Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

III. Tři v noci

11. března 2009 v 13:25 | Ms. Scriptum |  Immortalitas
Tak tady to máte :) Doufám, že se to bude líbit. Jinak, nezapomeňte hlasovat v anketě a popř. se podělit o názor v komentářích. :P




Noc.

Algedo vztekle zíral na dosud nedobytné hradby Sequiemu. Podnikli už několik nájezdů, ale vždy byli odraženi. Vypadalo to, jako by městu nezpůsobovaly ztráty. Královna Yassandra mu kladla odpor, který vůbec nečekal. A aby toho nebylo málo, Kayla se věčně někde potulovala a s její pomocí nemohl vůbec počítat. Přes den se vždy někam vypařila, na noc se vracela do tábora, držíc se hesla "Tábor je místo, kam se vracím, když všude jinde mají zavřeno." Císař pozvedl zelenou lucernu, která
ozářila okolní prostranství. Jak byla Yassandra stará a moudrá, tak byl Algedo mladý a nerozvážný. Vládnout začal po smrti svého otce. V patnácti letech. Nastoupil a hned kolem sebe začal šermovat s dokumenty s nápisem reformy. Znovu zavedl robotu a poddanství. Zvýšil daně. Když jste se opovážili odporovat, mohli jste si vybrat. Do rukou mám vrazili provaz. Mohli jste se oběsit na nejbližší břízce, či dubu. Nebo vás zavedli do mučírny a vy již nikdy nespatřili sluneční světlo. Nebylo divu, že lid se brzo přestal bouři.
Zvlášť po té, co přišla Kayla.

Smrtonoška do města vešla, jako by se nechumelilo. Jediný voják, který se jí pokusil zastavit, dopadl mrtvý k zemi, než by někdo řekl švec. Nesla se po ulicích, jako by jí celé město Pyxis patřilo, s popěvkem. "Stabat Mater dolorosa, juxta crucem lacrimoso," neslo se ztichlými ulicemi. Dav na ni v hrůze zíral. Zpívala křesťanskou píseň, píseň náboženství, které bylo zakázáno, ostatně jako všechna ostatní. "Dum pendebat Filius. Cujus animan gementem, contristam et dolentem, pertranivit gladius," nesl se zpěv dál. Jedna stará žena začala nekontrolovatelně vzlykat. "Algedo, Algedo, kdepak jsi, snad se neschováváš?" broukla. Dva hnědé culíky zavlály, jak se zvedl prudký poryv větru.
Císař polkl. Pozoroval ji zdálky, z obou stran u něj stáli osobní strážci. Viděl malou lebku, sponu, která přidržovala černý plášť. Zelenýma očima pátrala. Neměl nejmenší chuť k ní jít, nebo s ní mluvit. "Pane, máme ji zneškodnit?" zeptal se šeptem velitel. Byl to muž, u kterého byste neváhali tvrdit, že by skolil jednou ranou medvěda. Algedo zavrtěl hlavou. Kdyby ho chtěla zabít, neudělala by to na veřejnosti. Zřejmě mu chce něco říct. Ale co?
"Jedna, dvě, tři, ták já odcházím, tadá, měj se a dál si živoř v téhle ubohé vesničce," mávla rukou. Bylo to trochu přehnané tvrzení. Pyxis již v téhle době bylo větší než většina měst. Hnědovlasá dívka se otočila a odcházela.
"POČKEJ!" zařval náhle císař. Takhle ječeli lidé, co jim slon stoupl na nohu. Algedo se v tu chvíli pomodlil k všude použitelnému bohu, aby ta zvláštní děva neměla nepřátelské úmysly. Dav se k němu jako jeden muž otočil.
Otočila se, na tváři jí pohrával letmý úsměv. "Vyjdi, ať lid neztratí všechny domněnky o tom, jak jsi, ó císaři, statečný a nemilosrdný panovník. Přece nechceš, aby si tě ubohá holka musela najít, nebo snad ano?" řekla, a tak panovník vyšel.
Stálo ho to velké úsilí, donutit zkamenělé nohy k pohybu. Takhle v životě se cítil jen jednou jedinkrát. Když ho jeho otec učil plavat. ´Jen jdi do té vody, Ale,´ říkával, ´ukaž jí, že si z tebe srandu dělat nebude,´ dodal a pak ho hodil do vody. Kluk se začal potápět, nejdřív viděl otce, jak ho povzbuzuje, potom, jak mu voda začala téct do očí, viděl jen rozmazaně. V tu chvíli si nebyl jistý, jestli brečí, nebo ne. Potápěl se jako vržený kámen. Chtěl vykřiknout, ale od úst mu šly jenom bublinky.
Bubli, bubli!
Hleděl to té temné nekonečně vody a modlil se, aby ho někdo vytáhnul. Spolu s kyslíkem mu začalo docházet, že ho nikdo nezachrání, že hladinu neprořízne nějaká záchranná ruka, že otec pro něj do vody neskočí. Udělal první tempo.
Druhé. Nahoru…
Třetí. Ke světlu..
Čtvrté. Ke kyslíku..
Páté. Byl nahoře.
Císař se vrátil do přítomnosti /minulosti?/. Musí se s tím poprat a to rychle. Ukáže jí, že z něho srandu si dělat nebude. Propletl se davem a stál před dívkou, která byla ďábelsky krásná. Bůh asi nikdy nezamýšlel stvořit takovou krásu. "Co po mně chceš?" zeptal se. Dívka se usmála.
"Mám dohodu, císaři."

Algedo sebou trhl, kdy se mu něco otřelo o nohu. Stiskl čelist, aby nevyjekl a trochu uskočil. Pod ním seděla mourovatá kočka, zelené oči jí svítily. Posměšně mňoukla. Potlačil nutkání do otravného zvířete kopnout. A byl rád, že se mu to podařilo. Jak v příštím okamžiku poznal, byla to přeměněná Kayla. Měňavka jedna zatracená.
Bůh nezamýšlel stmelit moc a krásu… proč ale vznikli Smrtonoši a Ochránci?

***

Allesse si povzdechla a svalila se do peřin. Zabořila se do polštářů tak, že pomalu nebyla vidět. Ačkoliv křídla vypadala obrovitě a nemotorně, vůbec jí netlačila. Vzepřela se na loktech a rozhlédla se. Nechápala, proč ji uložili do přepychového pokoje. Na nebesích ji učili, aby byla skromná. Nevadila by jí ani obyčejná světnička s tvrdou postelí a pytlovitou přikrývkou. Když jí po jejím sestupu na zem dali do tohohle ráje v kostce, málem se bouchla bradou o zem. Ochránkyně se zasmála.
Bylo to celé směšné. Yassandra, Tarja, celý Sequiem si myslel, že snad mávne kouzelnou hůlkou a Kayla zmizí. Bohužel, to opravdu nešlo. Než ji porazí bude prolito mnoho krve, mladé i staré, budou umírat mladí, staří, nenarození, ženy, muži, děti, starci. Mrtvý se budou převracet v hrobě a uvažovat, co je to nahoře za rámus.
Allessa se znovu zasmála.
Poznala již hodně Smrtonošů, ale nikdo z nich nebyl tak zatraceně silný jako Kayla. Allessa sama dohlížela na to, aby se telepatické hradby kolem Sequiem ztrojnásobily, ale Kayla je prorážela bez potíží. Samozřejmě, jako Ochránkyně mohla hradby vytvořit sama, ale bylo by to
přílišné vypětí, stačilo, že si musí chránit svoji mysl. Spotřebovalo by to hodně energie. Energie, kterou bude potřebovat na boj
se Smrtonoškou.
Pokud k němu dojde, samozřejmě. Kayla se zatím nepokoušela do města proniknout a ona, jakožto Ochránkyně, nemohla z města vyjít. Nejenže byla Kayla silná, ale ještě chytrá. Tak na takového Smrtonoše ještě vážně nenarazila.
Ozvalo se trochu nesmělé zaklepání na dveře. Už to dospělo tak daleko, že s ní zacházejí jako s nějakou princezničkou? Než se objevila Smrtonoška, nikdo si jí nevšímal. Běhej si klidně po celém světě Allesso, ale vrať se, až tě budeme potřebovat. Ale tohle zacházení se jí líbilo víc. Možná ji nabádali ke skromnosti, ale stejně, každý stojí o úctu. Když tu nebyla Kayla, žádné úcty se jí nedostávalo. Chtěla vůbec, aby Smrtonoška zemřela?
Potřásla hlavou, aby dostala ty zlé myšlenky z hlavy. Takhle nesmí vůbec uvažovat. "Dále," pobídla osobu za dveřmi. Mladík vešel. A tvářil se jako kdyby ho právě někdo vhodil do klece rozzuřené tygřice. Potil se. Hodně. Allessa se usmála. Nevěděla proč, ale vždy to sluhům a služkám pomáhalo překonat to, že jsou v místnosti s někým "důležitým".
Mladík jako by roztál. Lehce se uklonil. Léta cvičení. "Královna Yassandra, budiž pochváleno její jméno, mne poprosila, abych vám donesl toto, slečno Allesso," znovu se poklonil, ale jen pro to, aby mohl na snížený stůl postavit stříbrný podnos s horou jídla. Kdyby nastal zánik světa, několik desetiletí tu zajisté přežije. Ochránkyně zrudla, když si uvědomila, že dosud leží na posteli a postavila se. Protáhla se a lehce zatřepotala křídly, které měla přeleželá. Mladík otevřel pusu do němého o. Všechny ty křídla uchvacovala, tak proč si myslela, že on bude snad jiný?
"Děkuji," vytrhla ho ze zírání na její křídla. "Vyřiď Yassandře, že jí moc děkuji. Ale že to s tím jídlem nemusí přehánět. Tímhle tempem bych za týden nemohla vzlétnout," zamrkala. Mladík kývnul. Musí mu snad ukázat na dveře, aby konečně vypadl?
Naštěstí ne. Naposledy se uklonil a odešel.
Ochránkyně se zadívala na jídlo a žaludek jí oznámil, že doposud nevnímala hlad. Natáhla před sebe ruku. Velký pomeranč, jako vystřižený z pohádky, se vznesl a doplul vzduchem až do otevřené dlaně. Dívka zaryla nehty do slupky a začala ho loupat.

***


Zatímco Algedo, stále nadávající na Kaylu, šel spát a zatímco se Allessa pokoušela oloupat pomeranč, šla se Kayla projít. Zda se to tak dalo nazvat. Bloumala lesem a hledal zvířátka, která by se hodila na její plán. Zvířata ale v hrůze prchala jen do lesa nakoukla.Trochu nedomyšlené. Kayla zívla.
Už byla skoro tma, ale zvířata se klepala ve svých lesních domečcích a jejich lesklá očička v hrůze zírala na démona, co přišel do jejich lesa. Z toho démona vyzařovala touha zabíjet. Zabíjet, zabíjet, zabíjet! Kde je jen Ona? Krásná plavovlasá dívka, která si tu s nimi vždy hrála? Kde je? Kde je, když ochranu jejich křídel nejvíc potřebují?
Ozvalo se temné zavrčení krále lesa. Leopard naklonil hlavu ke straně. Byl tu někdo, koho se zvířata bála víc, než jeho. To se mu nelíbilo. Mohla by ho zabít a nastoupit na jeho místo. Znovu zavrčel.
Kayla se toho ubohého zvířete nebála. Přidřepla si a s úsměvem před sebe natáhla ruku. "Pojď sem, číčo. Nejsi zrovna ideální, ale hodila by ses," zašeptala uklidňujícím hlasem, který leoparda zarazil. Čekal, že to stvoření bude vydávat hrubý, zneklidňující zvuk. A ono se ho to zatím snaží přimět, aby přišel blíž! Elegantně natáhl krk, aby si přičuchl k té ruce, která vypadal měkce, ne jako vražedný nástroj.
Ruka se vymrštila a naučeným pohybem mu zlomila vaz. "Nic ve zlém, kamaráde," podrbala mrtvé zvíře za ušima Kayla, "ale potřebuji tvůj krásný hebký kožíšek," zachichotala se. Nechala ho ležet na místě a vydala se do hlubin lesa.
Za hodinu se v lese navršila hromada mrtvol. Jelení, prasata, dva leopardi, veverky, dokonce pár myšek.. leželi na jedné jediné hromadě. Kayla pomalu stáhla z vrcholku hromady jelena. Prohlížela si ho. Bylo to nádherné zvíře a jistě by zplodilo mnoho potomků. Ale teď musí jeho mrtvola, jeho kožich, posloužit její věci.
Zvířata, ti, co přežili, se dál třásla, zatímco pozorovala Kaylu, jak stahuje všechny mrtvá zvířata z kůže a kůže hází na jednu hromadu, aby je následně sešila do sebe do jednoho obrovského plátna. S pískáním (pískala si stejnou melodii, jako když poprvé vešla do Pyxisu) začala trhat dlouhé ohebné větévky z nedalekého keře. Když jich bylo dostatek, začala z větévek něco plést. Vypadalo to jako koš. Za několik málo minut už upletla, bůhví jak, obří koš, velký tak, že se do něj mohla bez problémů postavit.
Pozorovala koš a plátno z kůže a dala se do práce. Po chvíli poodstoupila, aby si prohlédla svoji práci. Povedlo se.
Před Smrtonoškou stál balón.
 


Komentáře

1 Hok Wolker Hok Wolker | Web | 11. března 2009 v 14:57 | Reagovat

Ehm ehm* odkašle si* Je to docela dost brutální....Ale já to schvaluji! Dokonale tajmené a nic neprozrazuješ dopředu, napínání až do samotného konce! Fenomenální!

2 Katy Katy | 11. března 2009 v 17:08 | Reagovat

Fenomenální ! *tleská* Honem pokračuj !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama