Názor je to nejlacinější zboží na světě a každý vám ho dá zadarmo, ačkoliv se o něj vůbec neprosíte. Oproti tomu rada je častokrát velmi drahá a dobrou radu vám dá zdarma jen dobrý přítel, který vám ze srdce přeje úspěch a štěstí...

Nejnovější počiny:

Důvěra a Žárlivost

23. února 2009 v 18:22 | Ms. Scriptum |  Důvěra a Žárlivost
Taková drobnůstka.. jen abych si trochu urovnala myšlenky... :) a trochu jsem cítila potřebu zakoketovat si se stylem S. Kinga. Neberte tenhle pokus moc vážně...




"Proč já?"
"Proč my všichni?"
Tichý, bezmocný smích. Zase se smála.
Jako vždy se smála. Chladně a bez emocí. Liara věnovala černovlasé dívce soucitný pohled. Té chladné černovlásce se rudým šátkem přes oči. Říká se, že žárlivost je slepá?
Možná. Tentokrát se zasmála ona.
"Čemu se směješ?" utrhla se na ni Tali. Neměla moc ráda tu holku, která ji vždy stála po boku. V jejích očích
(jakých očích?)
to byla jen nepříjemná štěnice. Jako by nestačilo to, že má růžové vlasy. Růžové! A růžové oči. Zpětně vzato, nechápe, jak jí vůbec může snášet.
"Přemýšlela jsem nad slepou žárlivostí," smích přešel v jemný úsměv. Cítila tu nechuť k ní. Ani samotná Žárlivost nedokáže uchránit své emoce před světem. Ne, to tedy ne.
"Sklapni, růžovko," černovláska se sklonila k jedné z mrtvol a vytrhla ji z ruky, která byla strnulá v posmrtné křeči, šátek. Lidé byli taková zvláštní stvoření. Ta jejich láska. Ale láska také plodí žárlivost. Žárlí na sebe, v mnoha ohledech. Někdy jí bylo skoro líto, že ta divadélka nemohla sledovat
(protože byla slepá)
a bavit se. Převracela v ruce šátek. Hlavu měla nakloněnou ke straně. Kdyby měla oči, mohla se dívat přes bitevní pole, přes hromady mrtvol, na zapadající slunce. Naoranžovělá záře vrhala světlo na celý ten masakr. Masakr. Moc krásné slovo. Takové.. vzletné.
Trhla sebou, když jí na ruku dopadla ruka Liary. Ta se usmívala. Neviděla to
(byla slepá, slepá, slepá!)
ale cítila. Ten hnusně hřejivý úsměv. Hřejivý úsměv té Důvěry. Žárlivost a Důvěra, to je mi ale dvojka. Tali a Liara, Žárlivost a Důvěra. Že oni se museli plahočit tím krutým světem spolu, to byl snad ten největší omyl Boha.
"Nebuď tak
(blbá)
otrávená Tali. Život je zlý. Za chvilku nás budou potřebovat jinde a ty tu jen tak stojíš. Pojď," Liara se usmívala. Za celá ta staletí, tisíciletí se naučila, že na ni vyzraje jen úsměvem. Nedat najevo, že vás ten její věčně pesimistický pohled na věc otravuje. To by nebylo dobré. Ne, ne, ne. Doopravdy ne.
Lidé byli opravdu zvláštní stvořeníčka. Žárlili na sebe, to ano… ale někteří si důvěřovali. Důvěra někdy sahala tak daleko, že by do rukou toho druhého člověka vložili i život. Bylo to zvláštní.. ale v té, co zastupovala Důvěru, to vyvolávalo naději, naději v lepší zítřky.
(ano, Naděje s nimi nebyla, neměla by Důvěra putovat spíš s Nadějí, než se Žárlivostí?)
Tali se otočila na Liaru. Pokývala hlavou.
"Ano,měli bychom jít."




 


Komentáře

1 Katy Katy | 23. února 2009 v 18:33 | Reagovat

wow, to je pěkný !

PS: Ale koukej napsat lásku a potom Immortalitas! :-)

2 Hok Wolker Hok Wolker | Web | 23. února 2009 v 18:35 | Reagovat

*silný tik v oku* zajímavé, zajímavé.....je to trochu drastický a zvláštní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama