Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

2. Chce tě zpět!

11. března 2009 v 15:47 | Ms. Scriptum+Hok Wolker
Další díl... co tak napsat? Že jsem já, Ms. Scriptum, byla donucena zanechat běháním pro jablečný mošt a psát! :D


Nad postavou spící elfky stály dva zakuklenci. Na sobě měly černé tuniky a jelikož byli tak silně cítit "lesem", tak je Sierra nezaregistrovala. "To je ona?" zašeptal jeden.
"Ano." sykl v odpověď druhý. Ostatní by se nad tou krásou pozastavili, ale on neviděl žádný rozdíl mezi touto dívkou a hromadou hnoje. "To je ona."
,,To jí nemůžete nechat spát?" ozvalo se z korun stromů. Černovlasá dívka se pohrdavě na ně podívala. Stála opřena o strom a prohlížela si je chladným pohledem. Seskočila tiše dolů. ,,Jste zbabělci, jestli jí chcete napadnout, ve spánku!" stoupla si rozhodně před ně.
Tyhle postavy měly snad ještě rychlejší reakce, než elfka. V mžiku na dívku mířily dva hroty šípů. "Kdo jsi, můro lesní?" zeptala se vyšší postava, podle hlasu asi nějaký muž v nejlepších letech. A jaké asi má svaly.. hm.. no nic, necháme toho. Druhá postava, vedle něj, držela svůj luk trochu nejistě. Byla drobná, nejspíš nějaká dívka.
,,Bejt váma položim to, Roindre." pohodila vlasy. Oči se dívali na jeho obličej zahalený v kapuci. ,,A nejsem můra. Jsem bytost třetího světa." usmála se.
"To neznamená, že ti nemůžu nechat prošpikovat šípy, Melaire. Zanech jednou pro vždy tohohle pitomýho poslání, jak tomu ty říkáš a nech ji na pokoji. Nemá o ničem ani páru.. když o tom mluvíme," ztuhl, "kde je ta kniha?!"
Dívce se blýsklo v očích. ,,Jestli si opravdu šel pro ní, tak nechápu, proč jsi sebou vzal takovýho zajíce." podívala se na menší postavu. Slabě se chvěla a Mealire bylo jasný, že je naprosto neškodná pro ní. Rychle složila pár znaků rukama a řekla: ,,Memorio!" ta menší postava si klekla na kolena a tupě zírala před sebe, pak spadla k zemi. ,,Odejdi a nech jí na pokoji." vrátila pohled na něj. Oči měla chladné, jako vždy, a výraz kamenný.
Muže svrběli prsty. Toužil uvolnit šíp, aby se proletěl a zabodl se do té černovlasé dívky. Byl si ale moc dobře vědom, že by to pro něj znamenalo okamžitou smrt. Sklonil luk. "Jsi hloupá, když se o ni staráš," zasyčel. "Ona to nedokáže ani pořádně ocenit a ty to víš!" pronesl na její účet vyčítavě. Přehodil si menší postavu přes ramena a s tichým ´puf´ zmizel. Nathalie se jen ošila ve spaní a převrátila se na druhý bok.
,,Já vím, ale dala jsem slib." pronesla tiše a podívala se na dívku. Na malý okamžik se zdálo, že se jí v očích objevil náznak slzy, ale jen na chvíli, potom se zase otočila a pomalu odkráčela do lesa.
Tygřici náhle zacukal čumák. Ten pach, co měla zařazený do neškodných, náhle zmizel. Otevřela oči a dloubla do spící elfky, až se několikrát otočila, než otevřela oči. "Co.. co se dějeee?" protáhla poslední slovo zívnutím. "Něco cítíš, maličká?" podrbala ji za uchem. Je zvláštní nazývat takového tygra maličká, ale takový je život.
K jezírku uprostřed lesa slétl Grifin, napůl orel napůl lev. Do dnešních dob jich přežilo jen velice málo a každý kdo jej potkal, byl udiven jejich vznešeností a silou, jež tato zvířata oplývala. Zvíře, udělalo pár kroků k jezírku a začalo pít.
Elfka si povzdychla, když tygřice opatrně vzala mezi tesáky její ruku a táhla ji někam pryč. "Fajn, fajn," souhlasila nakonec. Když jí dotáhla k okraji mýtinky, kde bylo jezírko, údivem vydechla. "Grifin," pronesla to slovo skoro s posvátnou bázní
Grifin se otočil směrem k onomu hlasu. Naklonil hlavu na stranu a prohlížel si elfku s i jejím tygrem. Opatrně párkrát našlápl a dostal se pouhých 5 metrů od nich. Jemně pípl, nebylo pochyb, že kdyby pípl naplno zničilo by to sluch všem v okruhu 100 metrů. Prohlížel si oba dva velkýma hnědýma očima dravce.
Ukázala mu dvě otevřené ruce, aby mu ukázala, že neskrývá žádnou zbraň. "Tak co, krasavče, kde máš svoji krásnou paničku?" zeptá se ho s kyselým výrazem.
Zvíře jako by se poklonilo a udělalo ještě jeden krok k ní. Byl nadosah ruky a nehýbal se. Zblízka byla tato zvířata ještě nádhernější. jejich peří se lesklo a srst na trupu těla připomínala jemnou látku.
Udělá opatrný krok vpřed. Ohlédne se po tygřici, ale ta nejeví žádné známky o pokusy jí zastavit. "Někde tady bude, viď? Jinak by jsi tu nebyl ty, to je jasné," usměje se na něj.
Grifin natáhl krk k ní. Nejevil žádné známky nepřátelství. Vydal jemný libý zvuk.
Sierra žárlivě zatahala dívku za ruku. Elfka ji konejšivě pohladila, ale pořád sledovala Grifa. "Zlato, kde jen ty tu paničku můžeš mít," zamyslela se, "někde... na lovu? Sbírá maliny?" nad tou představou se zasměje
Grifin se náhle postavil na zadní a vydal hroziví skřek. Elfka spadla na zem. Grifin přeskočil jí i tygřici a vrhl se do lesa. Ozval se hlasitý výkřik člověka. Chvíli na to se objevil grifin s někým v tlamě. Položil ho před ní. Byl to elf z jejího rodnýho města. Jeden z těch co měli za úkol jí sledovat a přivést zpět.
"Maxi?" elfka překvapeně vydechla a pomohla mu na nohy. Stříbrnovlasý elf přijal pomoc, ale na grifina se zle zadíval. "Maxi, co tu," začala si namotávat pramínek vlasů na prst, "co tu sakra děláš?"
Grifin mu oplatil pohled a udělal tři kroky vzad. A vydal zvuk, který nebyl tak libý jako ten předtím.
Elf překonal pokušení plivnout grifinovi pod nohy. "Tvůj otec tě chce zpět, Nathalie," zvedl ruku, aby umlčel její protest. "Byla jsi ospravedlněna. Kněží ti odpustili," spustil ruku zpět podél těla. Nathalie se rozesmála. Přišlo jí to strašně směšné... noc před tím se Melaire divila, jaktože ji neospravedlnili, ale teď zjišťuje, že se to stalo.
Grifin přešel k nim hned vedle tigřice a pak se jejich směrem uklonil.
"Ale já nikam nepůjdu," zchladila jeho nadšení Nath. Elf pevně semkl rty, ale převapeně pohlédl na grifina, který se klaněl.
,,Ani se k němu nepokoušej přiblížit, mladej." ozvalo se za nimi z lesa. Přišla k nim Melaire. ,,Nerada rušit to vaše milostný vyznání, ale víš, že tu není sám?" opodívala se na Nath a pak na toho cucáka.
Elfka si promnula kořen nosu. "Bože, Melaire, jdi se zahrabat, myslíš, že jsem tak BLBÁ? Otcovi muži nechodí po jednom, ale po malých armádách," zazubí se. Elf ustoupí o krok dozadu. Sierra zavrčí a elf vyděšeně nadskočí.
,,Jo, ale nestojí za nic, jsou otravný jak hmyz, ale ničeho nedosáhnou." pokrčila rameny. Dotkla se Sierry za krkem. ,,POčkat." řekla sama pro sebe a vytáhla speciálně vytvořenýho brouka. ,,Co nám k tomu řekne tvůj přítel?" podívala se na něj.
"Přítel" polknul. Ustoupil o několiků kroků dozadu. Sierra naposledy mírně zavrčela, než ho obešla obloukem a připojila se ke své paničce.
"Nic neřeknu!" zasyčel.
Melaire se usmála. Přistoupila k němu blíž. ,,Víš ty vůbec, kdo jsem?" podívala se mu do jeho zelených očí. ,,já jsem Melaire, a dofám, že rychle začneš mluvit." znovu se usmála. ,,POslední tvoje možnost, jak se zachránit a jak zachránit i tvou sestru doma."
Elf sebou trhl při zmínce o jeho sestře. Možná by i začal mluvit, kdyby bývala Nathalie nepoložila ruku na rameno Melaire. "Nech ho jít. Jen mě chtějí dovést domů, to je celé. A ty do toho nemáš co mluvit. Mohla bych teď jít a tobě by to mohlo být jedno. Nech ho," kývla k elfovi.
,,Dobře jak chceš." řekla s klidem Melaire. ,,Můžeš pro mě udělat maličkost? Řekni Roindrovi, že se ta holka probere, tak ať jí nezakope, ano? Bylo by tragické přijít o tak mladou nezkušenou elfku." usmála se na něj.
Zmateně kývnul. Pak, s ladností hodnou elfa, zmizel v lesním porostu. Elfka odstoupila od Melaire. Potlačila nutkání si ruku o něco otřít. Měla pocit, jako kdyby se po celou tu dobu dotýkala mrtvoly. "Co tady ještě děláš?"
,,Já? To ty jsi vyhledala grifina a ten mě zavolal." podívala se na ní s klidem a otočila se. Grifin k ní přišel a ona ho pohladila.
"Já?" zamračila se. "Sierro!" sykla na tygřici, která nasadila výraz neviňátka. Chyběla jen svatozář. "To se mi snad zdá.."
,,No když vím, že nic nepotřebuješ." otočila se k elfce zády a s grifinem mířili pěšky pryč,,Tak se měj, elfko." otočila hlavu zpět.
Přidřepla si k bílé tygřici a zabořila ji hlavu do kožešiny. "Ach, Sierro, proč jsi ji volala? Myslíš, že potřebuji pomoct?" zašeptala. Tygřice do ní dobromyslně drcla.
Melaire už mizela v lese, který byl ještě pod vrstvou tmy.
 


Komentáře

1 Katy Katy | 11. března 2009 v 17:16 | Reagovat

Nádherný !!!

2 Mary P. Mary P. | E-mail | Web | 17. září 2010 v 23:38 | Reagovat

nádhera a užasný dess...hlaně záhlavý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama