 Hope Hope | Web | 23. července 2009 v 12:39 | Reagovat

Dobrý. Dost dobrý. Hezký, pravdivý a smutný. Ale pár výtek mám. Samozřejmě. Molou dýku si představuju, jako malou dýku, ale to co je na obrázku tak nevypadá, ale toho si nevšímej. Jen prostě hledám chyby, no... Už sem taková. Ale bylo by fajn, kdyby sis to zarovnal do bloků. Působí to líp. Ale jak říkám. Je to dobrá povídka, ve který se nehraje na zarovnání, nebo na deteily na obrázku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama