Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

I. Ochránci a Smrtonoši

21. února 2009 v 14:24 | Ms. Scriptum |  Immortalitas



Tak tu máme první díl... musela jsem ho opisovat ze sešitu, tak čekám nejmíň zlatou medaili..



Slunce vykreslovalo na tvrdé zemi prazvláštní stíny. Bylo léto a bylo tudíž i teplo. Krása k pohledání. Pod rozkvetlou jabloní seděla mladá plavovlasá dívka. V ruce držela květinu, která otvírala a zavírala okvětní lístky, což na dívčině tváři vykouzlilo překrásný úsměv
jdu si pro tebe
Dívka sebou trhla, zorničky se jí rozšířili.
jdu si pro tebe, Ochránkyně
Dívka se pomalu zvedla a uhladila si bílé šaty. Odvrátila zrak svých blankytně modrých očí od krás zámecké zahrady. Zadívala se na východ, odkud stoupaly bílé obláčky kouře. Pohodila vzdorně hlavou. Trhla křídly, které jí vyrůstaly ze zad. Promluvila tichým hlasem.
"Ty jsi ta, co přinesla neštěstí. Ta, která jim zaslíbila život. Ale při všem, co je mi svaté.. přísahám, že zemřeš!"


***

Císař uhodil pěstí do stolu. Ve stanu byl pouze on a tři další lidé. Pokud se ta poslední osoba dala nazývat člověkem. "Chce mi někdo milostivě oznámit, že to zpropadené město má Ochránce?" vyštěkl na velícího důstojníka.
Celá tahle scéna se odehrávala sotva kilometr od města Sequiem. Sequiem, město krás, město požitků a tak dál. Kdo by tam nechtěl žít. Kdo tam alespoň jednou nebyl, ten chudák ani nevěděl, o co přichází... a teď, císař Algedo, panovník města Pyxis, se ho chystal dobít. Bylo mu jedno, že bude muset zavraždit královnu Yassandru. Ale co mu jedno nebylo, bylo to, že Sequiem měl svého vlastního "božského" Ochránce. S nefalšovanými křídly.
"Pane, sami jsme to do této doby nevěděli. Nejspíš ji příliš žárlivě střeží..." začal mumlat
důstojník a červenal se rozčilením. Byla to čistá pravda. Neměl nejmenší podezření. Ale měl ho míz.
"Sklapni," mávl rukou císař. A důstojník sklapnul. "Kdybychom neměli ji," nechal větu nedokončenou a probodával důstojníka a vojáka očima. Jak důstojník, tak voják, se najednou otočili a jejich zraky spočinuly na ní.
Ona. Nikdo neznal její pravé jméno, ale nikdo jí neřekl jinak, než Kayla. Měňavka. Mladá a krásná se zářivě zelenýma očima. Bezcitná a chladná. Vrah. S neuvěřitelnou mocí. Díky ní dobili v posledních letech desítky menších i větších měst. Ale s Ochráncem.. to se ještě nesetkali.
Kayla, která dosud jen nezúčastněně skládala okvětní plátky růže do kříže, vstala. Vždy se pohybovala s jakousi nedbalou elegancí. Když vstala, rusé vlasy změnily barvu na čistě černou. "Ano, mají Ochránce," začala a usmála se, "tedy Ochránkyni. Jak jistě všichni víte Ochránci pomocí své boží síly ochraňují svá města. Jejich výstupy a lá padej od mý kosti jsou více než dobře známé. Ovšem to, co vaše lidské plémě dlouho neví, je, že Ochránci nemají ty svoje slepičí křídla jen tak pro parádu. Skutečně umí létat. Také jsou spojení s Tím nahoře.To jejich spojení nechápu, a to vůbec," na čele se jí objevila přemýšlivá vráska. Císař sebou trhnul. Bylo to poprvé, co jí viděl přemýšlet. Vždy jednala intuivně. "Ochránce se dá zabít jen jedním způsobem. A to tak, že mu vypíchnete druhé oko, tím, co zírá na Boha," zasmála se a přistoupila k vojínovi, který stál vedle důstojníka, a po celou na ní valil bulvy. Přitiskla mu štíhlý prst mezi oči. Vojín se zachvěl a sesunul se k zemi. Oči nezavřené. Vrhal skelný pohled na strop stanu. "Takže, pokud milostivě dovolíte, půjdu. Ona tam někde je. Ví o mně. A já musím najít nějaký způsob, jak se k ní dostat," přehodila si vlasy přes rameno. Okvětní lístek z růže se snesl vojákovi na čelo. "Víte.. možná to i přežije," kývla k bezvládnému tělu. A odešla.
Velící důstojník jí sledoval a zamyšleně se drbal na hlavě. "Pane, je rozumné ji nechat jen tak jít?" otázal se. Císař se jen zasmál. Nebylo by to poprvé, co Kayla probudila v některém z vojáků touhu.

***

Kayla odešla ze stanu a proplétala se mezi vojáky. Jako by snad byly ty zbraně proti Ochránkyni něco platné! Měňavka se zasmála a vysloužila si několik překvapených pohledů. Ano, ona se moc často nesmála. Ne moc upřímně.
vím, kdo jsi.
Zastavila se.
no nepovídej, Ochránkyně
mé jméno je Allessa, ty jsi Kayla, že
ano, jsem v Sequiemu hodně známá
Znova se rozešla. Pokud ta Ochránkyně... Allessa chce pokec, nebude tu po celou dobu stát mezi nadrženými vojáky, co si několik měsíců nevrzli.
ano, v celém městě kolují klepy
tak to je fajn, alespoň budou vědět, kdo je zabil
Sama pro sebe se usmála. Bude to krása. Až Allessa, až Ochránkyně zemře, bude mít volnou ruku. Masakr. Zmasakrované město. Přes noc se město Sequiem změní z města krás a požitků na město hrůzy a smrti. Lidé se budou moci brodit po kolena v krvi svých příbuzných a spoluobčanů.
Kaylo, jsem ráda, že neslyším tvé zvrácené představy, ale mohu ti přísahat, že se nikoho z města ani nedotkneš
ty jsi byla zrozena, aby jsi ochraňovala, Ochránkyně, mne pojmenovali podlé mého "řemesla"

***

"Oni mají Smrtonošku?" zasyčela velitelka vojsk Sequiemu. Jmenovala se Tarja. Tarja de Braskyni. Vysoká hnědovláska s plochou hrudí. Takže trpěla pocitem méněcennosti. Ale to se stává, nebo snad ne?
"Ano paní," odpověděla bez zájmu vojínka. "Bylo by rozumné ukázat Allessu na hradbách, aby ji Smrtonoška viděla a vyděsila se."
Tarja začala hystericky pořvávat.
"Jak se opovažuješ nazývat Ochránkyni jejím pravým jménem? Jak se vůbec můžeš dovolit mi nařizovat, co mám dělat?!" prskala okolo sebe. Vojínka ten výbuch trpělivě snášela. To, že Tarja byla velitelkou jen díky skvělému smyslu pro taktiku a ne kvůli milé povaze, byl všeobecně známý fakt.
"Uklidni se Tarjo!" promluvil náhle nesmírně laskavý a zároveň přísný hlas. "Allessa nemá nic proti tomu, abychom ji tak nazývali," Yassandra se ohnula v náhlém záchvatu kašle.
"Má paní!" vyhrkly vojínka a Tarja zároveň a poklekli. Při první známce kašle se Tarja vymrštila, aby svojí královně pomohla. "Paní, jste v pořádku?" podepřela ji. "Poslední dobou se ten kašel děsně zhoršil..."
"Dost!" mávla rukou královna. Bylo to totožné gesto s Algedovým, když zarážel důstojníka. Ale tohle bylo o dost laskavější. "Nebudeme tu probírat, jak jsem stará a seschlá. Vím to sama moc dobře. Spíš bychom měli probírat, jak se zbavit Kayly, té Smrtonošky," prohrábla si dlouhé bílé vlasy a tvář, samá vráska, se jí zkřivila bolestí. Ať byla, nebo nebyla královnou, byla pořád stará. Sto tři let.. to už je nějaký věk.
Než stačila velitelka odporovat, ozval se tichý zpěv. Do místnosti vstoupila Allessa.
Božskou ochránkyní nebyla jen tak náhodou. Plavé vlasy se jí vlnily až někam ke kolenům, blankytně modré oči měla dvakrát tak velké, jako normální člověk. Ze zad jí vyrůstala dvě sněhobílá křídla, křehká na pohled, pevná na dotek. S andělsky krásným úsměvem, kterým obdarovala všechny přítomné v místnosti. Být tam nějaký muž, tak na místě omdlí!
"Slyšela jsem hádku," založila si ruce na prsou, stále s úsměvem. "Teď se nemůžeme hádat. Ne, když máme Smrtonošku za branami. Ona ví o mně a já o ní. Má zvrácený smysl pro humor, abych řekla pravdu," zasmála se. Za uchem měla k vět sedmikrásky, který zavíral a otvíral okvětní lístky. "Nepatří mezi slabé Smrtonoše, budu k vám všem kolem upřímná."
jo, buď k nim upřímná, vyřiď jim, že je všechny do jednoho zabiju
Allessa se znovu zasmála. "Paní Yassandro, pokud jsou kolem města nějaké obrany proti telepatii, potřebovaly by posílit. Kayla je bez problému proráží. Je to svým způsobem výsměch, to je nemám ráda.
Kaylo, dej mi pokoj
myslím, že je to poprvé, co jsem Ochránce slyšela otráveného
možná jsi se s mým druhem dostala do styku, ale vůbec nás neznáš
uvidíme, pozdravuj Tarju, okřídlenkyně
Tahle konverzace trvala sotva sekundu, ale Allessa si odnesla silné dojmy. "Pozdravovat Tarju?" zašeptala překvapeně. Obrátila se k hnědovlásce s plochou hrudí. "Velitelko, nechcete nám něco říct?" uhodila na ní bez okolků.
Zmíněná se kousla do rtu. "Věděla jsem, že na to jednou dojde. Že budu muset splatit dluh," podívala se Allesse přímo do očí. "Kayla mi jednou zachránila život."




Pokračovat na: II. Tarja vypráví
 


Komentáře

1 Hok Wolker Hok Wolker | 21. února 2009 v 14:37 | Reagovat

úžasný, fantastický, nepřekonatelný!!!!

2 migik migik | E-mail | Web | 21. února 2009 v 16:20 | Reagovat

*nese zlatou medaili velikosti rodového erbu* tak tady je!

3 Katy Katy | 21. února 2009 v 16:52 | Reagovat

Nádherné, jako vždy :-*

4 Huyana Huyana | Web | 4. července 2011 v 20:09 | Reagovat

Náhodou som sa dostala na váš blog a musím pochváliť najprv dizajn. Vytipovala som si jednu poviedku z tých, ktoré tu máte a musím povedať, že táto kapitola na mňa dosť zapôsobila. :-) Určite sa tu ešte stavím. :D

5 terreya terreya | Web | 27. února 2012 v 15:17 | Reagovat

hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama